nejvíc oslíků jsem viděla ve Francouzském středohoří. Tam, na planinách mezi vysokými horami a hlubokými stržemi je slavná mnohakilometrová dálková oslí stezka, která je ve stopách putování Roberta Luise Stevensona (popsal v knížce Putování s oslicí do hor). Hodně turistů to chodí jako každou jinou dálkovou trasu - jen s ruksakem, ale mnozí si alespoň na některý denní úsek zapůjčí ušatce… A snad každý statek na trase osly má a rád půjčuje - neb v chudém (ale neskutečně krásném kraji) je to dobrý zdroj příjmů…
Zila som na farme, kde bol oslik, ale bol vynimocne tichy, hykal, iba ked bol v lesiku a nevidel stado. Ked bol v boxe a nieslo da mu jest, tak vydal iba taky tichy zvuk a samozrejme rano vital cloveka, ale inak v pohode.
Pavy by som nedala asi 😂
Oooooo, tak tu knizku musim mat, vdaka za tip ❤️❤️❤️
Mna vsetko.
Horsana:Oooooo, tak tu knizku musim mat, vdaka za tip ❤️❤️❤️
původní překlad byl Putování s oslicí po Cévennách - v originále Travels with a Donkey in the Cevennes.
Cevenny mě uchvátili - vrátíme se tam. Údolí řek Tarn, Jonte… skály, supové, orli, orchideje, koniklece, divoké čemeřice, stáda ovcí, koz, oslů, románské kostely, dolmeny…
Byli jsme na dovolené v Čechách a jeden den jsme věnovali oslíkům. Bylo to kvůli mě, přítel je spíš na motorky, ale co by pro mě neudělal. Dokonce mám z toho i památeční knížku. 🙂
Řídil miláček, takže praktické rady ohledně cesty a parkování nemám.
Měli jsme to zamluvené dopředu, byli jsme tam v předstihu. Přivítal nás neuvěřitelný zvěřinec. Kozy, prasata, koně, liška v kotci - a samozřejmě oslíci.
Dostali jsme přednášku na téma Oslové a péče o ně, která, upřímně, nebyla moc objevná. Asi že s námi ve skupině byly i děti, tak aby to nebylo moc dlouhé, nevím. Pak jsme naši skupinku rozdělili podle počtu oslů, kteří s námi měli jít na vycházku, do miniskupinek. Bylo nás tedy pět skupinek s pěti osly, každá skupinka nafasovala osla a dostali jsme instruktáž, jak se to umanuté zvíře ovládá.
Do miniskupinky se přiděluje podle toho, co jste si zaplatila. Můžete být sóloplátce, pak dostanete osla klidně sama. Nebo jste v páru, jako já s přítelem, nebo rodinka (byly tam dvě s dítětem, které se pak vezlo). Nebo prostě co si zaplatíte.
Po instruktáži jsme šli na hřiště, kde jsme si v praxi zkusili, že osel má navrch a klidně si kohokoli z nás odvede kamkoli.
Mám 10 let praxe s koňmi. Nejsem úplné tele. Ale dotala jsem půlroční hříbě Angelu - a namazala si mě na chleba jak nic.
Kůň a osel, to je na galaxie vzdálené zvíře.
Ale tak jako, fakt jsem nebyla sama, s kým si přidělený osel vytřel anální otvor, tak jsem si z toho moc nedělala a snažila jsem se pochopit oslí duši. Jde to, ne že ne. Princip já pán, ty pán se mi osvědčil. Oslička se dala i uplatit na utrženou větvičku nebo hrst trávy a šla pak třeba pět minut bez keců. Teda, ona toho moc nenakecala, tak snad bude přesnější napsat bez protáčení panenek.
Nakonec jsme výcvik nějak zdárně ukončili všichni, dva oslové nafasovali sedýlka, tam se usadily děti (maximálně první, druhá třída) a šlo se. Šlo se na hodinovou vycházku přes louky, hory, doly, lesy a pole. Tam byla pauza. Uvázali jsme oslíky, dostali sváču (proviant nesl osel, jak jinak), pokecali, odpočnuli si a šlo se zpět. Celkem tak 12 km, vzhledem k pauze to bylo snad tři hodiny.
Oslíci, když pochopili, že nebudou moc buzerovaní, šlapali ochotně. Byli to vlastně celkem salámisti. Jedno dítko nasadilo oslovi helmu a osel se tvářil, že ho teda ruší při pauze, ale toleroval to.
V závěru jsme nafasovali mrkev, oslíky pochválili a odměnili, vyčistili a odevzdali. Opět jsme mohli pokecat a po závěrečné prohlídce (oslů, ne nás) jsme se rozešlu.
Nakonec - nejtěžší byl začátek. Nějak se s tím oslem sžít. Pochopit, jak funguje. Možná spíš jak koza než kůň. Ale pak, co já vím, čtvrt hodiny poté, co jsme vyrazili, si to celkem hezky sedlo a šlo se vážně moc pěkně.
Jedné rodince ten osel furt zastavoval a žral a my jsme na ně pořád čekali. Ale i ten se pak rozešel a bylo to nakonec v pořádku. Majitelka šla samozřejmě s námi a pomáhala nám a korigovala nás, nebylo to tak, že by to bylo jen na nás samotných.
Je to krásný zážitek. Mě to celkem utvrdilo v názoru, že osla nechci, ale jo, zážitek je to úžasný.
Edit: Na 4. fotce je trochu vidět to hřiště na nácvik práce s oslem. Jsou to fota z knížky, originály bohužel teď nemám k dispozici.
Xerxova:původní překlad byl Putování s oslicí po Cévennách - v originále Travels with a Donkey in the Cevennes.
Cevenny mě uchvátili - vrátíme se tam. Údolí řek Tarn, Jonte… skály, supové, orli, orchideje, koniklece, divoké čemeřice, stáda ovcí, koz, oslů, románské kostely, dolmeny…
Vy mě snad rozpláčete ☹️. Ale kamenné stoly máme hned dva. U Šámalů a na Javorníku. 🙂
Děkuji moc!!!
Sem potřebovala najít nějaké věci ohledně Tii,
Než abych hledala stránky plemene, tam hledala online knihu a zadala jméno, tak jelikož má Tia specifické jméno, vždy mi stačilo jen ho zadat do Google a plemenná kniha mi vyjela.
Dneska tam byl jako první AI summary, a jakože, přátelé to není normální! Vždyť ono to našlo i že jí říkám čínská mula
Jů, trénink s jejich oslíkem by se mi líbil!
My jsme teda měli asi oslíky nějaké více vychované…? Nebo nevím. Fungovali prostě jako poníci. Ne jako plnokrevník nebo španěl, ale jako poník nebo hucul. Přesně já pán - ty pán, ale hranice musely být nastavené, a nezažila jsem od oslíka “umanutost” větší než od hucula.
Já teda oslíky plánuji, je to asi tak stejný plán jako ty dexterky. Až jednou budu mít ten stateček. A oslíci budou pochopitelně vozit, chodit v zápřahu, pokud se povede pořídit veeelké osly, tak bych se i ráda svezla, ale to už asi budu ve věku, kdy se mi nebude chtít obsedat a dohadovat se s velkým zvířetem, tak spíš pořídíme ty metr deset a budou dělat parádu na vesnických slezinách 🙂
Woooooooooow, tak to je nadhera ❤️
Varaxi- velka vdaka, to je zaujimave, chichi a ludia nereptali, ked im zver zastavoval?
Ja som sa stretla bud vzdy s vychovanymi oslikmi, alebo v style “prosim dajte im vecer pred kastraciou ohlavky” a majitel opacil, ze ale oni nemaju ohlavky 😂
Pichat osla do zily je peklo, maju na krku extra fasciu a ich zily maju extra silne chlopne…ako, nakoniec som kazdeho na kastraciu uspala, ale prva isla sedacia do svalu…
To je celkom desive.
A v povode chyba otec?
Umanutost som zas ja nezazila u hucula, oni ked nie su pokazeni a su dobre motivovani, funguju.
Já jsem potkala huculy pokažené i celkem vychované, a co si tak vzpomínám, tak oslíci byli takový průměr těch huculů, co jsem potkala 🙂 Ale nutno dodat, že oslíci u nás neměli úplně top výcvik, protože je vychovávala máti, a ta holt taky má svoje rezervy. Stejně jako naši poníci jsou vychovaní tak nějak jak jsme zvládli, stejně tak ti welsháci budou vychovaní jen tak, jak na to budeme stačit… Takže žádné extra zářivé výsledky nečekám 😀
Tak jsem se v neděli vyškrábala po dlooouhé době na plnokrevníka a báječně jsem se svezla. Tělo mě bude trestat za tuto nerozvážnost ještě hádám týden… Ale záda a pr*l dobrý! Kromě toho opichu mi ještě doktor dal NSAID Nimesil, takže jsem nadopovaná a veselá 🙂
Včera jsem nebohá hříbata nutila pracovat, černej dělal, že postroj a sáňky v životě neviděl, několikrát se vyšašil a vyběhl do strany, naštěstí vše vždy povolilo jak mělo, a žádný zběsilý úprk se nekonal, nakonec jsem musela zasáhnout trochu už výcvikově, vzít si k tomu tušírku, a zakončili jsme tím, že povozil na sáňkách chlapa spořádaně dvě kolečka po výběhu jako by se nechumelilo. Ale měla jsem chvilku bobky, jestli jsem něco zásadně nepodělala a jestli jsme se zapřaháním neskončili… No jako nic by se nestalo, úplně vidím, jak máme čas a kapacitu pravidelně zapřahat, ale škoda té práce, co do toho už padla… No ale dobrý, nakonec dělal jen trochu hérečku, a když jsem řekla, že končíme se srandičkami, tak se uklidnil a nechal si říct. Hoodný koníček. Musím se dokopat s ním pracovat častěji, zase ten postroj 14 dní neviděl, to je chyba, měl by chodit třikrát týdně s klackem za zadkem a za měsíc z něj bude profík. Ale kde brát čas a nekrást…
Oj, to mne vcera vecer, netusim ako, vysla von za branku Neha aj Liska.
Zivot sa mi premietol pred ocami, tma, snezilo…
Ale kedze Kralovna je uplacana cukrom, dala si dat ohlavku a no problem.
Liska ostala snorit vonku, asi 3 minuty pred unikom dostala jednu po cuni, lebo do mna vrazila hlavou…no reku, uvidime. Ale tie 2 minuty treningu na target obcas sa oplatili, Listicka prisla na zavolanie, potom uz sledovala target a to bola taka pecka a tak uprimne som ju vychvalila, ze si dala dat ohlavku (obcas sa na to nervuje, ale stala, odmena bola) a potom sme sa vybrali trosku kracat od koni, iba par metrov a ta velkohlava zruda zastala na povel ako stary mazak, ta posluchala ako nikdy v zivote, uplne mi srdce plesalo!
Hucule si vsetko pamataju, uplne vsetucko a teda vcera mi precvaklo v hlave aj co sa Lisky tyka.
A ona to vie. Myslim, ze kone vedia rozlisit, kedy sa chvali tak nejak treningovo-vycvikovo a kedy je to skutocne nadsenie fakt od srdca ❤️
Cas a energia nie su, ale pri tomto plemene staci malo, nastastie.
Já teda taky musím pochválit černého, že se nechá uzdit jako největší profík. Při tom, co vyváděl, když jsme byli poprvé se na něj podívat u chovatelky, a jak nám ona zdůrazňovala, že “i na hlavu mu sahá”…
A pak jsme mu radši nechali ohlávku na hlavě měsíc v kuse, než se sžil s ostatními a než pochopil, kde bydlí a kudy se chodí… protože ta hrůza, kdybychom ho už nechytili nebo tak…
Ale trpělivá práce a uzdění i na povodění po výběhu se vyplatily, on dá i hlavu dolů, sám od sebe, aby mu člověk mohl hřívu za ušima upravit… 🥰
Začínám mít pocit, že u welshů taky stačí málo… na to, jich pokazit 😁
My máme ledovku, opět, kluziště kde chceš (a to nechceš), oři se opět upíchli v přístřešku a ni krok a futrujou, moje nervy 😢 chtěla jsem aspoň na procházku v kroku ale to se prostě bez možného rozbití si držky fakt nedá, už jsem se i natáhla, moc pěkně, jak z animáku, podklouzly mi nohy až jsem s nima zaklepala ve vzduchu, samotnou mě překvapilo jak dlouho jsem se sbírala, ale všechno sedí tam kde má a následky nepociťuju, jen loket trochu ale to se poddá. Měli jsme tu aspoň jako zpestření po půl roce zase fyzio, oba zatuhlý(nečekaně), doporučené cvičení, jak to půjde nasvalovat a makat. Aspoň pochvala za vzorné a klidné chovaní oproti minule byla, ale podle mě oba hibernovali a ani jim nedošlo že se s nima někdo hejbe 😃 jak jste tu před časem (nestíhám) psaly o dřevěném popelu, topíme v kamnech dřevem, ale bohužel většina prohřebíkovaná, namátkově, ale jsou tam, i malinký, no nenechala jsem se odradit, vzala cedník a pojď, bylo z toho bohužel ale jen na pár kroků, trvalo to věčnost, lamentovala jsem u toho a když mi druhej kyblíček fouknul vítr zpětným chodem do ksichtu tak jsem to vzdala. Takže buď brigádníka nebo oblevu 🤣přeji nám všem pevné zdraví a ještě pevnější nervy ať už tu zimu máme za sebou 🙏🏻
Přesně, hucule si pamatují všechno! Co se jednou vepíše do huculí hlavy (i když to nejsou velkohlavé zrůdy - ani Liška není, nene) to tam zůstane navždy.
O víkendu se u nás objevil hengr, kamarádka začala nacvičovat nástup a výstup s plnokrevnicí. Tak proč to nezkusit, šly jsme do toho taky. Chvilka na očmuchání, okoukání a nalezení v hlavě kolonky Hengr a aháá tady nalezu, tady žeru a takhle vylezu - no problem, služko. Jela jednou v životě z rodné farmy na stávající ustájení a to před 9 lety! Miluju jí 😍