Léčiva na bázi přírodních látek

Organické kyseliny bývají některými včelaři považovány za spásu oboru v oblasti hubení roztoče Varroa. Jejich zastánci poukazují na skutečnost, že jde o látky přírodní. U veřejnosti tím navozují dojem, že co je přírodní, je také nezávadné a pro včely příznivé. Bohužel je realita jiná. Vždyť přírodními látkami jsou i prudké jedy sinic, plísní, zvířat a hub. Přírodními hmotami jsou i uran či radon, které by si jen málokdo přál mít ve své blízkosti. Proto tvrzení, že co je přírodní, je také nutně zdravé či neškodné, rozhodně nemá obecnou platnost.

Kyselina mravenčí

V přírodě se s ní setkáme například u lesních mravenců rodu Formica. To ona působí bolest, pokud nás kousnou a vstříknou ji do rány. Ve včelařství se používá až v 80 % koncentraci, která je již velmi nebezpečná. Je třeba si důsledně chránit oči, sliznice a pokožku. Pokud se takto koncentrovaná kyselina dostane do letmého styku s pokožkou, pak její vnější vrstvu zcela zničí.

Kyselina mravenčí je natolik agresivní, že jí nelze včely přímo pokapávat, jak je například běžné u kyseliny šťavelové. Proto se aplikuje ve formě odparu, což je její Achillova pata. Intenzita odparu kyselin totiž závisí na teplotě, vlhkosti vzduchu a kombinacích obou faktorů v průběhu dne. Odpařuje se tím lépe, čím je tepleji a čím je vzduch sušší. Nelze jí bez rizika aplikovat za teplot nad 25 °C, což je v létě velký problém, jelikož denní teploty překračují za horkých dnů 30 °C i v mírném pásmu střední Evropy pravidelně. V noci pak silně klesají. Proto kyselina po chladnou část dne působí nedostatečně, pak optimálně a za teplot maximálních nakonec může včelstvo ve výjimečných případech i zabít. Vše záleží také na zkušenostech obsluhy.

I pokud funguje vše jak má, je včelstvo odparem poškozováno. Sami výrobci uvádí, že ideální působení na roztoče má odpar kyseliny tehdy, pokud již dochází k úhynům včelího plodu a dělnice z úlu vynáší kyselinou usmrcené larvy. Tento způsob léčby také poškozuje matky a mnohá včelstva po léčbě kyselinou mravenčí poškozené matky mění. Odpar kyseliny mravenčí většinou včelaři používají v podletí, kdy mají být vychovávány dlouhověké včely. Ty ale umírají již v období podzimu, pokud byly kyselinou poškozeny. Včelaři pak zimují včelstva, která jsou oslabená. Každému, kdo tuto metodu léčby schvaluje, vřele doporučuji, aby dříve než svým včelám udělá z úlu plynovou komoru, výpary kyseliny opatrně vdechl. Věřím, že až přestane kýchat a slzet, zvolí jiný způsob léčby. V ČR se začíná prosazovat kyselina šťavelová. Také ona má četná omezení. V prvé řadě ji nelze používat v podletí pro včasnou ochranu zimní generace včel, neboť výrobce v ČR povoleného přípravku Oxuvar uvádí, že by se nemělo touto kyselinou léčit při teplotách nad 3 °C. Je tedy nutné léčit až v období pozdního podzimu. Tato kyselina bývá aplikována pokapem včel v meziplástových uličkách zimního hroznu vodným roztokem kyseliny s cukrem. Metoda bývá považována za snadnou z hlediska aplikace. Já se domnívám, že je naopak pro mnohé úlové systémy sotva použitelná. V listopadu či prosinci, kdy je léčba pokapem nejvhodnější, je totiž u mnohých včelstev zimovaných na více nástavcích nemožné zimní hrozen vidět a pokapat bez rozebírání nástavků. Horní nástavek bývá plný zásob a včelstvo sedí v nástavku spodním. Rozebírání včelstva za účelem pokapu je za nízkých teplot stresující a včely, které se rozlezou po studených plástech, mohou zkřehnout a uhynout. Perspektivnější se jeví aplikace této kyseliny odparem. I kyselina šťavelová však vykazuje toxické působení vůči včelám.

Éterické oleje

Jsou poslední metodou chemické léčby, která se v ČR někdy používá. Také tyto látky působí ve formě výparů a mají hubit roztoče Varroa. I při jejich aplikaci často v blízkosti odpařovače umírá plod a intenzita odparu stejně jako u kyselin závisí na teplotě a vlhkosti. Jejich používání při teplotách nad 30 °C je zakázané, což v mnoha oblastech zásadně omezuje možnost jejich letní aplikace. Stejně jako u kyselin bývají za intenzivního odparu poškozeny matky. Výpary éterických olejů se navíc ukládají ve vosku a v zásobách. To vylučuje jejich používání v čase snůšky.

S éterickými oleji jsem kdysi při hubení roztoče Varroa hodně experimentoval. Stalo se mi, že jsem kápl éterický olej na hladinu vody ve sklenici a jedna ze včel do té vody na včelnici náhodně spadla. Byla mrtvá ihned. Ne za několik vteřin, ale opravdu prakticky ihned při doteku s hladinou. Kdo nevěří, nechť si takový olej zakoupí a zkusí si to sám. Vždy se divím, proč ve smrtničkách nechávají sběratelé umírat hmyz určený k preparaci v octanu etylnatém dlouhé minuty, když prudce jedovaté éterické oleje zabíjí v koncentrované formě ihned. Stačí kapku oleje kápnout na loučku silného včelstva a včely se od kapky ihned v panice rozprchnou. Potíž je v tom, že ačkoli tyto látky hubí hmyz, na roztoče nepůsobí dostatečně. Jde o léčbu pouze doplňkovou, která nemá potenciál plnohodnotně nahradit léčbu jinými léčivy. V té věci hovořím z vlastní zkušenosti. Ostatně kdyby byly éterické oleje dostatečně účinné, již dávno by k úhynům na varroázu nedocházelo.

O nedostatečné účinnosti éterických olejů svědčí již to, že aktuálně na webových stránkách prodejce léčiva na bázi thymolu v ČR najdeme jen vyjádření jediného uživatele. I ten v něm ale konstatuje, že po aplikaci thymolu musí ještě 3× fumigovat amitrázem. Pak má spad v úlu nulový. Jenže toto vyjádření neříká nic o účinnosti thymolu. Při kombinované léčbě je totiž nemožné odlišit účinky thymolu od účinků amitrázu, pokud se obě léčby v témže úlu doplňují, a až poté se odebírají a hodnotí vzorky. Mnozí včelaři dosahují stejných výsledků s amitrázem i bez thymolu. Nevýhodou éterických olejů je, že existuje jen malý rozdíl mezi koncentrací vhodnou pro zabití roztoče a koncentrací, která hubí či poškozuje včely. Éterické oleje jsou asi 3-4 x toxičtější pro roztoče Varroa než pro včely, zatímco syntetické chemikálie jsou asi 1000x toxičtější pro roztoče Varroa než pro včely. Syntetické chemikálie jsou tedy aplikovány v nesrovnatelně menších dávkách.

Základním požadavkem na každý seriózní lék je možnost jeho přesného dávkování. Pokud nelze nějakou léčivou substanci přesně a kontrolovaně dávkovat dle lidské vůle, nesmí být za lék považována. U kyselin a éterických olejů nelze formou odparu zajistit jejich rovnoměrné dávkování v čase, dle vůle veterináře či včelaře. Fyzikální proces jejich odpařování ovlivňují náhodné změny teplot a vlhkostí v průběhu dne. Například ve dne za snůšky je vzduch v úlu zvlhčen odparem sladiny a teploty v úlu rostou díky slunečnímu svitu. V noci je tomu jinak. Pokud vložíme do úlu kyselinu či éterický olej, bude míra odparu v rámci dne proměnlivá. Navíc nemůžeme v konkrétním okamžiku bez otevírání úlu a seřizování odpařovače ovlivnit míru odparu a optimalizovat ji tak, aby odpovídala jak podmínkám současným, tak těm budoucím. Proto se účinnost odparu těchto látek pohybuje od úplné neúčinnosti, až po intenzitu, která již ohrožuje včelstvo. Jelikož kyseliny a éterické oleje neplní požadavek na přesné a bezpečné dávkování, nejde přísně vzato o léky.