Můj kůň se k rampě sice přiblíží, ale jakmile má vstoupit dovnitř, začne couvat nebo se úplně zastaví. Zkoušela jsem ho nechat si přepravník očichat, odměny i klidný přístup, ale zatím bez většího úspěchu.
Nechci ho stresovat násilím, takže hledám spíš trpělivé a osvědčené metody, jak mu pomoct získat důvěru. Jak jste to řešili vy? Pomohlo vám třeba trénování mimo den přepravy, nebo nějaký konkrétní typ rampy či přepravníku?
Lucka:Můj kůň se k rampě sice přiblíží, ale jakmile má vstoupit dovnitř, začne couvat nebo se úplně zastaví. Zkoušela jsem ho nechat si přepravník očichat, odměny i klidný přístup, ale zatím bez většího úspěchu.
Nechci ho stresovat násilím, takže hledám spíš trpělivé a osvědčené metody, jak mu pomoct získat důvěru. Jak jste to řešili vy? Pomohlo vám třeba trénování mimo den přepravy, nebo nějaký konkrétní typ rampy či přepravníku?
Nechte si na to víc času, třeba půl dne.pokud je kůň v klidu .dojde k rampě, setrvejte .ono to půjde,jen to chce čas a trpělivost,20 minut s nohou na rampě je taky výkon😂,ale ten den musíte koně do přepravníků dostat.nevzdat to.mírné násilí.jako třeba dvě lonže neublíží. Jsou přepravci,kteří mají vetší zkušenosti a koni to dokáží lépe a presně vysvětlit.
Oslovte někoho, kdo se nácvikem takových situací zabývá (a ideálně jsou na něj i dobré recenze). Můžete se na takový kurz jet i podívat jako divák a nasávat informace, než někoho oslovíte.
Je rozdíl, jestli kůň má k přepravníku nedůvěru a nechce se mu do něj kvůli nepohodlí nebo ze strachu z neznáma. A nebo zda se do něj bojí, protože má nějakou šerednou zkušenost z minulosti.
Pokud tyto situace neumíte rozlišit a neumíte odhadnout, kdy jde kůň do panické vývrtky a kdy jen napíná vaši trpělivost, tak to nechte na člověku, který ty zkušenosti má, a vysvětlí vám, co je potřeba pro hladké cestování udělat.
Je to ve vašem životním zájmu.
Já ještě dodám, že strašně dělá vnitřní rozpoložení vodiče. Pokud budete mít v hlavě, že “se to zase nepovede”, tak u nejistého koně nenaložíte sama nikdy.
Já s tím mám u svého koně taky problém, teď už je tak velký, ale byly doby, kdy jsem měla z nakládání vlastního koně žaludeční vředy. Vyřešila jsem to taky že jsem si v ustájení oslovila ošetřovatelku, která i koní pracuje s let, měla v ruce mraky koní a je nekompromisní, ale spravedlivá. Ta mého koně naložila párkrát vlastně relativně rychle a pak mi ukázala, kde jsou ty neduhy a jak nejlépe na to.
Třeba takové vychytávky, jakože nejlepší je takového koně začít učit ideálně do vozíku, který se dá vepředu ze strany úplně celý otevřít.
Dost koním (třeba i tomu mýmu) taky třeba vadí, když vodič jde přes koněm a je pro něj lepší, když stojí člověk ze strany a do vozíku ho navede.
Opravdu si klidně zaplaťte někoho odborného, ono se to tak pořád obchází a obchází a nikdo to nedělá rád a pak přijde nedejbože kolika a stres z nakládání fakt v tu chvíli řešit nechcete.
Presne tak, vodič je absolútny základ a je možné, že aj ten hlavný problém.
Vychytávky sú otvorené dvere na konci vozíka, aby kôň videl svetlo a otvorená prepážka - sú vozíky, ktoré sú na to stavané, že sa dajú dobre a bezpečne prestavovať prepážky mezi koňmi, ale koňa s traumou by som nakladala do vozíka, ktorý je dostatočne široký a môže si dovoliť kôň nastupovať mierne zošikma, aby sa hneď neudieral.
Vzhľadom k tomu, že nevieme vlastne, či je problém iba nastupovanie, ale cesta je ok, alebo je problém aj cesta, najrozumenjšie bude osloviť profesionála, napríkla p. Čechovského (robieva aj kurzy myslím) a prebrať situáciu s ním.
Kurzy pana Čechovského naleznete zde https://www.safety-academy.eu/aktualni-kurzy/
“Presne tak, vodič je absolútny základ a je možné, že aj ten hlavný problém.”
On to totiž ten kůň pozná a nakládání je jedna z aktivit, kde se to projevuje nejvíc. Kůň je prostě stádové zvíře a ctí nějakou hierarchii. Velice rychle pozná, komu s ebud emuset podřídit a komu ne a komu je fajn začít důvěřovat (je to v jejich osobním a životním zájmu).
No a ten stav mysli vodiče je alfa omega jak u koně, kterej je v panice, tak u koně, který to řekněme “jenom nemá rád”.
Můj kůň je ten druhej případ. Když jsme ho nakládali tací, kteří to neumí + neměli jsme to v hlavě srovnaný, nakládali jsme 2 hodiny. Když přišla tenkrát ta ošetřovatelka, bylo za 10 minut hotovo. Mně osobně to teď trvá 20 - 30 minut, když vozík není zapřažený, “naložím” hned - ta mrcho totiž pozná, kdy se má jet a kdy ne.
Někde v hlavě mi uvízlo.ze do nezapřaženého vozíku se nenakládá….
Když je dobře podepřený (třeba má stojny), tak se dá, ale do volně stojícího samo nic moc, ono to není moc stabilní, když se kůň navalí dozadu, může se vozík i postavit na zadní…
My to měli zajištěné. Technologii si nepamatuji.
On to totiž ten kůň pozná a nakládání je jedna z aktivit, kde se to projevuje nejvíc. Kůň je prostě stádové zvíře a ctí nějakou hierarchii. Velice rychle pozná, komu s ebud emuset podřídit a komu ne a komu je fajn začít důvěřovat (je to v jejich osobním a životním zájmu).
Pri dostihákoch som nezažila situáciu, že by sme niekoho nenaložili a fakt nebolo nutné používať ani pareliho lopatu, práve naopak. Jednak sú to citlivé zvieratá, druhak, proste sa chvíľu počkalo. Kone jazdili pravidelne, vedeli do čoho idú a hlavne, roky skúseností s nakladaním proste nedali priestor tomu, aby sa niekto zosypal, znervóznel a koňa nenaložil. Nebudem hrdina a priznávam, že som nakladala málokedy, nie som úplne odolný jedinec.
Po rokoch som zažila extrém, zviera, ktoré vliezlo aboslútne bez problémov, odmalička učené na to, že vozík je pohoda (po skúsenostiach s matkou, vlastne celá rodina sú klaustrofobici, matku sme vozili samú vo vozíku na dva kone, s otvorenou prepážkou, aby sa mohla rozkročiť) takže pri prvej testovacej jazde bez zaváhania vliezlo. Vozík sa pohol a nastalo peklo. Posledný pokus (celkovo prebehli asi 3) skončil šitím, pretože sa pokúsila vyliezť cez predné dvere von. Nakoniec sa začala voziť v miernej sedácii, s dostatočným predstihom (väčšinou to znamenalo ísť o 3-4 dni skôr) a časom to odoznelo, dnes už jazdí bez všetkého.