slinivka - zánět

Já si upřímně nemyslím, že bych toho po něm chtěla nějak extra moc. Někde chvilku počkat, nenechat se odtáhnout kam chce on, nenechat ho olizovat kde co a trvat na splnění povelu, který zná a nenechat ho kontaktovat každého psa co potkáme mi nepřijde jako nějaké echt nároky. Samozřejmě, že se snažím mít vychovaného psa.

Na tréninky jsme chodili od mala, abychom měli vedení ve výchově a tréninku jako začátečníci.

Jo, bylo by fajn s ním moct jezdit na skupinovky a závody a věnovat se nějakým sportům, semtam si zajet na alespoň na klubovku. Je dost možné, že nic z toho nepůjde a ano, asi by mě to trochu mrzelo.

Minimálně potřebuji aby zvládal běžný život a nepřetočil se, když někdo na druhé straně chodníku háže psovi balónek a pes za ním běhá. Nebo když po něm potřebuju aby netahal na vodítku a ignoroval psy ve městě. Aby se nehroutil, když potkáme háravku. Ty skupinovky nám v tom měli pomoct, nějak nikdo nepočítal s tím, že se to zhorší a ještě to vyvolá zdravotní komplikace.

ještě mě napadlo. On chodí s vámi do práce každý den? Nemá prostě málo odpočinku? Protože spousta psů spí jen doma tvrdě. A na Yodovi je často v pondělí ráno vidět, jak už se těší až oba vypadneme. Protože pokud děláme doma (a u nás je to časté), tak to není ten správný odpočinek.  I když je to kliďas (inu doga) a žádné aktivity neočekává a poflakuje se - přesto je třeba nás poočku hlídat… přesouvat se, prostě je to jiné, než když ví, že je tam sám. Kolikrát si ani nevšimne, že jsme se vrátili a vítá nás jak čerstvě vyoraná myš

My teď měli a máme od tréninků a všeho pauzu, ale pořád po něm vyžaduju alespoň provozní poslušnost a nějakou slušno chůzi na vodítku. Když dojdem někam na louku, do lesa, tak může být na volno. A to si taky užívá a čuchá. Na louce skáče jako srnka v trávě, běhá dokola a je šťastnej.

Ale ne vždycky tam jsme sami. Ne vždycky máme možnost se úplně vyhnout rušivým vlivům. Když neměl dietu, hodně jsem ho převáděla v horších situacích na něco dobrého, takže jsme okolo problému prošli relativně v klidu. To teď ale nejde. Po sobotě mám docela strach vzít i ten piškot. 

Ja se teď upřímně “hroutím” z každého zdravotního zhoršení.  Nechci aby se mu to zase vrátilo. Takze když se snaží furt venku kde co olizovat, tak jsme z toho už docela naštvaná, protože ho zase vidím v bolestech a na veterině.

Hele teď vůbec nebudu vytahovat “veselé” pubertální období mojí pyrenejky…ale vytáhnu mojí zkušenost s normálním psem…německou ovčandou.

Ovčandu jsem si sice cvičila sama, ale pracovala jsem s ní opravdu od štěněte…no a zkraje to vypadalo, jak jsme šikovný a jak nám to jde a pak přišla puberta, čuba začala omega kravit, dělala, že v životě neslyšela žádnej povel, navíc s jejím smyslem pro humor si ze mě dělala často dobrej den… ještě když jí byl rok a půl, tak jsem si říkala “bože, ta v životě poslouchat nebude”, to jsme nezvládla …no a pak slečně padly dva roky a měla poslušnost na stopro v každý situaci bych jí upovelovala na volno…z toho třeštidla a pubescentního játra vyrostla vyrovnaná psí dáma.

Nechci tady vůbec říkat, že máte rezignovat na nějakou ovladatelnost, že nemáte být důsledná a nemáte vyžadovat slušné chování….upřímně, ono možná vám přijde, že po Jackovi nic moc nechcete…a možná nechcete, ale přijde mi, že toho chcete hodně po sobě…a možná se pletu, ale i to může vytvářet  na pesana tlak…nebudeme si lhát do kapsy, jsme mezi svými …nejste taky frustrovaná z toho, jak se Jack chová? Nejste frustrovaná z toho, že to v určité situaci nezvládnete, že pes táhne, přetáčí se, protože juchuchůůůů…támhle je pejseééék?  Upřímně…to, že by někdo vedle házel svému psu do vody hračku a podobně a mýho pubescenta by to nechalo v klidu…tak to by mi bylo divný…

Psala jsem, že bych netlačila tolik na pilu a jela to víc na pohodindu…a teď si myslím, že hlavně z vaší strany…pes má být radost a ne stres …což je tedy občas s pubescentem neslučitelné…

Nejste tady žádným nováčkem…určitě jste hodněkrát četla nějaké “veselé historky z natáčení" ze života psích pubescentů a ve své podstatě nám ze všech vyrostli slušně vychovaní pejsové….tak to tak berte…jednou bude Jack ten pan pes, pan dokonalý…a z vašich současných peripetií budou ty “veselé historky”….a budete zase vy uklidňovat někoho jinýho, že Jack by taky hroznej a podívejte se na něj dneska…

Nebudu se tady tajit tím, že nejsem žádný pozitivkář…možná je to dané tím, že jsem měla i psy, kde jsem nepřišla na to, co by pro něj byla odměna, nic běžného venku nebral….já jdu teda na psy po dobrém, ale na druhou stranu nemám problém na psa houknout nebo ho fyzicky zkorigovat…jako fakt nebudu čekat, až pyrenejská madam popřemejšlí o tom, jestli moje SEDNI je v tu chvíli smysluplné…no tak jí teda po povelu zatlačím na záď…

Nevím, jestli tímto nemám zkreslenej pohled, ale jestli někdy není lepší si prostě dupnout a říct “Tak Alíku, když se neumíš chovat slušně, tak jdeme pryč a fertig”…určitě to jde i bez odměn ve formě pamlsků…

Tenurri:

ano, už na ten kurz koukám…doporučovali to hodně lidi ze skupiny s reaktivcema. Jestli to alespoň trochu pomůže, je cena úplně v pohodě…

Za ty socializačky a skupinovky jsme dali už určitě víc a akorát to problém zhoršilo.

Ph: No co mi zbývá, že 😀…někdy z něj mám ohromný nervy, ale vztekání se mi nepomůže ani problém nevyřeší. Vždycky to jdu rozdýchat a dobrý. Ale občas bych mu teda nejradši pleskla. Ono kolie jsou uknikaný, ale tohle je extrém. Chlapec neumí vůbec zpracovávat svoje emoce…a že jich má teď habaděj 🙂

Ještě k té Dostlákové, ona vlastně pracuje především se zónami stresu, takže si člověk udělá hezky představu, v jaké zóně co funguje, jak poznat podle projevu psa, v které zrovna asi je, jak se propracovávat ke vnímání od nejlehčích po těžší situace, atd. A to mi přijde dost dobrý.

A popravdě si nejsem jistá, jestli bych vydržela chodit na socializačky, pokud by to bylo blbý a nebyly by vidět pokroky. To by se taky mohlo stát, že je chyba v přístupu a že se něco dělá blbě…. 

Tak tohle musím říct, že je svatá pravda…ono všechno je v civilizaci složitější.

Už jen takové to, že psa učíme povel v klidném prostředí a když má zvládnuto, tak zvyčujeme náročnost…udržujeme distanc, tak aby se nám pes nepřetočil a postupně vzdálenost zkracujeme…

Jenže někde na sídlišti, kde je těch psů jak psů, tak sice můžu naložit psa do auta a jet někam, kde bude vyhovující prostředí, ale já musím i normálně venčit a nemůžu na každý venčení nakládat psa do auta a někam odfrčet, neřku-li dostat se v klidu z baráku…to my v baráku se zahradou jsme v tomto na tom podstatně lépe, protože to běžný venčení se odehrává v klidu na zahradě a na nějaký ten nácvik, socializaci a podobně prostě psa naložím a odfrčím si kam chci…chci klidnou prochajdu, no tak odfrčím někam, kde je liduprázdno nebo psů prázdno.

Na druhou stranu, na sídlišti jsem bydlela a naopak my ti psi přišli tak nějak víc v klidu v nějaký interakci mezi sebou, protože byli zvyklí od štěněte…ale tohle mi přijde, že se trochu zhoršilo…asi jak je těch psů víc a často je i zakázáno pouštět psy na volno a na vodítkách se korigují, navíc se změnila skladba plemen oproti době minulé…tak už to není taková idylka.

Tenurri
Minimálně potřebuji aby zvládal běžný život a nepřetočil se, když někdo na druhé straně chodníku háže psovi balónek a pes za ním běhá. Nebo když po něm potřebuju aby netahal na vodítku a ignoroval psy ve městě. Aby se nehroutil, když potkáme háravku. Ty skupinovky nám v tom měli pomoct, nějak nikdo nepočítal s tím, že se to zhorší a ještě to vyvolá zdravotní komplikace.
To vaše “minimálno” je pro dost psů nepřekonatelno, nebo překonatelno po hodně velkém úsilí. Mluvím coby majitelka Netvora, vořecha mám od štěněte, budou mu dva roky na podzim a vše výše psané je úkol a zadání pro nás na další řadu let. Že by zdravotní komplikace byly vyvolány stresem potvrzené nemáte, i když je to možné. Každopádně Jack má citlivé trávení, tak bych byla velmi přeopatrná v jakékoliv změně stravování.
Zkuste se vy hodit do klidu. Holt máte svého prvního, dospívajícího, dočasně nemocného pejska. Krátkosrstky jsou citlivky, správně se ptala Xerxová, jestli s vámi chodí stále do práce? Jestli si má čas odpočinout, když doma ještě máte kočky, neprudí ho nějak tam ve vaší nepřítomnosti, v noci, má se pes jak v klidu vyspat?
Edit - pokud bude slinivka nadále v pořádku, co se zamyslet nad nějakým calming přípravkem na dočasnou dobu? 
 

Do práce chodí. Tam spí, to má velmi dobře naučeno od mala. Doma ho kočky prudit nechodí, ale z kočky má respekt a neprojde kolem ní, když někde blokuje cestu. Samotné bychom je spolu nenechali, když někam jdeme, tak je pes zavřený v ložnici a kočky v obýváko-kuchyni. 
S kocourem je v pohodě, to se čumáčkujou. 

Asi mám možná velké nároky. Ale to bude dost způsobeno i tím, že ti psi se kterými se potkáváme jsou v pohodě, z ničeho se nehroutí, páníci a nimi mohou jezdit kam chtějí. A polobrácha Jacka má skoro všechno na párku a to pořád něco dělají, někam jezdí. V noci bych řekla, že spí. I kočky spí skoro celou noc s nama v posteli. 

Po práci se mu doma až do večera spát už nechce, když spal celou dobu v práci. O víkendu dodržuje pracovní režim, pokud nejedeme někam na výlet. Tak jde ráno na krátkou procházku a pak až do cca 12:00 spí a pak jdeme na delší. 

Dneska jsem na vás odpoledne myslela. Seděla jsem jakou dobu na čerstvě posekaný louce a to bylo celý naše venčení . Prostě jsem si sedla a čučela a ti dva si tam chodili, zkoumali, chodili sem a tam, čmuchali, váleli se v trávě, zase chodili, zase čmuchali, zkoumali díry, nadzvedávali zbytky trávy, co zůstali, občas přišli za mnou, pak šli zase pryč. A já fakt jen čučela a neřekla ani slovo. A bylo jen na nich, co dělaj, já měla jedinej úkol. Sedět a čučet. Pak jsem se zvedla a šlo se prostě domů> 

Já vím, že s pubošem a v civilizaci to takhle nejde, jen chci říct, že venčení, kde se neděje fakt zhola vůbec nic, je moc důležitý. Jestli byste měla takový nějaký klidný plac a hodně dlouhou šňůru, abyste ho na ní měla a nemusela si ho všímat, dopřejte si to.

Ale to bude dost způsobeno i tím, že ti psi se kterými se potkáváme jsou v pohodě, z ničeho se nehroutí, páníci a nimi mohou jezdit kam chtějí. A polobrácha Jacka má skoro všechno na párku a to pořád něco dělají, někam jezdí.
Nojono, jsou pejskové a páníčkové, co mají společné soužití tak nějak zadara, jde to samo. Jsem nechtěla vyznít nějak uštěpačně, to jen dumám, jak na to, abyste si taky odfrkli. A ukonejšit vás, že jsou na tom lidi s čoklem i hůř. 🙂

Když ono je to asi těžký. Je to první pes, člověk chce udělat všechno co nejlíp, snaží se, vzdělává se a pak se to škubne, člověk se snaží víc a víc, se to zacyklí… 

Já jsem se kdysi takhle sekla se svým prvním ohařem s aportem. A přesně to, co se tu říká teď a tady, bylo tenkrát řečeno i mně. Nechat psa být psem, rozetnout ten kruh. Jsem taky člověk, který se psy pořád něco kutí - i proto, že  mám aktivní plemeno. Jen jsem právě díky tý tehdejší radě nahlídla k tomu, že je to rada pravdivá. Nechat psa být psem je hodně podstatný. a jak jsem starší a psi taky, tak  to praktikujem čím dál tím víc.  Dneska přišli ohaři z tý čučící procházky spokojení, vysmátí, byli jsme kousek od domova, nenaběhali kilometry, jako jindy, nic nestopovali, nepřinesli jedinej aport , neskákali po stromech a neběhali po nich, prostě jen tak byli. Pak přišli dom, vypleskli se na zahradu a hlodali klacky, který si někde vyštrachali. Kdybychom dělali něco z těch výše uvedených aktivit, budou po příchodu domů rotovat zahradou. Takhle plynule pokračovali v tom klidu.

Eh, vím, že Vy tohle víte, jen jsem využila reakce na Váš komentář k tomu, že se mi to teď nějak myšlenkově líp rozepsalo než prve, to, co mám na mysli. Třebas to Tenuri řekne něco takhle víc, než jsem napsala před tím.

To znám… ostatní jsou na pohodu a já mám na vodítku trotla a vypadám jako neschopná panička s nevychovaným psem…. 

Proto taky píšu… chlubím se… v tématu venčení, když zažijeme situaci, která by v minulosti byla velkej problém a já defakto pořád problém očekávám a my projdem s Ginou středem, zatímco majitelka mladýho ovčouna ho odtáhne z cesty a pro jistotu omotá vodítko kolem stromu.

Vždycky píšu, že to, co asi ostatním příjde normální, je pro mě vítězství ducha nad hmotou… pořád to vnímám jako velkej úspěch a a v tu chvíli moje kynologická namyšlenost dosahuje vrcholu… a zároveň soucítím s těmi páníčky, kteří tu situaci nemají pod kontrolou, protože jsem byla na jejich místě.

Každej pes je jinej… nesrovnávejte… 

Upřímně… můj berňák je dokonalej, byl dokonalej jako štěně, jako pubescent, jako dospělec a kdybyste mě s ním potkala… kdyby naši psi byli třeba stejně staří, tak byste z nás nutně musela mít komplex… ale ta dokonalost u berňuchy, tu jsem měla zadarmo, on už se takovej narodil, takže byste ten komplex měla zbytečně, protože to není tím, že bych byla kynologickej bůh, ale pyrenejka… tak upřímně s takovým “materiálem” jsem se ještě nesetkala a tady jsem na sebe náležitě pyšná, že jsem to zvládla. A upřímně Gina mi zase přidala do balíčku zkušeností… berňák mě nikam dál neposunul, protože ten už se vychovanej narodil.

Už jsem to tady jednou psala, myslím, že Jack potřebuje dovču od cvičení a mozkový klid🙂

Máte na něj obrovské nároky. Netahat na prověšeném vodítku je hodně těžké ( moji psi to neumí), ingnorovat cizí psy ve městě, zvlášt pak pachové stopy háravek taky, kdyby vedle mých psů někdo házel jinému tenisák, budou pískat taky, akorát, že já bych tam neseděla. 

Dneska jsem byla se psy na tříhodinové vycházce a jaký povely jsem jim dala.., jednou “hop do auta”, pak jsem dvakrát Framovi řekla v lese “ na cestu”, když cítil prasata ,pak jsem tak čtyřikrát pískla že jdeme jiným směrem a dvakrát po psech chtěla abysme šli kousek “ spolu” v takových nepřehledných úsecích. Odměnu jsem jim za to nedávala, ale pár piškot jsem rozdala úplně zadarmo při pauzičce na odpočinek.

Podle mýho po něm vyžadujete moc sebeovládání, má přetíženou nervovou soustavu, nemoc s tím určitě souviset může.