Odpověď na příspěvek uživatele efe z 06.01.2025, 21:36:57
Ta zahrada je v tomhle supr. Že když je nouzovka, tak to jde aspoň takhle. Musím teda ale konstatovat, že ohařiska začli trpět záhadnou nemocí zvanou venkovka. Projevuje se v momentech, kdy jsou čokle vykopnuti na zahradu osamoceně. Klinické příznaky jsou především - rychlé vyběhnutí na zahradu a ještě rychlejší návrat k vchodovým dveřím. V případě delšího osamoceného pobytu ve venkovních prostorách nastupuje dojímavý a úpěnlivý pláč. 😀 😀 Kreténi to jsou, co si budu nalhávat 😀 Pět minut to tam samo nevydrží.
Je úterý, to je skorem víkend už, tudíž jsem dobře naladěna po včerejšku a tak mi to maluje 😀
Odpověď na příspěvek uživatele efe z 06.01.2025, 17:41:32
Taky výborný! Ale tak oni čoklidi obecně teď budou po svátcích dospávat, tak to žádná trága není. Naši byli v poledne venku, a po návratu šli zas ven, oni šizení nejsou. Já jo 😢
Doufám, že jste se dostala v pořádku dom a ti tři nezbořili dům :)
U nás při cestě domů mlha jak mlíko, místy námraza a cesta lesem k nám byla taková jako zrcadlivá - 0,5-1 pod nulou.
Mně se dnes venčí stále ještě v kanceláři a musím říct, že je to po těch vánočních časech, velmi smutný venčení. utěšuje mě to, že ohaři už byli tak grogy, že jsou rádi doma sami a můžou spát 🙂 . Ale mně je mě líto velice, tak jsem se přišla politovat. Místo lítání do strání, do počítače písání.
Odpověď na příspěvek uživatele Horsana z 06.01.2025, 16:12:21
Jooo, Gustaf Gustaffson, ideme von, je booží 😀 . Já u psů miluju ten moment, kdy se jim po příchodu do novýho domova uleví, když zjistí, že je všechno v pohodě, že mají svoje doma, svoje lidi, parťáky,zázemí, ten moment, kdy se jim v životě rozsvítí. Těším se, až se panu Gustaffsonovi rozsvítí docela a bude ščastliv.
Odpověď na příspěvek uživatele Horsana z 06.01.2025, 13:21:36
To se tak hezky čte. Můžu se zeptat - jestli budou nějaký průběžný reporty? Nejsem majitel konika, ale koníky miluju (jako šprček jsem u nich byla často, máma pracovala na Xaverově, kde tehdejší ředitel přidružil ke slípkám i koně), proto taky občas načuhuju k vám. Hrozně hezky se tohle čte, fakt že jo, protože toho hezkýho zase tolik v dnešní době není. Víte, že Gustav prý je původem švédské jméno Godstawer , neboli něco jako opora, sloup švédských gótů? Bude to třeba nakonec silnej hošíček, když dostane možnost.
Gustav!! Ať teď jsem ho našla. Jediti to je krasavý stvoření. Brouček malej. Eh, jak rozumím tý větě, že člověk nemůže koupit všechny, kteří to štěstí jako on nemají. Tož já než pogratuluju, tak z celýho srdce děkuju, za něj. Ať se vám daří.
Jo a k tomu tahání - no to zrovna u psa z útulku můžete čekat zvesela. Tahaly obě bábrdlíny. A prostě se to musely naučit. S větší či menší námahou. Tahle naše poslední vižlí babička, to byl tahoun jako blázen. Důchodkyně a jak pěkně pekelně tahala. 😀 . Ale naučily se, jen se tomu člověk prostě musí opravdu hodně věnovat.
a největší práci s netaháním jsem měla s tou fenou mysliveckou, kde tvrdili, že je ve výcviku. Z tý mi slejzaly kožní deriváty. A to nejen básnicky, ale protože se mnou byla schopná mlátit o zem, dělat hysterický scény a vyvádět, jak utržený ruský kolo. Tam to opravdu byla hodně dlouhodobá práce.
U psa z útulku, z druhé ruky musíte počítat naprosto se vším. A podle toho k tomu přistupovat.
Odpověď na příspěvek uživatele M. Šerá z 05.01.2025, 13:07:12
Čekám od toho psa hlavně vděčnost.
To nečekejte. Toho se vůbec nemusíte dočkat. Když špatně vyberete a se psem si nesednete, tak “vděčnost” bude to poslední, co můžete čekat.
Ty uvožofky jsou tam záměrně. Lidé si představují vděčnost dle svých lidských měřítek. ale jak tu bylo zmíněno, je to spíše navázanost na svého nového člověka. A to prostě nemusí některý pes mít, může být velmi samostatný. Nemusí po předchozích zkušenostech o člověka stát. My jsme se naší současné fěně - té od myslivců - museli doslova “vnutit”, jak jí lidi byli putýnka. A když nemáte vztah a vazbu, máte prázdné ruce. Takhle na to nenahlížejte. Nenahlížejte na to jako na dobrý skutek, po kterém přijde vděčnost.
Já jsem si obě feny brala s tím, že jsou to bábrdlíny, kterým chci dopřát spokojený dožití. Snažila jsem se k tomu přistupovat pragmaticky /že se to pak vymklo, je už věc jiná a tím zdržovat nebudu/. Prostě jsem měla prostor, místo, čas, volné ruce a vždy jsem chtěla mít víc, jak jednoho psa a chtěla jsem dát domov někomu, o koho nikdo nestojí. A počítala jsem právě s tím, že třeba ten pes nebude stát o nás. Jediné co bych nezvládla by bylo, kdyby byl pes kousavý, na to kapacity nemám, to jsem věděla a to byla moje jediná vnitřní podmínka. Jinak mi bylo jedno, jak to ten pes bude mít. Ale opravdu jsem počítala s tím, že třeba ten pes jen bude žít vedle nás, ne s námi, ale vedle nás. A pro mě bylo prioritou, aby mu prostě třeba i jen bylo dobře a nás nepotřeboval. Nestalo se tak, obě žily plně s námi a milovaly nás. Ale - ta možnost tu byla a já si ji záměrně vystrčila dopředu, že to tak může být a že to tak je i v pořádku.
Máme Nech to být! A jsem zvědavá, jak to bude celý, až přijdou ty čtyři dámy - Lucie, Kryštofa, Anna Ká a Geňa. Jak na ně bude Tali reagovat. Drahá půle tvrdí, že budou její největší kámošky. Rumoušek je možná bude pást, protože konečně dojde naplnění jeho bordelkolijácká duše 😀
Odpověď na příspěvek uživatele LK z 03.01.2025, 19:27:56
Was heute ab 18 ist, ist so unglaublich grausam, brutal oder pervers, dass die meisten Eltern sich keine Vorstellung davon machen.”
Já vím. Teda takhle - nevím to v tom pravém slova smyslu, protože se v tomhle prostředí nepohybuju, jen vím, že bohužel existuje. Internet je bohužel, krom toho, že dává potřebný informace, pro mě jinak velkozlo A nedovedu si představit mít v dnešní době malé dítě a snažit se ho vychovávat, aby se naučilo tomuhle vyhýbat. Jsem ráda, že mám kolem sebe ty mladý, co jsou normální a v pohodě a sami vychovávají normálně normální děti, ale musí to být čím dál tím těžší.
