Já to vidím jinak. Víc než o zdraví včel bych měl strach, že si koupím včely na blbé míře a odsoudím se tak peklovat se do konce života.
Konkrétní příklad. Nejhorší mě známou mírou z vysokých měr, nízkonástavkové jsou špatné všechny!, je 39x24. Jedna bedna málo, dvě moc, pořád to opakuju dokola. Přál bych všem vidět rozdíl mezi včelstvy včera u mě mezi 24 a 30. Stejná práce, stejné krmení na zimu a vše stejné, i úl je čtvercový na 11 rámků, jen třicítka má rámek vyšší o 60 mm. Kromě toho je vše stejné. Jen medu o nejméně 30% na třicítce víc a taky víc radosti ze silných “koní”. Třicítka se také méně rojí.
Pak by mě zajímala cena, pokud by byla pod cca 4.000 Kč, pak by to bylo v tuto dobu skvělé. Ale nyní se včely nekupují a nepřevážejí, jsou těžké, mají medníky, med, prostě teď se kupují oddělky nebo roj.
Ale nejvíce nesouhlasím aby si začátečník koupil hned několik včelstev, když není vzdělán v oboru a o včelách neví nic. Soudím tak podle toho, jak je položen dotaz. Právě zákupem relativně slabých oddělků a postupným pipláním a sledováním jak malé včelstvo postupně roste, jak reaguje na ten či onen zásah, jak se chová při různých počasích a různých denních dobách, kdy se ošetřuje a spoustě dalších velkých maličkostí, postupně začínající včelař získává zkušenosti a celkové povědomí o chovu včel. Jen největší hrdina (tady by mělo být jiné slovo), který v životě neseděl v autě a jen auta viděl z velké dálky jezdit po silnicích, si koupí Ferrari a vletí s ním rychlostí 200 km v hodině doprostřed osmiproudé dálnice a myslí si, že během jízdy nějak pochytí pravidla. To i hloupý pochopí, že dobře dopadnout nemůže!!!
Zopakuju poučku, kterou jsem vymyslel:
Včelařství je obor zemědělství. Jestli je orba a setí učňák, pak chov zvířat je maturita. Ale chov včel jsou dvě vysoké školy!!!
Na druhou stranu, abych přece jen nebyl tak přísný, nějak se začít musí. Když se přidržím příměru s auty, asi bych si nejdřív pořídil nějakou starou pixlu se slabým motorem a na nějakých polňačkách se postupně naučil jezdit. Rozumět autu, jak se ovládá a co potřebuje a jak se udržuje a pak bych si troufnul malou rychlostí na nějakou okresku a postupně bych se začínal cítit jistější. Taky bych si našel nějaké řidiče a často, nejlépe denně s nimi, raděj s několika, konzultoval, co jsem ten který den v té které “zatáčce” u svého auta zažil a jak jsem to zvládal. Teprve pak bych, s převelkým respektem (a u mě prvotním strachem) zkusil i tu dálnici u vědomí toho, že na dálnici se pomalu jezdit nesmí! A taky bych asi víc myslel na ty nevinné, které bych mohl já svým neuměním ohrozit. Ovšem poslední vám nechybí, jasně vyjadřujete obavu abyste nezavlekla nějakou včelí nemoc do své obce a neohrozila ostatní včelaře. Za to vás chválím a hluboce smekám. Půjde vám to, nemyslíte jen na sebe a to je u včel (a u všeho ostatního) nejdůležitější.
