Hluchnoucí pes a co všechno dělat.

Nebála bych se vibračního obojku. Právě coby klikru, zažitý gesto přetransformuješ na vibraci na krku, on to jistě pochopí rychle, navíc to bude fungat i na dálku. Nic víc asi nevymyslíš, signály mu můžeš dávat i třeba baterkou, ale když se zrovna nepodívá, tak…

Já po příchodu domů se stihla vykoupat a fénem  si osušit vlasy, než jsem  nebožku probudila ….mimochodem ležela mi v posteli,což když slyšela ,že jdu domů, tak slezla. No na vycházkách jsem tleskal a hlásila se…tady jsem, tudy jdeme….ale občas vzala jiný směr a šla třeba s prochazející školou… flexina nebo psa sledovat a v rámci možnosti usměrňovat.

Jo, já vím, máme ho půjčený, nějak jsem se k tomu furt nedotlačila. Zrovna dneska jsme na tohle téma vedli v autě ráno rozhovor a jeden to házeli na druhýho, aby to udělala 😀

Jo, já vím, že se umí vyrovnávat. Bylo nicméně vidět, když to nastoupilo, že je jiný, že to vnímá. On je opravdu velmi, velmi komunikativní jedinec a podle mého, zpočátku žil v tom , že je jakoby mimo dění. Taky to nezjistíte hned, když jste s tím psem takhle napojení, to je paradoxně mínus v tomhle momentě. Karsivan  má, už dlouho, ten s tím nějak výrazně asi nepohnul, ale zabrzdil trochu asi jo. Mně jde spíš o to, co jak kdo dělal, jak to říct?? Aby mu to usnadnil, či třeba nahradil tu zvukovou komunikaci resp. vynahradil to nastávající ticho. Já se možná neumím správně vyjádřit. Nejde mi o poslušnost jako takovou - jak říkám, máme gesta, nahrazuju momentálně gestem jeho oblíbený klikr s nímž rád pracoval. Možná třeba něco v tom duchu, jak toho hluchnoucího, ale aktivitu - učení se  - milujícího psa, učit dál nové věci. Jo třeba takhle. Něco takového mám na mysli .

Jo, jo, to dělám taky, že tleskám. Je v podstatě překvapující, že tlesknutí je pro hluchnoucího psa výraznější, než třeba píšťalka, tu vlastně přestal vnímat hodně moc.

Když přijdu domů, rozsvítím. To je indikátor toho, že jsme doma. A Tali učíme, aby pro něj chodila. Zatím……. to teda úplně není vychytaný, ale náhodně se daří.

Já teď trénuji hluchnoucí pesu na klikr, nemám ho jako klikr, ale zvuk na upoutání pozornosti, nechci pořvávat na pesu po sídlišti, zvlášť v noci nebo brzo ráno. Zatím to funguje super, zatím jako 2 povely - koukni a ke mně. Jak slyší klikr, letí s radostí ke mně. Ale netuším, kdy ho přestane slyšet/vnímat. No a protože nechci ani píšťalku - za 1) ji na sídlišti používá kde kdo, zvlášť když hledá psa, a za 2) je to brzy ráno nebo v noci stejné jako hulákání na pesu. A až bude hluchá jako poleno, bude mít couračku, protože to bude stařenka a určitě nebude lítat jako magor. Gesta používám taky od štěňátka, ale předpokládám, že jak hluchne, stejné to bude i s očima, takže se na ně nebudu moci spolehnout, zvlášť, když ke mně bude zády. Takže teď spoléhám na zvuk klikru. Doufám, že všechny mají stejný zvuk, kdyby se mi náhodou ztratil.

Hluché a slepé je dnes 15 let a tak chodí už na vodítku, chodí pomalu, tak se vodítkem jen koriguje směr špacíru. Nebo se někde nechá si šmuchat a ty mladší “dorostenky” (za měsíc 11 a 9,5) krouží kolem a štěně lítá kolem jako magor a učí se nebo si hraje s balónkem.

Klikr používáme od jeho štěněčích let, ale tak jak se používá běžně, jako marker, ne na přivolávání. Navíc, to zas není tak výrazný zvuk, aby ho hluchnoucí pes vnímal na delší vzdálenost.Zatím vystačíme s tím tleskáním. Výhoda je, že je od malička učený se hlásit, sám od sebe, jen teď na větší vzdálenost, než mu to dojde, ale to u nás zatím není problém. On je velmi aktivní - zaplať pánbůh. POřád pracujeme ve všech ohledech a to on právě potřebuje.

Vzhledem k tomu, že klikr nepoužíváme vůbec, tak je to pro naše pesy zvláštní zvuk, na který zatím ta hluchnoucí reaguje celkem spolehlivě. Zatím je asi dost hlasitý, aby zareagovala. Koukala jsem na vibrační obojky, ale to asi pořizovat nechci. Takže dokud to půjde, protože je zvyklá na povel “počkej na mne” a dělá to i bez povelu, prostě se ohlédne a když vyhodnotí, že jsme od sebe daleko, počká. Povel přechod zvládá taky i bez povelu. Tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet.

Jo, je výhoda, když má člověk psa navázaného na sebe.

Poměrně dlouho taky hluchnoucí pes slyší ty vysoko pískající hračky, tak pak stačí vypreparovat to pískátko a nosit ho v kapse. Když je pak hluchej úplně, tak už se nedá dělat nic, fakt jedině ten vibrační obojek a nebo trvale vodítko, vodit na volno hluchého psa bez toho obojku já bych si tedy nelajsla.

Pískátka on myslím neslyší - testovala jsem na hračkách. slyší určitý tóny v mojí blízkosti, ostré sssššš, kterým upozorňuju, že okamžitě mě kontaktuj, tlesknutí vnímá. U nás je hodně volného prostoru a jak říkám, on se jednak drží, druhak hlásí, kam nevidím, jsme stejně zvyklý, že jdou povinně u mne.

Fuj, pískací hračky nesnáším. Neměla je ani dcera, protože víc jak 3 písknutí mne přivádí k šílenství, jako fakt. Nemají je ani pesy. Trpím, když to venku slyším u jiných psů. Takže se asi neobětuji a nebudu nosit v kapse pískátko. Jestli teda neohluchnu sama natolik, že by mne to tak ne💩. Nápad je to bezva, ale pro mne 😟

Hluchý pes, pokud je starý, tak se vleče a může chodit na volno. Já plánuji dlouhou couračku, tj. tenounké lanko, abych mohla na dálku nasměrovat, protože i oči už nebudou tak jasné.  

Ta dnes 15ti letá, hluchá, slepá, měla celý život šílený lovecký pud, korigovat ji bylo peklo. Dnes se jako babka vleče a vlastně už ji ani zajíc v okolí nerozhodí. Čich má asi stále dobrý, ale už ji to asi tak netankuje. 

Jo tlesknutí a blízko, to už jsou ty poslední věci. Já nevím, já bych si to asi nelajsla ani tak, nikdy nevíš kdy se mu něco urodí v hlavě a odběhne si do dáli za něčím a prostě s tím nic pak už nenaděláš. Jako chápu, že staroušek je něco jiného co se týká pohybu než když mně ohluchnul pes v 6, ale zas těm starším psům už to občas v hlavě funguje trochu jinak. Těžko říct, asi je to každého věc jak to vyhodnotí.

Tak on je zatím při smyslech a jak říkám, je od malička zvyklý si mě hlídat, leckdy se teď naopak motá pod nohama, jako to dělávala Bubrdlína a já ho posílám vpřed. Tím jak jsem cvičená od Tali, jsem zvyklá si hlídat u psa vzdálenost a on odbíhavej není. A když vyloženě zaburácím - a to už taky díky Tali umím výborně, tak ho zastavím.

Idorek taky skoro neslyší, naštěstí jak neměl hodného prvního majitele, tak je na mě navázanej tak, že ho mám pořád u nohy, nebo mě hledá po mojí stopě. Venku ho už nepouštím z flexiny ( myslím na procházce ), párkrát se po tý mojí stopě rozběhnul na druhou stranu a jak ten stařeček polámanej dokáže mazat rychle….

Dík, budu tohle mít na mysli, to je přesně to , co zmiňuje Assil, zatím v tomhle ohledu u nás dobrý a doufám, že dlouho, bude. Pak je přesně výhoda té flexiny, kterou já rozhodně nezatracuju, je to dobrý nástroj v rukách, které vědí, co drží.

Ano, člověk musí v takových momentech přemýšlet za druhé lidi. U nás naštěstí, moc lidí nepotkáváme a když, tak byli zatím vždy chápaví a nebo nás znají a ví. Jasně, že když se jde do civilizace, tak už je to o vodítku, protože tam je situací, kdy ten sluch je zapotřebí hodně moc. Musím si na to zvykat, protože až na Tali mám vždy všechny psy v módu - projdeme v pohodě Václavák bez vodítka a tady u toho záprtka mýho nejhodnějšího z nejhodnějších najednou musím “potupně” vodítkovat.