Nejen mopsle 😛 ale Vasil je na tom klíně táák roztomilej 🥇
U nás trvalo taky přesně 1 a půl roku než bělouš úplně přijal vnučky tak, aby se s ním mohly mazlit. Zpočátku jsem dávala košík, aby ho mohly hladit. Byla to taky dlouhá cesta…od té doby přijal teda nejen vnučky, ale zároveň všechny děti.
Jj, nekdy to proste trva …
Terry je u nas rok a tyden. A vcera poprve prisel vecer za mnou do postele, pritulil se mi k hlave, zacal mi olizovat nos a byl vylozene blazenej ze ho drbu. Uvolnenej, klidnej, i si hral a ozuzlaval mi palec … a pak vyvalil nohy hore a “drbej pupik”
Poprve po roce duvera bez tenze, bez “koukam jednim okem bokem” - jen duvera a klid. A ano, vydrzelo mu to asi 15 minut a pak mi usnul v naruci. A to uz jsem nad nim pomalu lamala hul 🙂
Odpověď na příspěvek uživatele Arosek z 27.11.2025, 08:50:00
Poprve po roce duvera bez tenze, bez “koukam jednim okem bokem” - jen duvera a klid. A ano, vydrzelo mu to asi 15 minut a pak mi usnul v naruci. A to uz jsem nad nim pomalu lamala hul
Chtěla jsem napsat, že jsem dneska lehce dojímavá, ale nebyla by to pravda, já jsem těžce dojímavá. A když tohle čtu……… Je to krása, opravdu. A štěstí. takhle vlastně pak vypadá štěstí. Na druhou. Na straně psí a na straně lidský.
Odpověď na příspěvek uživatele Arosek z 27.11.2025, 08:50:00
Koukám, že byly včera asi nějaký pozitivní erekce na slunci 😍😄 Taky gratuluju, mně málem slza ukápla. I když potom večer mě zas málem sežral, blboun jeden.
Něco takovýho, jako je Vasil, fakt nechcete. Ale jinak normálního mopslíka můžu jen doporučit, na neustálé pronásledování páníčka, fyzický kontakt v jakékoliv situaci, dělání šaškáren a prdění a funění do obličeje jsou naprosto ideální!
Jenže on je hezčí, než jsou normální mopsle. 🥰 Samozřejmě povaha, chápu.
Koukám, že byly včera asi nějaký pozitivní erekce na slunci 😍😄 Taky gratuluju, mně málem slza ukápla. I když potom večer mě zas málem sežral, blboun jeden.
Jojo, ocividne to bylo jen vcera. Rano uz se zas vyspal do “dacana” 😀
Odpověď na příspěvek uživatele efe z 27.11.2025, 09:07:40
To asi ten sníh, taky to na mne zabírá 🙂 Jak začne sněžit, mám super náladu a raduji se a nezkazí mi to natažené xichty ostatních. A mám to tak pokaždé, když začnou padat vločky. Asi za to může nějaká zasunutá vzpomínka, spojená se sněhem, nebo jen to bílo, nevím. Jen to v Praze nezažíváme zas tak často. Může to tak působit i na psy. Všechny moje pesy se taky radují ze sněhu. Upřímně ale nevím, jestli je to tím sněhem nebo mnou, ale radujeme se společně 🙂
Ajajjajajááájajá to je prekérka. Návleky nějaký na ty uši by to chtělo 😀
To nebyly usi, alebrz nohy a bricho. Smala jsem se klukum ze jsou multikryci psi, pac maji vic kulicek nez dve bezne … ale ona to mela i Johana 😀 A to je ostrihana relativne nakratko. Ono to dneska teda lepilo fest, bylo kolem nuly, snih cerstvej - ty koule na hrudniku byly jak grep, to same mezi nohama a na brise. Na fotce uz je to trochu odrbany, ale Skvara vlastne nebyl moc schopnej udelat par kroku. Vetsinu prochazky jsem ho chudaka nesla, on ma fakt chlupy skoro na zem no … Bezne maji overalky, ale ve 4 rano mi to nejak do mozku nedoteklo 😀
Odpověď na příspěvek uživatele Arosek z 27.11.2025, 11:27:10
ale ve 4 rano mi to nejak do mozku nedoteklo
ve štyry dáno do mozku nedotejká vůbec nic, vo tom něco vím. Můžeme mluvit až tak o desáté hodině dopolední 😀
Ale je to masakr, fakt. Já si to pamatuju u svýho prvního psa, u Murphyho, taky velkochlupatec. Moje máma se tehdy uvolila a ušila mu obleček - tehdy se nic takového koupit nedalo. Ovšem Murphy byl velmi neščasten a na protest ho zničil 😀 . tak jsme pak v průběhu některých zimních procházek museli halt odkoulovávat 😀 .
Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 27.11.2025, 11:22:57
Topení mě baví. Máme pec, vymetu, zametu, připravim topení, nanosim si dřívíčko, co jsem si předtím naštípala, škrtnu sirkou a poslouchám, jak se to rozhoří, jak to praská…. miluju to.
Oblíkání jsem pro venčení ve všední dny pořešila tak, že na hadry pracovní nasadím hadry venčící. Tím změním proces převlíkání na navlíkání, ušetřím čas a je to efektivní. A taky bezpečný. Myslím, že kdyby mě někdo přepadl, nemá šanci mě odslupkovat,těch vrstev!! 😀
Topení mě baví. Máme pec, vymetu, zametu, připravim topení, nanosim si dřívíčko, co jsem si předtím naštípala, škrtnu sirkou a poslouchám, jak se to rozhoří, jak to praská…. miluju to.
Oblíkání jsem pro venčení ve všední dny pořešila tak, že na hadry pracovní nasadím hadry venčící. Tím změním proces převlíkání na navlíkání, ušetřím čas a je to efektivní. A taky bezpečný. Myslím, že kdyby mě někdo přepadl, nemá šanci mě odslupkovat,těch vrstev!! 😀
Jé, tak pec bych chtěla taky. 😊
S tím oblíkáním je to takto doma v pohodě, ale do práce takhle chodit nemůžu, to je právě problém. Včera jsem se na odhazování sněhu zapomněla převlíct, takže veškeré slušné oblečení do práce letělo do koše.
Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 27.11.2025, 11:41:20
le do práce takhle chodit nemůžu,
a jo takhle, no to jo, to je blbý, to je fakt. Tady jsem udělala aspoň to, že bundu a tunel na krk, nebo šálu nechávám v autě, abych se do toho neoblíkala doma a hned vzápětí zas nesvlíkala v autě. Ten kousek přebaletim a oblíknu se, až než vystupuju .
Pec je náš splněnej sen. To bylo úplně první, co v budoucí rozbombardovaný kůchni stálo. Je to jeden z bodů jistoty - když bude nejhůř, tak teplo bude vždycky a mám na čem nám udělat jídlo.
Efe, nebo i ostatní, a máte nějaký tip, jak psa nezabít v prvních 3 minutách cvičení, kdy se chová jako tornádo, hystericky nabízí ty nejoblíbenější cviky a odmítá byť na setinu vteřiny zapnout mozek a uši a začít dávat pozor? Jako teď mě napadá, že ho zkusím prostě jen seřvat, on je odolnej…. ale s tímhle mě fakt vytáčí a celkem demotivuje se do cvičení vůbec dát 😀
Odpověď na příspěvek uživatele keriton z 27.11.2025, 12:21:26
Mám to takhle. Když se mi madam má tendence vytočit. Stoupnu si, dívám se bokem skrz psa, jakoby tam nebyl a počkám, až se uklidní a předvede klidné sezení. Protože tím prostě cvičení vždy začínáme. Naučila se, že má-li se cvičit, pokračovat ve cvičení, spustí to jedině tím, že bude v klidu sedět.
Kdyžby to přetočení bylo moc velké, odvelím na místo, tam ať se uklidní a zkusíme třeba později. v
Pes se musí naučit, že blázněním ničeho nedosáhne. Jen pokud je v klidu.
edit - v klidu musí i na místě vydržet cvičení druhého psa, jak by měla tendenci se hrnout do našeho cvičení _nebo klidně i Rumíček, Bubinka, když byla, některý pes, který je návštěvou (delší dobu na hlídání). Všichni se musí naučit, že jsou v klidu, dokud nejsou vyzváni.
a jo takhle, no to jo, to je blbý, to je fakt. Tady jsem udělala aspoň to, že bundu a tunel na krk, nebo šálu nechávám v autě, abych se do toho neoblíkala doma a hned vzápětí zas nesvlíkala v autě. Ten kousek přebaletim a oblíknu se, až než vystupuju .
Pec je náš splněnej sen. To bylo úplně první, co v budoucí rozbombardovaný kůchni stálo. Je to jeden z bodů jistoty - když bude nejhůř, tak teplo bude vždycky a mám na čem nám udělat jídlo.
Tak ta je teda boží. 👍 Až prodám barák a pořídím si místo něho nějakou malou chaloupku, tak chci taky pec. 😊
Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 27.11.2025, 13:04:43
Jo, pec je skvělá věc, nebo aspoň kachlový sporák, kdyby to finančně nešlo (protože nechat si postavit pec je prostě ranec a taky musí mít člověk přípravu - v podlaze a na stěně). Opravdu sporák, páč kachlový kamna na okrasu jsou k ničemu, když je průser. Ta pec je skvělá v tom, že opravdu naakumuluje teplo, které vydrží vydávat hodně dlouho. A umí skvěle upéct maso, uvařit vývar - je to jiný, než z életriky. krásně se tam suší bylinky, houby, zelenina. Už jsem se tam odvážila i upéct buchty švestkový, byly vynikající.