Tak mě napadá.
Máte někdo zkušenost s tím, že by takový stav, který se rozjede až do problémů se slinivkou mohl způsobit spíše psychický problém, než dietická chyba?
Jak už jsem psala jinde, Jack je citlivější pes. Jednoduše se přetočí a velmi snadno se vyfrustruje - stačí i špatně vedený trénink pozitivním posilováním s pamlsky.
V sobotu jsme byli většinu dne venku, bylo teplo, hodně lidí i psů venku u vody. Žádná dieticka chyba nenastala. Ale byl frustrovaný ze nemůže jít za jinými psy, přetáčel se, jakmile si někdo hrál kousek se psem a něco mu házel do vody. Začal se přetáčet i když jsem po něm chtěla základní věci jako netahání na vodítku…což on chtěl čuchat v trávě po psech a byl frustrovaný ze ho tam hned nepustím.
Každopádně v neděli ráno průjem a zvraceni.
Trochu mě to donutilo se zamyslet i nad dobou, kdy problémy začaly. Chodili jsme na socializační procházky a ob skupinovky a ano, i když cvičil, tak u toho celou dobu kňoural, byl extrémně roztěkaný a choval se jako bychom ho vytáhli ze sklepa. Trenérky mi říkali že prostě musíme chodit, že si zvykne, máme nosit echt dobré pamlsky a tak. On se sice zvládl nějak ovládat a cvičit, ale extrémně ho to frustrovalo, kníkal, a ke konci se až pomalu klepal jak už byl úplně mimo s totálně přelitým stresovým kyblíčkem. Nepomáhaly ani odhozené pamlsky v trávě nebo větší vzdálenost.
Frustruje ho i dostávat třeba konzervu z Kongu, když mu to chvilku trvá.
A nějak mi hlodá v hlavě, jestli mu prostě toto nemohla způsobit psychická zátěž.
Ja s tím absolutně neumím pracovat, trenéři nám tu zatím moc nepomohli a prislo mi, ze je to na lekcích akorát horší. Sice se jelo vše pozitivně, ale můj pes byl jako narkoman s absťákem, co se snaží ze všech sil ovládat. Na trénincích kde jsme sami, nebo tam je jeden další pes, kterého zná, tak je úplně v klidu.
Dneska jsem se dostala k profilu Kristýny Dostálkove, která pracuje s koncepty a no…hodně věcí z toho sedí na Jacka. Umí sebekontrolu, ale frustruje se u toho, umí netahat na vodítku, ale stylem, že dojde na konec a vrací se, takže furt dělá kolečka a frustruje se u toho…umí jít u nohy i kolem psu, ale frustruje ho to. Frustruje ho i když mu zakazuju olizovat venku trávu. Nemůžu na něj ani zvýšit hlas.
A jestli tohle všechno dohromady s pubertou nemohlo způsobit, ty problémy uvnitř.
Možná nad tím až moc přemýšlím a hledám bubáky kde nejsou…ale nevím. A vlastně ani nevím na koho bych se s tímto měla obrátit.
Bohužel bych tomu dost věřila,průjmy ze stresu jsou docela časté. Kamarádovi průjmoval golden na všech zkouškách, a to tam dělal celou dobu,co ho bavilo, i na cestu se těšil, takže sice pozitivní stres,ale stres.
Buldočce se obří zažívací problémy rozjely,když jsem tu za její přítomnosti měla první vrh štěňat. Slyšela je z obýváku,ale nemohla za nima,pak je viděla přes plot ve výběhu,ale nemohla k nim… jsem docela nervozní,co to s ní udělá teď,navíc mamina je její největší spojenec ve smečce a kámoška, a bude oddělená…
Dávám odkaz na psí nebojsy https://psinebojsove.cz/clanky/. Nepracuje se jen s bázlivými psy, mně to pomohlo pracovat s přetíženou psí hlavičkou. Třeba tam něco najdete, třeba ne, snad odkaz vadit nebude.
Náš ve stresu taky občas průjmoval (má tedy i citlivější zažívání, tak to někdy bylo trochu detektivní), já jsem typ, co mívá taky břišní problémy, když je echt stresík, jestli je to u vás?…Něco na zklidnění jste zkoušeli?
Děkuji, psi nebojsove znám. Možná si s paní zkusím domluvit konzultaci. Ono se to vlastně tak nějak celé rozjelo s tou pubertou. Strašně nízký práh toho, co ho rozhodí.
Nemá strach, není reaktivní ve smyslu, že by chtěl ostatní psy sežrat, ale je ze všeho až moc nadšený nebo frustrovaný…
Bohužel nemám pocit, že by to někdo v Plzni řešil, takže budeme muset hledat dál.
Na uklidnění nic nedostával. Brali jsme to ze začátku jako “normální pubertu” a pak jsme to brali jako, že mu není dobře tak to hůř snáší. Ale ze by to celé bylo psychického rázu mě napadlo vlastně až teď po té sobotě. Protože to jsem si 100% jistá ze určitě nic krom dietních věcí nesnědl.
Zdravím Tenurri, ani jsem netušila, že jste z našeho kraje 🙂
Ty poslední příspěvky mi připomněly nedávno řešené problémy - celou smečkou mi prolítla nějaká střevní viróza. Nejmladší po tom zůstala zrychlená pasáž střeva a měkčí stolice, řešila jsem hodně dlouho, i tady. No a v té době začala viditelně dospívat (cca 19měs). Jenže měla to dospívání takový depresivní, lítostivý “plačtivý”. Ani oblíbená zábava nezabrala. Na radu kamarádky jsem (i přes VELKOU NECHUŤ) začala jezdit na tréninky agility - cílem byla nová společná aktivita se spoustou jásání. Ač jsem byla skeptická, musím uznat, že to zabralo, ty lítostivé stavy se výrazně zmírnily.
Asi to není úplně ta nejlepší cesta i pro vás, ale trocha inspirace třeba..? Držím palce
stačí i špatně vedený trénink pozitivním posilováním s pamlsky.
jen k tomuhle - to neni, ze staci “i jen” spatne vedeny trenink PP. Znam dost psu, pro ktere to byl vylozene nevhodny pristup a hroutili se z nej. Jakmile se jim zaclo rikat, co maji delat a nemuseli si na to prijit sami - ulevilo se jim.
Jestli nervy souvisi s travicimi obtizemi -jak pisou i vyse, je to mozne. Ale zacit psa davat trosku do klidu bych brala jako obecnou radu.
S tou slinivkou a nějakými gastro problémy nemám zkušenost..ale myslím, že psychika se může odrazit na fyzickém zdraví aneb všechno souvisí se vším.
No a s tím taháním a přetáčením….tak víme všicí, jak já to mám se psy a navíc Gina není “normální pes”, ale myslím, že tahání a přetáčení jsme si užily v její pubertě až až…
Ve své podstatě začala “blbnout” v osmi měsících a tak nějak když jí byly 2 roky..…možná o pár měsíců víc, tak ty trable konečně ustaly. V průběhu tohodle období to byl často pocit zmaru a zoufalství, že tohle se nikdy nezlepší…
To bylo fakt děsný…i do parku, kterej mám 200 metrů od baráku, jsem jezdila autem, protože cesta spořádaně po chodníku, nedej bože, kdybychom potkaly psa byla scifi…někdy jsme se dokonce po dvaceti minutách na prochajdě, kdy se mi jí nepodařilo přemluvit ke spolupráci, otáčely a jely jsme zpátky dom. Minout se se psem ve vzdálenosti několika metrů…no tak to bylo divadlo…divadlo bylo vždycky, ať už jsme potkaly terénní motorku mimo silnici, cyklistu, běžce, chodce s húlkama….a dneska, klidně se na úzké cyklostezce mineme s cyklistou, za kterým běží na volno výmarský ohař a ještě jak probíhá, tak zaštěká na pozdrav..a klidně za ním může projet terénní motorka…a Gina to bude v klidu..tak max si trochu rozverně pohopsá, ale já u toho jejího pohopsání nemusím použít fyzickou sílu, abych jí udržela na vodítku.
Prostě si osobně myslím, že k něčemu musí pes dozrát…jasně, že se snažíme výchovně působit, že ho nenecháme růst jako dříví v lese, ale pořád si myslím, že pubescent není dospělý pes a taktika, že ho v určitých situacích prostě ochodím, nemusí být jediná správná. Pokud se mi pes přetáčí, tak mně se nejvíc osvědčila nějaká distanční vzdálenost…v případě Giny bohužel i několik desítek metrů…a když jsem viděla, že to prostě nedáme, tak jsem udělala čelem vzad a prostě jí ze situace odtáhla, nemělo smysl to njak řešit, snažit se jí nějak umravnit, protože v tu chvíli byla off-line…no a jak postupně dospívala, tak se to tak nějak samo zlepšovalo.
Žádnou radu nemám…přeci jen kolie je úplně jinej level než psi co mám já doma, ale chtěla jsem tím říct, že co teď možná vypadá jako problém, může být problémem mladého pubertálního psa a časem se to začne zlepšovat…
Prostě, že je někdy možná lepší netlačit tolik na pilu, aby ty situace zvládal, ale spíš si dát odstup a jít víc na pohoděnku…
No jo, problem je, že já nevím jak ho uklidnit. Zkoušeli jsme to na socializačních procházkách i společných trénincích, s trenéry jsem to probírala. Naopak mi přijde, že je ze všeho frustrovaný víc.
Fňuká, když dostane povel, který se mu nechce plnit, protože chce jít dělat něco jiného. Fňuká, když venku sedíme na lavičce a nikam nejdeme - řeknu mu ať si lehne, tak si lehne, ale kníká protože tam nechce ležet. On ty povely zná a splní je, problém je, že je to to poslední, co by chtěl v dané situaci dělat.
Vystavovat ho těm situacím aby si zvykl mi nepřijde že pomáhá. Spíš se přetáčí rychleji. Takze ho nutit do socializačních procházek, kde už vím že bude od začátku mimo mi přijde…kontraproduktivní. Trenérka nám říkala, že musíme prostě vydržet. Ale mě je to asi proti srsti. Ani na jedné nebyl ani chvilku doopravdy v klidu, jen se snažil se ovládat.
Ja nevím na koho se obrátit. Zkouším ještě jednu trenérku, ke které jsme chodili, když byl malé štěně. Má chrtici, kterou si brala z organizace zachranujici dostiháky a dala ji dohromady, ze může klidně i na vaclavak a je naprosto v klidu, tak s tím asi nějak pracovat umí. Já s emocemi psa pracovat bohužel neumím.
Teď byl s Jackem přítel venčit a už má prý zase naprosto normální pevnej bobek.
“Fňuká, když venku sedíme na lavičce a nikam nejdeme - řeknu mu ať si lehne, tak si lehne, ale kníká protože tam nechce ležet…."
“On ty povely zná a splní je, problém je, že je to to poslední, co by chtěl v dané situaci dělat….”
“Trenérka nám říkala, že musíme prostě vydržet..”
Přijde mi to jako náběh na fakt nepříjemnosti, co se týče získávání zlozvyků.
Doporučila bych online kurzy od Kristýny Dostálkové, má tam něco pro pohodové procházky a potom o konceptech, je to veskrze pozitivní a velmi návodné, takže se toho nemusíte bát. Navíc získáte na nějaký čas přístup do její FB skupiny, kde se můžete radit přímo s ní. Za mě jedny z nejlíp vynaložených peněz na cvičení se psem, a to jsem jinak dost škrt.
No a pak Eva Štemberová, ale to zase mnozí nezkousnou, že není čistej pozitivkář 🙂
bohuzel, neumim resit takovehle psy, me by z nich hrablo a mate muj obdiv, ze se stale snazite s nim nejak pracovat. Asi ano - mit to doma, musela bych to nejak resit. Ale teda snazim se tomu vyhnout - beru si uplne jiny typ psu 😇
jsem se k tomu dostala jen velmi okrajove - ve vycviku, ne ve vychove. a tam se teda snazim tehle situacim predchazet a ne psa zvykat. Ale jestli tohle plati obecne?
A urcite vim, ze jsou psi, co si nezvyknou pri sebevetsi peci majitele. A proste se napr. do mesta na trhy neberou, nedavaji to.
to je dobre…
on to fakt nebude slinivkar, jen jeste neni popasovany se svetem, ve kterem zije
ano, už na ten kurz koukám…doporučovali to hodně lidi ze skupiny s reaktivcema. Jestli to alespoň trochu pomůže, je cena úplně v pohodě…
Za ty socializačky a skupinovky jsme dali už určitě víc a akorát to problém zhoršilo.
Ph: No co mi zbývá, že 😀…někdy z něj mám ohromný nervy, ale vztekání se mi nepomůže ani problém nevyřeší. Vždycky to jdu rozdýchat a dobrý. Ale občas bych mu teda nejradši pleskla. Ono kolie jsou uknikaný, ale tohle je extrém. Chlapec neumí vůbec zpracovávat svoje emoce…a že jich má teď habaděj 🙂
Trenérka nám říkala, že musíme prostě vydržet.
v cem vydrzet? v tom, ze si nejak zvykne? Nic nemenit?
Keriton vypichla docela podstatne veci - jen je otazka jestli je to zlozvyk….Spis na ten pristup bych to tipla. Nevim jak fungujete -tak zkusim priklad od sebe.
Muj pes bude taky piskat, kdyz se nekde zastavime a on chce pokracovat v prochazce nebo se na neco tesi. Chova se jak rozmazlene dite 🙂Kdy uz pujdeme, kdy uz pujdeme…. Jenze - kdyz chci ziveho aktivniho psa tak pocitam s tim, ze je takovy - vsude. A ne jen, kdyz se mi to hodi. On umi lehnout a lezet. Jen ja bych po tom psovi pozadovala tenhle naprosty klid v 1 pripadu z 20ti. Jinak bych bud pokracovala, nebo nesla nikam, kde budu muset zastavit. Rozumime si? Do hospody ho vezmu klidne -ale bude uz tak unaveny, ze bude prosit at tam muze pod stolem spat 😀
Zkuste o tom popremyslet takhle.
Vždycky to jdu rozdýchat a dobrý
psi jsou relax a radost, ne? 🤣
horsi nez reaktivec je zasekavaci pes 🤣zasekly pes nema chovani a nejde ho nijak tvarovat 😄takze ano, muze byt hur 😀
Naše Taliprdnice je pytel emocí, dodnes má potíže udržet své emoce a zvládat sebeovládání. Je to pes tak drochu drajvový, a tak halt má potíže v běžném životě, protože můj neoblíbený drive ji žene dopředu ve všem. Pomohly mi hodně čmuchací práce s tím ale, že jsem po kousíčkách, opravdu po kousíčkách, budovala před tím to sebeovládání se. Takže před tím než se jde pracovat, tak čekej, klyyd, šikovná, a už můžeš čmuchat, kdy ten klid se opravdu poposouval po malých, pro ni stravitelných kouskách. Hrozně moc jsme toho nejdřív musely spolu nacvičit doma, než se to přesunulo ven. Ven myšleno třeba ke schodům nejdřív.
Do hospody ho vezmu klidne -ale bude uz tak unaveny, ze bude prosit at tam muze pod stolem spat
Jo přesně, jinak odcházela se stolem. Páč třicetikilový hovádko nějakou tu sílu má. Moc dobře si pamatuju naši první opravdovou návštěvu restaurace, jak to bylo úžasný, že taky konečně s ní tam můžem.
Vydržet v tom chození do náročných situací - socializační procházky, skupinové tréninky…že když budeme chodit pořád a vydržíme, že se časem uklidní a bude to pro něj normální situace. Jenže to teď ani nejde, tam se pracuje hodně s odměnama vysoké hodnoty. A navíc, jestli mu to způsobilo ty zdravotní komplikace, tak to není asi úplně vhodný přístup.
To s tím kníkáním, když si jdeme sednout do parku byl jeden příklad z mnoha. Největší problém je ta jeho frustrace naprosto ze všeho a extrémní roztěkanost na procházkách a trénincích s více psy. Obecně asi nezvládání emocí, ať už pozitivních, nebo negativních.
On sice poslechne i v těžké situaci a sedne si, udělá nosetouch, nebo jiný cvik, který má dobře naučený. Ale kvílí u toho, jak se ze všech sil snaží zvládnout ty emoce.
Například, když přijde návštěva, tak jsme ho naučili, ať jde na své místo a že ho zavoláme až se uklidní. On na tom místě zůstane, ale vypadá to jako vymítání ďábla. V tu chvíli mi to asi přijde ještě horší, než kdyby povel ignoroval a šel se vítat 😀. Když se přivítá, tak je pak relativně v klidu, ale potřebuje nějak upustit ty první emoce. Takže pak cpeme návštěvě hračky, on se potahá a pak zvládne fungovat…ale to zase nevím, jestli to naopak nepodporujeme.
já bych mu i sobě udělala prázdniny - dlouhé procházky v přírodě, veselé hraní, žádný dril - jen občas kratičké procvičení toho, co ho baví. Žádné tréninky, tábory, hromadné procházky… aby měl čas “dělat psa” - čenichat, pobíhat, volit si tempo… Však on si řekne, když bude chtít něco dělat a kdy se bude chtít “poflakovat”.
Základ má dobrý, vložili jste do něho spoustu času, hodně věcí umí. To se neztratí. Jen bych ho teď nechala psychicky dozrát a uklidnit se. Někdy míň je víc
co takhle restart
žádné hromadé akce - socializační procházky, výcvik
pokud to zvládá, tak individuální lekce ano
užívat si spolu, procházky, tůry, sami
a v klidu, nebrat to jako výcvik
způsob tréninku - řídím se psem, a takové navádění, např., není sprosté slovo
Nevím,jestli to popíšu k pochopení,ale mám z vás pocit,že chcete dokonalého psa.Spoustu cvičení,aktivit a co se stane, když ten pes dokonalý nebude.Není nejvíce nervózní z vás,vašich požadavků,nároků. Jen jeden příklad.V životě jsem neměla psa,který by chtěl neustále něco honit až na Alana.Nejdříve mě to strašně štvalo,ale pak jsem si řekla,no tak holt bude chodit na vodíku a ne na volno,jak jsem byla u všech ostatních zvyklá.Chodil na vodítku,různě jsme na něm cvičili,trénovali,už to vypadalo jak mu to jde a pak někde vyletěl zajíc a pes vyrazil.No s nadáváním jsem ho strhla zpět,že to tedy ne a pokračovalo se dál. A ejhle po třech letech jsem si už mohla dovolit ho pustit a on nezdrhl na zajícem,ale poslechl a vrátil se na zavolání.A dnes už ho nějaká zvěř nerozhodí,už i manžel si dovolí ho pustit volně a pes ho poslechne.Zase se při tom chození na dlouhém vodítku naučil vyndávat si nohy pokud si mezi ně vodítko dostane,všechny.Pokud někde uvázne vrátit se,obejít,rozmotat,vše špatný je k něčemu dobré.