Uvolneni jezdce ve cvalu

Tam nebudete tolik analyzovat a uvolníte se lépe. 

No vidíte, u mě to nefungovalo. Protože hlava - v terénu jsem podvědomě myslela na to - co když se mnou kůň uteče? Pokud jsem neměla opravdu spolehlivé vozítko, kterému jsem věřila.

ale nekdy jednou za dva tydny, coz je malo, ja vim.

Ano, je to málo. 

A co si zpívat? Já měla na cval písničku od Nohavici - Býval jsem chudý jak kostelní myš. To šlo hezky do rytmu.

Zkuste se soustředit na dýchání, někdy člověk zatuhne od toho, jak se moc snaží, přestane pořádně dýchat, jen tak jako přidechuje a tělo zatuhne. Doufám, že to pochopitelně píšu. Zpívání pomáhá, protože vás nutí normálně dýchat a ještě se část mozku soustředí na slova. Ale ne každý to dá, správně dýchat, zpívat a cválat 🙂

Lonž není od věci, můžete se soustředit jen na sebe, ne na vedení koně, ale zase někdy je ta přemíra soustředění na škodu, no. 

Terén může pomoct, pokud máte spolehlivého koně, co neprchá, ale venku kulturně cválá. Ale jak píše kometa - ne každému to pomohlo.

Kamarádce (tam byl ve hře i strach) pomohl terén a cválat na koni, kterému věřila, a na druhém místě za námi, měla takovou vnitřní jistotu, že když zasavím já, tak ona taky. Kobyly jsou naučené chodit za sebou a Madam nevadí, když jí soudružka občas zastaví o zadel, takže jsme to mohly takto praktikovat. Teď již zládá cválat na prvním místě v terénu, ale na jízdárně to ještě drhne.

Přeji hodně štěstí a brzké uvolněné procítěné cválání.

kometa:

ale nekdy jednou za dva tydny, coz je malo, ja vim.

Ano, je to málo. 

A co si zpívat? Já měla na cval písničku od Nohavici - Býval jsem chudý jak kostelní myš. To šlo hezky do rytmu.

Jak má Madam krátký nožičky a je jak šicí stroj, tak bych musela být jak deska o nejvyšších otáčkách - jsem si sama sebe představila a málem si poprskala monitor 😂

Tak zkusit nějaký metal nebo rap?

Stejné i na jiných koních? Může to být tehdy, když má kůň velmi prostorný cval, typicky velcí koně. Zkusila bych koně s plošším kratším chodem, pomalejší tempo. 

Já bych hlasovala pro tu lonž a až se usadíte, zavřít oči a dýchat. Tělo si pamatuje, pokud se vám povede uvolnit, udělá se to “samo”. Bude to takový AHA efekt, od té doby to pak už bude v pohodě. Jen přijít na to, při jaké příležitosti to “sepne” 🙂 No samozřejmě musí to být kůň s dobře vyseditelným chodem, jak píše Kallisto…

Mně kdysi dávno moc pomohlo si na lonži sednout s rukama opřenýma o stehna. Ve všech chodech. Taky to člověka donutí se nepředklánět - což bejvá důsledek i strachu, nejistoty a ztuhlosti.
Nebo si - a zas klidně ve všech chodech - si házet oblázek z ruky do ruky (do kapsy to chce oblázky rezervní 🙂. Pak přijde aha-efekt a člověk už to nechce jinak 🙂

Na to přijdete až se přestanete “bát”. Jako dřív jste asi takové obavy neměla a teď ano. Podvědomě se držíte nohama.misto aby jste měla třmeny našlápnuté. Lezou vám kolena nahoru.pata. předklání te se?

Cvalejte v lehkém sedu na dlouhé  stěně a na krátkých si sedejte do plného…nenechte koně přejít do klusu.pobidněte si ho. Postupně vyzkoušejte z krátké stěny vyjet v plném sedu třeba na kruh…

Nojo. Ono taky záleží, jestli sedímk na rekre koni někde venku v lehkém sedu, nebo na jízdárně v parcovním (samozřejmě po předchozí přípravě koně…)

V lehkém sedu venku musím mít pocit, že koně přitahuju k sobě, ne odstrkuju od sebe.
 V tom je ten grif, holt.

Hele, berte to postupně. POmalu. Jízdárna je fajn, ale když se neuvolníte ani tam… 
Možná není od věci před jízdárnou projít se “kolem komína” a po ní taky. Hlavně po jízdárně. Kůň jednak zjistí, že “směr domů není vzdycky domů” (což souvisí s výchovou a je to dobrej cvik), zároveň tonepotrvá dlouho a vy v tom terénu nabudete trochu jistoty.

Nojo. Nejen u koní to platí, ale hlavně u nich, to rčení “Všeliké chvátání toliko pro…. vhodné jest”.
Chci říct tohle: nelezte na ten žebřík výcviku a sehrávání se od prostředka, ať už vám okolí tvrdí cokoli. KAŽDEJ vlastně zkazil minimálně jednoho koně, než se naučil koně nekazit… a to jen v případě, kdy měl tolik sebevědomí, že se snažil ho naučit, vychovat.
(JIstě, jsou světlé výjimky!)
Stanovte si priority. Co chcete? Vozit se s poslušným koněm? Není to stroj, bacha. Hodný bude, když vám bude věřit, a věřit vám bude, když ho encháte vás poznat - a přijde důvěra, že mu neublížíte.
Tož za mě - pokud jízdárna funguje, fajn. TAM bych páchala ale i práci ze země, včetně následných procházek na ruce venku. To vám umožní koně číst, porozumět mu.

A stanovte si cíl (!). Co od toho koně chcete? Bezpečné vyjížďky + makat na jízdárně? Inu - pro ne. Jen je nezbytné dělat všechno tak, aby to koně bavilo, těšilo… abyste ho netlačila do něčeho, čemu nerozumí (vám nerozumí).
 

Fakr není žádná ostuda chodit v terénu s koněm na ruce. Ostuda je nasednout a děj se vůle boží.
A největší chyba je neřídit se vlastní empatií, ale okolím, které má tyhle věci “dávno zmáknuté” (mmch: většinou fakt nemá, jen holt toho koně naučili poslouchat a pokud ne, prodal se, no…).

Tož: prosím: pomalu, postupně, číst koně (a že jsou ukecaní ažaž, když to člověk vnímá).

Odměnou pak bude - vzájemná důvera, čili souznění.
Je to na vás a nikom jiném.

A ano, všemi těmito fázemi jsem si během let prošla. To, co píšu, se souhrn mých dřívějších chyb a omylů. Má první kobylka mi to odpustila… doufám…

HeloS, to je krásně napsané! 

Vidím jeden zádrhel, pokud autorka jezdí na placené jízdárně, většinou to chodí tak, že tady je nasedlaný kůň, nasedněte a jdeme na jízdárnu. Po 50 min. sesednout a nashledanou. Často už tam stojí klient objednaný na následující hodinu. Bohužel čas učit se číst koně, chodit s ním na ruce či pracovat ze země není. Je to smutné, ale je to realita. 

Chodí ke mě jedna holčina, co má toto za sebou - umí vysedat, ale neví na jakou nohu - to jí vždycky řekla trenérka, umí cválat, ale ne nechat koně cválat a vůbec nechápe, že s ní kůň komunikuje. Odjela jedny hobby závody, spadla a dostala strach. U mě si znovu hledá cestu - Madam je malá, tlustá a líná, přesný opak koní, na kterých doteď jezdila, ale zase o to více ukecaná, takže holčina objevuje nový svět. Zatím jí to baví, což mě těší.