Obměna vysokého díla v systému Dadant

Tento článek je o úlu Blaník, což je systém Dadant a metodě Blaník. K pochopení je třeba znát Blaník jak úl, tak i provozní metodu. Podrobně bude metoda Blaník vysvětlena formou článku, zatím je jen na diskuzním fóru chovzvirat.cz. Systém Blaník nemá nic společného s úlem stejné míry s názvem Eurodadant.

Odborná literatura uvádí, že největším problémem rozšířenosti úlu Dadant-Blatt (a systému Dadant obecně) je obtížná obměna vysokého díla. To je skutečně obtížné ve včelařské velkovýrobě, která nezužuje. To je ta zásadní potíž = nezužování v předjaří, nejlépe na konci února, nejpozději v začátku března, vždy však po prvním hromadném pročišťovacím proletu. Moje práce není zaměřena pro velkovýrobní provozy, nýbrž jen pro hobby včelaření se zvláštním zřetelem na nulové úhyny na CCD na podzim a v zimě. Tvrdím, že si úhyny způsobují sami včelaři nerespektováním prazákladních podmínek úspěšného chovu včel bez úhynů.

Vše vysvětlím podrobně a je nutné, znát moje předchozí práce.

Plod dělničí, ale i trubčí je pořád plod. Zjara, když začínají kvést jívy, začne většina vč chtít chovat trubce. Nemá kde. Včelař sleduje, kdy začnou mít včely vosk - to je ta smetanová krupice po HL rámků i jinde. Ale to není důležité, ta krupice to je spíš už chvíle, kdy to včelař se SR (stavební rámek) nebo později s M (mezistěna) už zanedbal.

První divokou trubčinu včely dokáží stavět ještě bez vosku, je hnědá z nějakých zbytků, které někde v úlu po plástech ukousnou a slepí z ní první srdíčka, většinou trubčiny. Na těchto srdíčkách, když je zvětšují, postupně přibývá žlutého vosku tak, jak se postupně probouzí stavební pud a včelám se aktivují voskové žlázy. Důležité je vystihnout chvíli, kdy se tak stane a kdy včelstva začnou chtít stavět trubčinu a tedy chovat trubce. Chovat trubce jim musí být vždy umožněno, jinak by pro včelstvo nastal těžký stres a právě stres, jednotlivé, zdánlivě malé stresy se sčítají a ve výsledku je snížena přirozená odolnost vůči nemocem. To platí nejenom pro včely, ale obecně.

Když je tedy po prvním proletu (před ním by otevření včelstva mohlo spustit kálení v úle), je zúženo, včelstva si „zatopila“ a ovládla zmenšený prostor, v důsledku toho začala zvětšovat plochy dělničího plodu, je asi 7-10 dní do rozkvětu jívy, nastal čas přidat SR. Jak víme, Blaník má plodiště uspořádané tak, že nejblíže česnu je předek, střed a zadek. „Moderní“ systémy toto neznají, mají česno uprostřed a právě z toho pramení většina (všechny) potíží. Takže, vč odpředu, tedy od česna (které musí být vždy bez výjimky u strany) vypadá po zúžení asi 10 dní před jívou následovně:

U přední stěny je tak zvaný přední krycí rámek. V něm vč neploduje, je v něm hlavně pyl a zásoby. Pak následují plodové plásty a za posledním plodovým plástem je zadní krycí rámek, za ním BP – Blinova přepážka a za ní je tzv. komora, tedy prostor s 1-2 zásobními soušemi, kam si včely otvorem v BP mohou chodit pro zásoby, které na plástech s plodem obyčejně v tuto dobu už chybí a nebo chybět začínají.

Přidání stavebního rámku, tedy první rozšíření

Stavební rámek je přidán mezi zadní krycí a poslední plodový -předpoklad je, že je za posledním plodovým, asi 7-10 dní po zúžení, když rozkvétá jíva, je jen jeden krycí. Je tomu tak jenom tam, kde jsme se rozhodli správně a zúžili dobře, ne moc a ne málo. Když se zúžilo málo, je po týdnu až 10 dnech (kdy bylo hezké počasí, při mizerném to trvá déle) za posledním plodovým rámkem bez plodu víc. Jestli vidíme, že jsme zúžili málo a je za posledním plodem víc rámků než jeden, posuneme BP za krycí, tedy dozúžíme dodatečně. Obyčejně u tohoto vč, které bylo zúženo špatně, SR zatím nepřidáváme, což je logika věci.

U většiny vč je za posledním plodovým a BP jen jeden rámek, nazývá se krycí, úplně přesně ZADNÍ krycí rámek, jak už bylo výše vysvětleno. Tehdy přidávaný SR jde za plod, protože ještě není z venku přínos sladiny, vč by to těžko zvládalo, jedná se přece o rozšíření o jeden rámek a tudíž zhoršení teplotního režimu vč. Předpoklad je husté obsazení uliček ve zúženém prostoru.

Ovšem když vidíme, že sice vč nemá plod na posledním, krycím rámku u BP, ale tento zadní krycí je uprostřed vyleštěný a kolem připravených buněk dělají věnec pylu, tehdy můžeme přidat SR až za tento zadní krycí, tedy mezi něj a BP. To už využijeme unikátní a dosud nikde nepopsanou základní metodiku, o které je vlastně tento článek. Ale nepředbíhejme.

Co u takového včelstva nastalo? Včelstvo chce trubce, začne stavět trubčinu tam, kde jedině může = na SR. Vč touží mít co nejdřív trubce, ale současně musí mít nerozdělený plod, jenže mezi plodem dělničím a zakládaným trubčím je najednou rámek bez plodu. Tehdy včelstvo mobilizuje záložní síly na propojení plodu dělničího, který má a trubčího, který nemůže být odříznutý rámkem bez plodu a udělá vše proto, aby byl plod pohromadě. A jediné, jak to může udělat, je, že rychle zaploduje zadní krycí rámek, tedy rámek mezi posledním dělničím plodem a SR, kde si začne chovat trubce = trubčím plodem. Ovšem to na to vč muselo mít a to je vidět podle hustoty zaplněných uliček.

Nyní je v úle, ve většině případů takovýto stav:

VN je na 11 rámků. U čelní stěny je buchta za jeden rámek. Zúženo bylo na 6, někde 7 rámků, dále počítejme 7. To je 8 pozic. Pak je devátá BP a za ní jeden až dva staré zásobní. Přidáním SR musí jedna souše z komory pryč (pokud tam byly dvě). Pořád je v komoře jeden zásobní plást a tam by měly být asi 2 kg medu nebo zásob. První krycí by měl být velmi dobře zaplněný zásobami, dali jsme je tam při zužování a tudíž také asi 2 kg, i více. Na ostatních rámcích to jedno kilo, do kýžených 5, určitě je. Nesmíme dát nikdy na jaře žádné těsto, to snad jen kdyby vč nemělo ani 1-2 kila zásob. Ani tehdy bych ŽÁDNÉ těsto, natož kupované, a hlavně ne bílkovinové, nedoporučil.

Zopakuji základní věci a skutečně polopatě.

Při zužování byl na 3 rámcích plod. Před ním i za ním jsme nechali po 2 rámcích na počet 7 po zúžení. Za asi týden (10 dní dle počasí) má toto vč, pokud mělo dost zásob, už plod na 5 rámcích a na předním krycím neploduje nikdy a tudíž je mezi posledním plodem a BP jeden zadní krycí rámek. Už se nalíhlo dost včel, je vidět, že jsou uličky hustěji obsednuté a že je plná i ulička za BP u prvního komorového rámku. Tehdy je možné rozšířit „hnízdo“ o jeden rámek, vždy SR, aby včelstvo mohlo začít chovat trubce.

Rozkvetla jíva, začala snůška sladiny a staré zásoby ubývají zatím relativně pomalu, i když vč začalo bouřlivě plodovat. Rychle zaplodovalo zadní krycí a SR též. Včel se nalíhlo hodně, jsou nahusto za BP v komoře na zásobní souši, kterou vybírají a přenášejí nad plod. Je třeba pohlídat, aby v této souši v komoře zásoby nedošly. Je dobré zásoby na straně k BP poškrábat vidličkou, ne ale odvíčkovat, aby po zahřátí nezačaly vytékat z úlu.

Je asi polovina a nebo za polovinou kvetení jívy a je (u většiny vč) čas na první M, protože ve vč se naplno projevil stavební pud, trubčinu staví velmi rychle, obyčejně je SR úplně postavený a zaplodovaný trubčím plodem. Nyní se včelám vosk na bříškách tvoří, ale když nemají co stavět, opadává na dno a s mělí je vyhazován čističkami z úlu. Proto se musí využít elánu a vosku a přidat M. Tu ale není kam dát! Tehdy bychom museli zlikvidovat zásobní rámek za blinovkou. To nejde, není prázdný a hlavně nelze nechat vč bez zásob, většinou je plod na rámcích už pod HL (horní loučka rámku), na prostředních určitě. Včel očividně přibylo, jsou nahusto vidět v uličkách.

Nyní musí ven přední buchta. Vč to už tepelně zvládne i bez ní a tím získáme pozici na konci, protože se vše posune o jednu pozici dopředu k přední stěně. Tehdy jde M mezi SR, ten je na poslední pozici u BP a před ním je ZAPLODOVANÝ, původně krycí rámek, tedy zadní krycí. Tudíž tehdy se roztrhne plod – mezi poslední rámek = SR s trubčím plodem a poslední plodový rámek s dělničím plodem se přidá M.

Nastane stejná situace, jako když se mezi přidaný SR k blinovce ocitnul za posledním dělničím plodem nezaplodovaný rámek (tehdy zadní krycí). Včely to donutilo rychle ze zadního krycího udělat plodový, aby spojily plod do jednoho tělesa kvůli zahřívání. A přesně totéž uděláme s první M v roce. Najednou M oddělila dělničí plod od trubčího plodu. Tak to včely nechtějí a nemůžou si kvůli teplu a kvalitě plodu (kvalitě a odolnosti vůči nemocem budoucích dospělců) dovolit a tak jim nezbývá, než M co nejrychleji postavit a zaklást. Nezakladená M je nejhorší co může být, je studená a často působí jako svislá přepážka. Proto usilujeme vždy o to, aby M nejen stavěly, ale hned zakládaly. Ovšem M nesmíme v žádném případě přidávat do hnízda mezi plodové rámky, jak to radí nejhorší zhouba českého včelaření = zebrování. Zebrování se nesmí, když chceme včelstva bez úhynů a VD, dělat nikdy!!!!

Nyní je ve vč odpředu krycí, pak 6 rámků dělničího plodu, osmý je SR s trubčím plodem, BP a jedna souše se zásobami a tudíž je mezi trubčákem (postavený a zaplodovaný SR) a posledním dělničím plodem jedna pozice pro M. Jakmile je M povytažená, nejlépe na prostředku zakladená, jde doprostřed hnízda a na její místo může jít druhá M. Když je v plodišti ještě místo.

Dokvétá jíva, začíná špendlík. Když se takto povytažená, ještě teplá M hned vloží do sousedního vč, dá se doprostřed hnízda (povytažená se smí), obyčejně je do 2-3 hodin zakladená. Matka ani nepočká, až budou všechny buňky vytažené na správnou hloubku. Je to efekt přidání něčeho cizího, což je obrovský stimul a tudíž podnícení. Když by už v M bylo pár buněk pylu nebo sladiny, je přijetí a ZAKLADENÍ ještě rychlejší, matka je na takové cizí teplé M do hodiny!

Za další asi 3-4 dny, když je M už povytažená, ještě lépe zakladená a dáme jí doprostřed hnízda, lze přidat další M a opět mezi trubčák a dělničí plod. Jenže není kam a tak se musí vyhodit BP a za trubčákem “u zdi” je souše se zásobami. Až se bude přidávat čtvrtá M, to bude asi v polovině nebo za polovinou třešeň, vyhodí se z úlu tato stará souše a tím se uvolní místo. Pak bude na posední pozici od česna SR, tedy trubčák, bude u zadní stěny, na nejchladnějším místě v úle, což má zásadní vliv, ovšem to bude vysvětleno v jiném článku. Název „trubčák“ česká odb. literatura nezná, věřím, že mi jej čtenář odpustí, jako jednoslovný, plně výstižný a srozumitelný pojem.

V době, když kvete třešeň a stará odb. literatura radí přidávat první M, my máme v systému Dadant, u kterého Západní profesionálové neumí obměnit vysoké dílo, nejméně jednu, ve většině vč 2 a někde dokonce 3 postavené a zakladené M. A když v tuto dobu zlikvidujeme SR úplně, tím dostaneme do vč další M. Tady to už riskneme a dáme jí doprostřed hnízda, nyní se už bude pouštět do medníku. Polovina vč je už na to pouštění do prvního NN medníku a vyhození trubčáku a přidání páté M doprostřed hnízda se spojí s pouštěním do prvního NN medníku. Ovšem pod VN musí být už od asi špendlíků, nebo začátku třešní vystrojený nový TL a ze dvou důvodů právě dělám pokusy s vystrojením TL a vybavením zásobními polorámky s medem z KK už v září loňského roku. O tom ale pojednám podrobně v jiném článku.

Hlavně jde pořád o to, aby ve vč bylo nejméně 5 kg zásob a tudíž aby se včelař nemusel obávat, že vč nemá kde chovat trubce, když je potřeba do VN dostat pátou mezistěnu. Ovšem pokles zásob pod 5 kg je v době, jarního rozvoje v květu ovocných dřevin častý a jedině v tuto dobu přípustný. Je to jediné období roku, kdy vč „vědí“, že potrava zvenčí přijde a tak i velmi šetrná Kraňka ze své šetrnosti sleví a dovolí si luxus menší železné zásoby. Naopak, v tuto dobu těsně před pouštěním do prvního NN medníku bez mřížky je potřeba, aby byly vysoké rámky zaplodované až k HL. A protože má vč pod VN TL, nebude klást v medníku. Ovšem pouze za předpokladu, že nikde v medníku nenajde místo pro divočinu ani jako pětikoruna!!!! Tam by postavily trubčinu, matka by jí ihned došla zaklást a jak by byla nahoře, už bude klást i v mednících. A tak VS (volná stavba) v mednících v systému Blaník není možná.

Tvrdím, že výše popsaná metodika časného přidávání M a celkově vedení vč od předjarního zúžení je převratný vynález, MŮJ VYNÁLEZ, popírající vědecká dogmata o obtížnosti obměny vysokého díla v systému Dadant. V tomto článku je popsáno průměrné včelstvo, vyzimované v drsnějším kraji lidově nazývaném Česká Sibiř, 420 mnm, na dohled od bájné hory Blaník. Z popisu jasně vyplývá, že včelstva silnější nešla zúžit na 7 rámků a tudíž postavila do jabloní méně než 4 M, naopak slabší včelstva, zúžená na 6, ale i jen 5 rámků nejenže často silná včelstva doženou a dají medu srovnatelně, ale postaví 5 i více M. Tudíž do konce květu jabloní jsou v průměru ve včelstvech postaveny asi 3 M a díky tvorbě oddělků u asi třetiny včelstev budou postaveny další M a pak je průměr nejméně 5 M na včelstvo. Což je obměna vysokého díla asi 45% a více, což je plně dostačující. Větší obměna díla není žádoucí.

A ještě po originálu Dadant-Blatt a obecně v systému Dadant. V originálu si uvědomme, že originál D-B má 12 rámků a tudíž je to v něm ještě snazší, ovšem v desetirámkovém Langtrothu je problém a také proto o něm tvrdím, že je to do našich poměrů úl méně vhodný. Také proto, že nezná výšku rámku 30 cm, kdy 28,5 je málo, ale 32,5 je už moc. Totéž platí o Slovenském B10, i kdyby se použil jako Dadant, s VN 42x27,5x10 + NN 42x17x10. Proč je optimální výška rámku právě 30 cm, ne méně, ale hlavně ne víc, vysvětlím jinde a vysvětluje to obecná provozní metoda Blaník.

Na závěr pro úplnost ještě musím něco dovysvětlit o nejrozšířenější České míře a úlu 39x24x11. Vše pro ni platí úplně stejně jako pro míru 39x30x11 s tím, že spolu s TL (tlumič) míry 39x15x11 je plně dostačující a vyhovuje včele chované v ČR a v běžných letech se ani výnosy nijak výrazně proti míře 39x30x11 + 39x15x11 neliší. Ovšem ve špičkových letech třicítku nic nepředstihne. Ale špičková je jen asi třetina roků, a tak nemá valný smysl opustit míru, kterou včelař má. V ČR je to z 80% právě 24 a jít zavádět jinou základní míru. není potřeba. Jediné, co včelař musí, k základní míře 24 si pořídit ještě míru nízkou, nejlépe ne vyšší, než 15. Protože přece nikdo rozumný nezahodí, co má, pro tyto včelaře, s převažující mírou 39x24x1 jsem vymyslel možnost provozovat provozní metodu Blaník i v jejich úlech, které už mají. Tudíž i čtyřiadvacítkáři mohou mít dostatek medu a hlavně ŽÁDNÉ ÚHYNY. Je to na každém jednom, na jeho IQ a ochotě se něco učit a něco měnit ve smyslu malé modifikace toho, co už umí a co má. Víc já pro včelaře udělat neumím.

Pozorný čtenář jistě nepřehlédl, že se vůbec nezmiňuji o roztoči VD. Ten podle mě úhyny nezpůsobuje a v Blaníku, jak úlu, tak metodě, je VD jako šafránu a tudíž se jím není vůbec potřeba zabývat. Ovšem VD je bagatelní pouze v případě úplného dodržení metody Blaník do nejmenšího detailu v průběhu celého roku!