Prosím prosím jak se dá charakterizovat lesní med? Koupila jsem si na trhu sklenici a příjde mi hodně tmavý a tekutý jak má vypadat prosím? Naďa.
Nepokládáte lahké otázky, přesněji, stručně ve třech holých větách se odpovědět nedá a nebo to já neumím. Jak vidím, nikdo se k odpovědi nemá, pokusím se tedy já.
Lesní med je velmi nepřesný a vlastně nesprávný název. Odborně se rozlišují jen medy květové a medovicové. V drtivé většině jsou květové medy světlé a kromě akátu, jetele a slunečnice, případně svazenky, poměrně rychle krystalizují - řepka do tří dnů, nesprávně (buransky "cukernatí"). To je dáno tím, v jakém poměru jsou v tom kterém medu zastoupené dva základní monosacharidy, a sice glukoza ku fruktoze. Napadá mě, že na toto téma napíšu článek a bude viset v sekci články, skutečně je to poněkud složité.
Vy téměř jistě myslíte med medovicový, lidově (nesprávně) zvaný lesní. Pokud je skutečně medovicový, a to se dá zjistit jen podle elektrovodivosti, je téměř vždy tmavý. Je složený z jiných cukrů než G a F (jsou v něm marginálně obsaženy též) a to je už skutečně nad rámec vašeho dotazu. Medovicové medy chutnají výrazně jinak, většině lidí chutnají víc než květové medy. Také později krystalizují.
Proč je název lesní nesprávný se pokusím stručně vysvětlit. V lese roste (kromě jiné květeny) malina, její med je tudíž lesní a přitom není medovicový, je světlý a tuhne mnohem rychleji než med medovicový. Malinová med je tudíž lesní květový. Na druhou stranu med ze svazenky, pěstované výhradně na polích, je relativně tmavý, krystalizuje později a přitom to je med květový.
Pro úplnost. Stravitelnější a s obsahem vitamínů jsou medy květové. Pocházejí vždy z nektárií rostlin, postrádají však minerální látky. Naopak medovicové medy nepocházejí z nektaru rostlin, ale z asimilačních orgánů rostlin -jehličí a listů. Neobsahují téměř žádné vitamíny, mají však hodně minerálních látek. Enzymů mají oba typy medů přibližně stejně. Obojí med je tudíž pro lidskou výživu velice zdravý, i když každý poněkud rozdílně.
I medovicový med nakonec skrystalizuje, vytváří velmi hrubé krystaly. Velmi jemné krystaly a tudíž pastovitou konzistenci umí mít hlavně med řepkový. Ovšem hrubě krystalizují i některé medy květové.
Každý krystalizovaný med se dá ztekutit ve vodní lázni NIKDY NE V MIKROVLNCE - TO SE ZNIČÍ VŠECHNY VYTAMÍNY I ENZYMY! Teplota vody při rozpouštění (nebo vzduchu ve ztekucovacích zařízeních) by neměla nikdy překročit 56 stupňů celsia. (nělkteří dobroníci ale tvrdí, že přehřátí medu nevadí, je na každém komu a čemu chce věřit. Zda asi stoleté tradici a nebo některým současným tak zvaným vědcům, zdaleka ne všem. Při teplotě 42 stupňů se dosáhne tekutosti technologické - jde nalévat, ale není čirý ani úplně tekutý. Teplý med je řidší a naopak.
Převařením květového medu se téměř vždy zabrání krystalizaci, med je potom více prodejný - nepoučený zákazník chce med tekutý - a tak mu takový med velkovýroba připraví. Že se při tom zničí vše, co je v medu cenné a co je důvodem platit za obsah unikátních a v žádné jiné potravině nedostažitelných látek, je průmyslu lhostejné. Kapitalistům jde jen o peníze a stát to nehlídá. Zkrátka převařením se získá směs jednoduchých cukrů, tzv monosacharidů, v drtivé většině G a F a pak je lacinější sladit cukrem. Převařený med má nutričně stejnou hodnotu jako řepný cukr, který se koupí za zlomek ceny medu. Je na každém, kde a jaký med si koupí. A také od koho. Etiketa je povinná právě proto, by bylo jasné od koho med pochází.
Pak ještě existují nepoctivci, kteří běžnější a tudíž lacinější květové medy převaří, aby zůstaly tekuté a obarví, aby byly tmavé. Většinou je to možné zkušeným okem poznat a mám za to, že i lajkovi se něco nezdá. Nevím co jste si koupila vy, ale už jen to, že jste se zeptala, mi evokuje jistou pochybnost o kvalitě medu, který máte...
Tento med bych si nechal do pečení a na přímou konzumaci si koupil med z nějakého důvěryhodného zdroje. Já bych nikdy ani neochutnal med z velkovýroby.