Řeším něco podobnyho? Jak moc to vadí takto vzdálená přízeň?
Pokud nemáte na poplatek za přípuštění kvalitním psem, tak se na to vykašlete.
Proč by měl za vaší hloupost a bezohlednost platit nový pes zdravím a majitel bezednou peněženkou?
Třeba ti konkrétní jedinci mají tak skvělé a jedinečné vlastnosti, že stojí za to podstoupit riziko vcelku velké příbuznosti.
No ale tenhle případ to asi nebude, že… 😖 Docela by mě zajímalo o jaké plemeno jde.
Anonymní:Řeším něco podobnyho? Jak moc to vadí takto vzdálená přízeň?
Takže plánovaný pes je to také fenčin polo-strýc? Cca genetická vzdálenost na úrovni bratranec - sestřenice? Intuitivně pro mě, jak by to bylo tak nějak OK u lidí, proč ne u psů - v první generaci příbuzenské plemenitby. Daleko důležitější bych viděl, jak jsou na tom s genetickým zdravím oba jedinci.
A neopomenout taky to, že některé kluby mají takovouhle příbuzenskou zakázanou.
Jinak myslím, že to není bratranec- sestřenice, když mají shodného předka v 1. a 2.generaci. To jsou spíš skoro polosourozenci.
V nějakým běžným plemeni je tohle úplně zbytečný dělat.
assil:A neopomenout taky to, že některé kluby mají takovouhle příbuzenskou zakázanou.
Jinak myslím, že to není bratranec- sestřenice, když mají shodného předka v 1. a 2.generaci. To jsou spíš skoro polosourozenci.
V nějakým běžným plemeni je tohle úplně zbytečný dělat.
Jen technická z mé strany - “krýt chovnou fenu chovným psem, kterého matka je její babička”.
Levoboček mé babičky má dost daleko k mému polosourozenci. Dle mého je tam podobná příbuznost jako ten bratranec-sestřenice.
Podle mě v tomhle případě bude koeficient vyšší než u bratrance-setřenice.
Ale to je fuk, u většiny plemen není žádný důvod tohle dělat.
1/8 genů je stejná; nešla bych do toho za zlaté prase.
12,5 procent. To je jak bratranec se sestřenicí.
assil:Podle mě v tomhle případě bude koeficient vyšší než u bratrance-setřenice.
Ale to je fuk, u většiny plemen není žádný důvod tohle dělat.
Doporučený koeficient příbuzenské plemenitby u málopočetných plemen je vhodné nepřesahovat 10 %, max. lze uvažovat o 12,5 %.
Polosourozenci, stejně jako neteř x stýc, mají koeficient 12,5%. Protože v daném případě jde o jen o “polo” strýce, musí být tento koeficient logicky nižší; o kolik, to bych studoval a počítal dlouho…
Vycházím pouze z prolétnutí stránky: https://www.strakaci.cz/plemenitba.php
Chovatelstvím a zoologií se zabývám i profesionálně, leč zrovna kynologií se nezabývám vůbec, a příbuzenskou plemenitbou spíše jen v praxi u hus (spíše tedy v konzultacích, než ve vlastním chovu), kde řešit případné negativní důsledky je u nich (oproti psům, koním…) primitivně jednoduché.
Téma upoutalo mou pozornost spíše z akademického zájmu. Zda je, či není v konkrétních případech důvod či řešení bližší příbuzenská plemenitba, je už tématem jiným, nesouvisejícím.
Já to vzala odsud:
https://web.natur.cuni.cz/zoologie/biodiversity/prednasky/ZakladyGenetiky/prezentace/Populacni-genetika-I-2019_final.pdf
Je to jednodušší systém. Nechápu sice, jak může vycházet různě, ale že má potomek od rodičů 50 % genů, lze považovat za fakt.
Já se většinou těch věcí zabývala, když můj pes ještě žil. Opravdu už jsem mnoho zapomněla.
Přesto - jeden společný předek. Od společného předka ke psu - 50 % genů, jelikož to je její syn. Od společného předka k rodiči feny - 50 %. Od rodiče feny k feně - 50 %. Tj. ½ na třetí. To je 1/8. A to je 12,5 procent. Ať na to jdu podle vzorce nebo logicky, pořád mi vychází to samé.
Takže… dokud mi to někdo nevyvrátí, budu tvrdit, že to mám správně. 😀
To není polostrýc, je to společný předek a to hned v 1.generaci z jedné strany a v 2. generaci z druhé strany, tedy spíš vztah polodcera-polovnuk. U psů se spíš obvykle dělá společný předek až ve 3. nebo 4. generaci. jako liniová plemenitba.
A obecně u psů se doporučuje nepřekračovat 6-7%, pokud to není vyloženě nutné z hlediska málopočetnosti.
Ale jako jo, dělají někteří chovatelé i horší věci, ale většinou se kvůli tomu dostanou do řečí a štěňata se hůř prodávají, protože kdo chce na chov, tohle nekoupí.
Jo, hodila jsem to do kalkulátoru, je to 12,5%
Dnes jsou plemena tak prolezlá chorobama, že bych to neudělala. I kdyby se udělaly testy na vše co se dá,tak neni jistota.
nejlepší společný předek v rodokmenech je žádný předek
Varaxi:Já to vzala odsud:
https://web.natur.cuni.cz/zoologie/biodiversity/prednasky/ZakladyGenetiky/prezentace/Populacni-genetika-I-2019_final.pdf
Je to jednodušší systém. Nechápu sice, jak může vycházet různě, ale že má potomek od rodičů 50 % genů, lze považovat za fakt.
Já se většinou těch věcí zabývala, když můj pes ještě žil. Opravdu už jsem mnoho zapomněla.
Přesto - jeden společný předek. Od společného předka ke psu - 50 % genů, jelikož to je její syn. Od společného předka k rodiči feny - 50 %. Od rodiče feny k feně - 50 %. Tj. ½ na třetí. To je 1/8. A to je 12,5 procent. Ať na to jdu podle vzorce nebo logicky, pořád mi vychází to samé.
Takže… dokud mi to někdo nevyvrátí, budu tvrdit, že to mám správně. 😀
Děkuju za odkazy, vlítnu na čtení o víkendu😀.
Přesto - je přeci zcela vyloučené, abych byl já příbuzný k svému vlastnímu strýci (kterého měl můj děda s mojí babičkou) stejně, jako já k mému polo-strýci (kterého měl můj děda s úplně cizí paní).
sharingan:Děkuju za odkazy, vlítnu na čtení o víkendu😀.
Přesto - je přeci zcela vyloučené, abych byl já příbuzný k svému vlastnímu strýci (kterého měl můj děda s mojí babičkou) stejně, jako já k mému polo-strýci (kterého měl můj děda s úplně cizí paní).
Teď si nejsem jistá, jestli Vás chápu.
Počítám, neříkám, že nutně dobře, ale počítám s následujícím:
Pakliže se bavíme o strýci, pak máme dva společné předky. Tedy si spočítám příbuznost ke strýci po jedné linii (např. přes dědu), která je 1/8 (výpočet jsem vysvětlovala v předchozím příspěvku. Pak si spočítám příbuznost ke strýci po druhé linii (přes babičku), ta je též 1/8. Tím pádem vím, kolik genů mám společných se strýcem po dědovi a kolik jich je po babičce. Pro celkový součet genů je tedy musím také sečíst. Tím pádem mi vychází, že se svým strýcem mám jednu čtvrtinu genů společných.
S polostrýcem mám společné jen ty geny po společném předkovi (po babičce, nebo dědovi, nikdy ne po nich obou), tudíž je to jen ta jedna osmina.
Na tom mém odkazu se tomu věnuje strana 17. Je tam výpočet pravých bratranců uveden jako 1/8, tudíž je logické, že o generaci blíže to bude ¼, takže můj výpočet synovce/neteře ke strýci je správný. Teda za předpokladu, že to mají dobře spočítané v tom odkaze.
Varaxi:Teď si nejsem jistá, jestli Vás chápu.
Počítám, neříkám, že nutně dobře, ale počítám s následujícím:
Pakliže se bavíme o strýci, pak máme dva společné předky. Tedy si spočítám příbuznost ke strýci po jedné linii (např. přes dědu), která je 1/8 (výpočet jsem vysvětlovala v předchozím příspěvku. Pak si spočítám příbuznost ke strýci po druhé linii (přes babičku), ta je též 1/8. Tím pádem vím, kolik genů mám společných se strýcem po dědovi a kolik jich je po babičce. Pro celkový součet genů je tedy musím také sečíst. Tím pádem mi vychází, že se svým strýcem mám jednu čtvrtinu genů společných.
S polostrýcem mám společné jen ty geny po společném předkovi (po babičce, nebo dědovi, nikdy ne po nich obou), tudíž je to jen ta jedna osmina.
Na tom mém odkazu se tomu věnuje strana 17. Je tam výpočet pravých bratranců uveden jako 1/8, tudíž je logické, že o generaci blíže to bude ¼, takže můj výpočet synovce/neteře ke strýci je správný. Teda za předpokladu, že to mají dobře spočítané v tom odkaze.
Ach, ano, už chápu😀. Vycházel jsem z koeficientu příbuzenské plemenitby (Fx) dle https://www.strakaci.cz/plemenitba.php, kde např. tvrdí, že rodič x potomek = 25 %.
Vy mluvíte o koeficientu příbuznosti (r), kde rodič x potomek = 50%.
Budou tam odlišné nuance ve vzorci, kde každý sleduje jinou záležitost.
No jo, jenže koeficient příbuzenské plemenitby je principiálně určení, s jakou pravděpodobností mám společné obě alely se svým strýcem. Nikoli pouze tu jednu… Takže to číslo musí být nutně nižší, ale stále je stejně závažné. Tedy požadovaných deset procent mi přijde jako úplně brutálně moc.
Protože to je jen procento celých genů, které se strýcem sdílíme, nikoli celkové genetické informace. Např. když je strýc homozygot na vlastnost a já heterozygot, už se to sem nezapočítá, i když máme jednu alelu stejnou a jsme vlastně napůl stejní.
To si fakt myslím, že není únosné, mít populace psů, které vzájemně sdílejí deset procent variabilní DNA plus X procent sdílejí v jednotlivých alelách.
anonymní: dobrý den zajímolo by mě jestli jde krýt chovnou fenu chovným pse kterého matka je její babička, jiná příbuznost v PP není
Jestli jsem si to namalovala správně, tak chcete krýt fenu jejím, pokrevně spřízněným, strýcem.
To mi nepřijde jako dobrý nápad.
To jsou oba potencionální rodiče tak geneticky úžasní? Nebo proč to chcete udělat?
kometa:Jestli jsem si to namalovala správně, tak chcete krýt fenu jejím, pokrevně spřízněným, strýcem.
To mi nepřijde jako dobrý nápad.
To jsou oba potencionální rodiče tak geneticky úžasní? Nebo proč to chcete udělat?
Kometo, nikdo nic takového nechce dělat. Respektive, tenhle první příspěvek je 14 let starý. Kdosi dnes obnovil vlákno s tím, že “řeší něco podobného” a táže se, jak moc vadí takto vzdálená přízeň.
Víceméně koncenzus, že se jedná o případné spojení s polostrýcem, genetická vzdálenost na úrovni bratranec - sestřenice, a co si o tom kdo myslí😀. U druhů, které jsem zvyklý řešit já (ne psy) je tato genetická vzdálenost ještě zlatá, zvlášť pokud se jedná o jedinou generaci.
Zejména u drobných hospodářských zvířat, kde velká část potomků bude tak či tak jatečných, mnohý chovatel v praxi raději sáhne po příbuzném kvalitním zvířeti z vlastní linie, než riskovat cizí, sice nepříbuzný kus, o kterém (a jeho rodině, čistokrevnosti a vadách) neví nic a může mu snadno zkazit chov…stává se relativně často.
Mnohdy chovatel naprosto záměrně spojí i vlastní sourozence (králíci, drůbež) - potomstvo bude jatečné - ale jde o jediný efektivní způsob, jak zjistit případné genetické vady, včetně recesivních, či příměs genů a znaků cizích plemen, které v této linii jsou, a které by jinak těžko odhalil.