Pravidlo 40 dní

V následujícím textu si dovolím poupravit stále opisovaný blud o pravidle čtyřiceti dnů, kdy se stává z nakladeného vajíčka včela létavkou. To je sice pravda, ale jaksi se na něco zapomíná, a to se pokusím nyní objasnit.

Pokud chci, aby moje včelstva využila například snůšku z řepky a předpokládám, že rozkvete 25.4., pak na létavku, která se má této snůšky zúčastnit, musí matka položit vajíčko 16.3. Ovšem 500, nebo 850 včel tuto snůšku nevytrhne. Tudíž nelze jít zužovat až v tento datum. Totiž rozkladení matky bude pár dní trvat! My potřebujeme nějaký smysluplný počet létavek. V každé knize se dočteme, že maximální, či optimální počet denně položených vajíček je asi 2 000. I tak bude pak trvat 10 dní, než matka položí vajíčka v postupně vzrůstajícím počtu a zdaleka jich nebudou ty 2 tisíce, ale byli bychom rádi, aby to bylo 600-800 vajíček denně, na už významný počet létavek pro snůšku z řepky = 6-8 000 létavek. Je jich víc, protože se líhnou včely z náběhu, tedy z postupného rozkladení matky, ovšem už začíná úbytek starých zimních včel. Protože řepka kvete asi 20 dní, pak dost létavek je v úle ve chvíli, kdy její kvetení končí. Vždy nastane ochlazení (zmrzlíci) a na vydatné rojení je zaděláno. A zavinil si to včelař sám tím, že nezužoval vůbec, nebo zužoval špatně, nebo pozdě.

A to jsem si vybral řepku, která z významných jarních zdrojů je až za polovičkou, řepce předchází kvetení zajímavějších rostlin, jejichž med je nesrovnatelně lepší a zákazníky žádanější. Tudíž významný je přitom už přínos ze špendlíků, třešní, jabloní a hlavně javorů klenů.

Jinde opakovaně píši, že je třeba, aby si včelař vedl nějaký deník, kde si poznamenává průběh počasí ve smyslu teplot, síly a směru větru, a hlavně co z významných rostlin kdy rozkvétá. Pak se mu spíš podaří odhadovat přesněji nástup květu té které rostliny a přizpůsobit tomu zásahy, které předcházejí i o 6 a víc týdnů. Například v roce 2017 u mě 4.4. kvetl javor mléč, špendlíky, bělaly trnky a třešně rozkvetly o dva dny později. V posledních letech se mi daří od asi 30-40 % vč. vytočit právě ze špendlíků a třešní po nízkém nástavku (39 x 15 x 11 - asi 15,5 kg) nesmírně lahodného medu.

Ovšem této snůšky, která začala 6.4., se mohly z nových včel zúčastnit jen ty, na které vajíčko položila matka 25.2.!!!!!!!!!!!!!!!! Přitom rozkladení matky trvá, dle mého odhadu, asi týden, spíš deset dní a je hlavně podmíněno teplem, tedy tím, zda včelstvo dokáže "zatopit" a vytvořit podmínky pro plod. A to je hlavní důvod předjarního zužování. I kdyby rozkladení matky trvalo jen týden, a i kdyby včelstvu po zúžení trvalo jen 3 dny, než vyhřeje zúžením zmenšený prostor, pak bylo potřeba zúžit už 15.2. Ovšem zužovat je možné až po hromadném proletu, tzv. pročišťovacím. Jinak hrozí kvůli vyrušení pokálení včelstva v úle.

Logicky jsem právě vysvětlil, neboli vyvrátil, v kontextu využití velmi raných snůšek ze špendlíků a třešní, stále opisovaný blud o čtyřiceti dnech. Současně je nutné vědět, že musím udělat radikální zásah = zúžit a současně přeskupit zásoby (aby nezůstaly vně "hnízda"), nejméně 50 dnů před předpokládanou snůškou. Pravidlo či poučka mých předků, a jejich včelařských přátel, byla, že i kdyby se mělo stát v poslední dekádě února do půl lýtek ve sněhu, muselo se zúžit (ale jedině, když už proběhl pročišťovací prolet). A to v té době rozkvétala tady u nás řepka až po 6.-10.5. Někdy i později.

Je zřejmé, že hlavní tíha jarní snůšky leží na ještě starých dlouhověkých zimních včelách a každý si mohl všimnout, že v určité fázi časného jara najednou včelstva zeslábnou a to, kdy k tomu dojde je přímo úměrné tomu, co jsme se včelami dělali v podletí a na podzim minulého roku, tedy co jsme svým včelám prováděli vloni. Třeba zda jsme je týrali kyselinami, nebo je vystavovali nějakým drastickým stresům. Dokonce existují šílenci, kteří po letním slunovratu, nebo v začátku července úplně odeberou vč. plod a zničí ho. Prý aby s ním zničili VD, a hlavně prý už jsou dlouhověké včely vylíhlé. Jiní dají izolátory už na přelomu července a srpna, aby matky neplodovaly, protože prý včely vylíhlé v srpnu a září údajně nejsou dlouhověké a nemají žádný význam. To jsou dvě neuvěřitelně hloupé lži, které nikomu neradím realizovat. Tedy pokud chce mít zjara pěkné včely (nebo vůbec nějaké), které významným způsobem využijí jarní snůšku v celém jejím potenciálu, nebo v co největším.

Co se děje naprosto běžně u “nezužovačů”

Vč. stagnuje a s rozvojem čeká, až bude venku tepleji. I toto vč. se nastartuje a rozploduje se, start začne květem jívy, špendlíků a třešní. Jestli ve výše zmíněném případě rozkvetly třešně 6.4. a matky stimulovaly špendlíky, tudíž když rozkvetly třešně už matky "jely" na vysoký výkon. Včely z tohoto kladení budou létavkami za 40 dní. Tedy 16 května. A to u mě dokvétá řepka a jinak zrovna nekvete nic. Začíná hloh, ale toho málokde je dost a ano, kvete akát. Ten tady nikdy nemeduje! V úle se líhne denně spousta včel, ze kterých se stávají za pár dní kojičky, které ale nemají koho krmit, protože jak ustala snůška, matky omezily plodování a právě v tuto kritickou chvíli začne nepoměr mezi počtem kojiček a larev a vč se nevyhnutelně dostane do rojové nálady.

A nakonec úplně polopatě o pouštění do medníku. Dokud byly úly s okénkem a za ním byl SR, tak se medník nepřidával až do chvíle, než bylo vidět za okýnkem tak "černo" včel, že nebyl vidět žlutý vosk divočiny. Ne dřív! A okýnko bylo vždy v nejzazší části = zadku úlu, tedy nejdál od česna, kde je logicky méně včel, než v „hnízdě“ blíž k česnu.

Nynější "moderní" včelař přidá medník raději dřív, prý jako preventivně, aby tím předešel rojení. Výsledek je doslova podtržení včelstva a přibrždění v lepším případě, hrozí ale také kolaps včelstva = opuštění části plodu. Tím spíš, když se přidá najednou 100 % stávajícího prostoru. Někdo má třeba v tuto dobu včelstva ve dvou nástavcích 39x24x11 a myslí, že když přidá další nástavek, rozšíří o „dovolených“, tedy přípustných 50 %. Není tomu tak! Spodní ze dvou nástavků bude prázdný, nebo poloprázdný, nesmíme ho počítat (podobně jako u systému Blaník TLumič)! Pak tento včelař rozšíří naráz o 100 %, protože opakuji, spodní ze dvou VN 39x24x11 se nesmí počítat, je obsazený málo nebo téměř vůbec. I když to vč přežije a včelař si ničeho nevšimne, kdyby měl vedle srovnání s úlem v režimu Dadantsystém (v Českých podmínkách Blaník), viděl by ohromný rozdíl. Ovšem má jen jednu velikost nástavků a rámků (prý aby se mu vysoké s nízkými nepletly a nebylo jich ZBYTEČNĚ MOC) přidá celý nástavek a o měsíc později má včely na stromě. Takže naopak, ne že jim přidal preventivně raději víc prostoru a raději dřív, efekt obojího je přesně opačný, než kdyby počkal na pravou chvíli. Tedy až budou včely načerno i na posledním rámku – nejdále od česna a i od stěny nástavku. Toto nikdo z mladých včelařů nerespektuje a výsledkem jsou nejen roje, ale přispívá tím i k CCD a podzimním a zimním „záhadným“ úhynům. Ovšem toto není jediný důvod úhynů, špatné zásahy a stresy se sčítají, a právě popsané je jednou z rozhodujících příčin, které ale nastanou až o půl roku později, i déle než za 6 měsíců, tedy půl roku. Ano, na úhyny „zadělává“ včelař už v předjaří a časném jaru.

A že čekat, až je na plástech i od stěn nahusto včel, je podpora rojové nálady? No ano, je to lavírování na ostří nože, stačí 3 dny zpoždění a je to nevratné, vč. po propuknutí rojové nálady pracuje s bídou na 30-40 % (jen aby se uživilo) a vyrojí se. A právě v tom lavírování, kdy je v tuto dobu nutné držet vč maximálně vybuzená, ale až v pravou chvíli jim přidat prostor a práci, spočívá celé umění včelaře.

Tolik teorie. V praxi je to tak, že včelař živí rodinu, musí do práce a musí se ve volném čase především starat o rodinu a věnovat se dětem a manželce. Svoje hobby má čas dělat až potom, kdy splnil svoje hlavní životní poslání. A tak to, co píšu o odstavec výš, se mladému včelaři asi nebude dařit 100 % dodržet. Vím to, mám to za sebou a až nyní mám čas být u včel den co den, tak, jak je potřeba.

Je na každém umět najít tu rovnováhu, zajistit rodinu a včely, přičemž rodina by měla být na prvním místě vždy. Včely jsou naštěstí dokonale blbovzdorné a vždy to u nich nějak dopadne. Když uletí, co se dá dělat. Když by pláchla manželka, bylo by to horší. Nesmíme se stát otroky včel. Naopak, já se maximálně snažím všem poradit, jak včely přimět nenásilně a beze stresů, aby sloužily nám a bylo jim přitom dobře.