0 To se mi líbí
keriton:Náš pes se taky do autobusů hrne, když jdeme kolem, a taky mi nepřijde, že by si jízdu kdovíjak užíval. Prostě mu to asi přijde zajímavé, zajímavé pachy, lidi, ..
To máte nejspíš pravdu. Ona se Malina se stejnou vervou cpe do každé hospody, kavárny, bistra. Kdybych chodila podle ní, tak jen jezdím busem a sedím v kavárnách 😄.
Kdepak, jen jsem v Jeseníku v Lázních s dcerou a teď nás tu byla navštívit rodina, tak jsme jeli na výlet. Jsem z Pardubického kraje.
My dneska venčili v Polsku. Bylo krásně. Muž makal teď pár dní kolem domu, Malina totálně nevyběhaná, tak jsem s ní i chvílemi běžela, byla tak šťastná.
No a dnes jsem si uvědomila, že je z ní pyšná princezna. Různí pejskové vyváděli, že se s ní chtěli očichat a ona jim většinou nevěnovala ani pohled. Po x nečekaných útocích, usoudila, že už to nemá cenu zkoušet.
Fotky mám jen nepsí.
Verun:Asi chce být přemlouvaná a když u toho přemlouvaní z vás něco padá.spoji si to. Dopravní prostředek rovná se zábava/pozornost/dobrota.
Nebožka erdela nastupovala taky .jak viděla otevřené i cizí auto…šup tam. Ale ta jezdila ráda.
Tím bych si to dokázala vysvětlit, kdyby byla šance, že z toho něco kápne. Jenže pamlsky nosím sebou málokdy. U nástupu do busu nebo tramvaje nasadím honem náhubek a šup dovnitř. Na kecy není čas, to by mi asi řidič nepočkal. Nástup do dopravního prostředku po x km už je konec procházky. Tím procházky prostě většinou buď začnou nebo končí. Nechá se přemlouvat jen do auta u baráku a taky teda z toho nic nekápne. Ani speciální chválení.
Říkala mě kámoška taky, že byli někde kolem Krnova na výletě a taky už měli děti klíště.
Bobca:Tak nám začly dny volna.. paní ráno, jak jí donesla sestra prášek v 6,tak přišla ke mně,a že “ve dnes nebodete stávat , či co?”..ona je Hanácká jak poleno.. kašle pořád,kapky nezabírají, nejhorší ten obrkapesnik,co pořád rozdělává a třepe bacily po místnosti..jinak u nás svítí sluníčko půjdeme odpolko ven…
Takhle vychrupkávat ještě v šest ráno, paní je moc hodná, že vás nenechala lenošit 🤣.
Prostě vypadáte jako hodný člověk a lidi to asi poznají.
Já po letech “trdla” získala vzhled “všechno vím”, protože se mě pořád někdo na něco ptá. Co si vytisknout na poště za číslo, co koupit vnoučatům za bonbóny, co koupit, když nesmí bonbóny, jestli roční dítě už může třeba tohle, jestli nevím, kde mají tamto, na cestu kamkoliv… až mě někdy mrzí, že fakt nevím všechno a jednou za čas musím někoho zklamat 😄.
Já bych řekla, že Malina jako štěně byla hráblá jako borderka a paličatá jako pastevec. To je tak když si člověk domů vezme vořecha a pak jen kouká, co z toho leze za plemena. Pořád se umí velmi snadno přetočit. Naštěstí, když jí vysvětlím, co se po ní chce, tak mi v podstatě ve všem vyhoví, ale musela jsem si to zasloužit.
Některý její nápady pořád nechápu. Když někam jedeme, tak jí musíme trochu přemlouvat, aby nastoupila do auta, nevypadala ani, že by cestovala ráda vlakem, busem nebo tramvají. Přesto, když s ní někde jdu, tak se mi cpe do každého auta, busu, tramvaje, která u nás přibrzdí nebo nedej bože otevře dveře. “Hele, vypadá to, že nás svezou, tak jedem”, přitom chodí ráda, tak proč leze do každého dopravního prostředku?
Jinak k těm snům, živé sny měl můj první pes, věk v tom teda nehrál roli. Jednou jsem ho tak pozorovala, jak někam “běží” a najednou ze spaní zavyl. Nikdy nevyl. Hned se posadil a vykuleně na nás koukal “tý jo, taky jste slyšeli toho vlka?” 😄. No dost jsme se tomu smáli.
Tak na běhání mě neužije, i když by Malina byla ráda. Raději půjdu prostě rychlochůzí. Asi mám od dětství špatnou techniku, moc dupu a bolí mě pak paty.
Co se týče venčení, tak aktuálně se flákám s dcerou v lázních a musí se snažit manžel. Od double pádu na ledu a naražené zadele v únoru, pořád ladím formu, nechodila jsem toho jen málo. Měla jsem pořád nějak bolesti. Teď už tak týden mám pocit, že to už začíná být dobrý, tak snad už budu zase chodit, jak jsme byly s Malinou zvyklé.
Pár fotek, různá místa i čas.
assil:Jo tak koukám vyšlo už několik dílů kdyby chtěl někdo zakoupit
Tak to si budu muset koupit.
assil:Ale alespoň něco vtipného. Baví mě na FB tyhle stránky, zaměstnávají fakt super cool člověka na sociální sítě. A protože zrovna je tam psí příspěvek, tak snad se vám to otevře a dozvíte se co je to KPZ 😀
Skvělý, ten člověk by měl vydat knížku 🤣.
Ještě se vrátím k tomu čuvačovi, nebo spíš k téma “dlouhá procházka”. Pro hodně lidí jsou to procházky kolem 3 km. Což někdy Malině i stačí, když jde o seriózní městskou čuchačku, ale pokud jsme nemocní a stane se tak třeba tři dny po sobě, tak nám začne Malina tancovat po hlavě a vymýšlet bejkárny. Jednou jsem potkala sousedku asi 1 km od domova a ta žasla, jak “daleko” chodíme. Občas potkám lidí i víc km od domova a u některých jsem za maniaka, který chodí možná i víc jak 5 km. Je pak sranda , když hlídají tchýňoví a nejdřív posílají fotky o kolo domu a nakonec se vzdáleností protahují….🤭
bambule:Letos ke konci roku ji bude asi sedm. Adoptovala jsem ji před třemi roky den před Vánoci.
Tak to je fajn, to je ještě mladá. Já se bála, že v její neprospěch hraje vysoký věk ….
To jste si zažila pěkně perné chvilky. Bambule je bojovnice. Jak je vlastně stará, jestli se můžu zeptat.
Co neděláte. Každopádně má doktor pravdu. Zdraví je přednější. Kámoška takhle chodila se zánětem do práce a nakonec se jí to vrazilo do srdce a byla doma půl roku a má trvalé následky.
Evidentně si mladý pán svý “pánečky” dobře vycvičil. Žádný hlupák to nebude.
To si vždycky vzpomenu, jak jsem jednou svého prvního psa dala na hlídání ke kámoše a ona mi ho vracela s tím, že ho máme pěkně rozmazleného a já se pak nestačila divit, co všechno si u ní vynutil. Ona ho vzala i do postele, i když u nás v posteli nespal 😂. Jenže on z toho víkendu přišel s tím, že by všechny ty novinky mohl zavést i doma.
Tak včera jsem si mohla pogratulovat za to krasobruslařské cvičení minulý týden. Na procházce jsem náhodně našla pod sněhem schovanou zamrzlou kaluž a pěkně mi to na ní ujelo, ale já tentokrát nehodila záda, to už každý sval v mým těle věděl, že potřetí to už nedám a udělala jsem celkem apartní krasobruslařskou figuru, pravá noha pokrčená, druhá hezký natažená dozadu,ruce rozhozené do vzduchu…celkem mi chyběl potlesk, ale ten pohled Maliny, kdy jsem viditelně v jejích očích stoupla, že se zase neválím, takový malý aplaus byl 😂.
Fotka je až později, když jsme čekali na dceru.
My tento týden nevenčili. Dcera měla jarňáky, tak jsme nechali Malinu u tchýňových a snažili se dělat aktivity, kam pes nemůže. Lyže, bazén, bruslení. Ano asi po třiceti letech jsem znova stoupla na brusle. Vybavila jsem si nějak, jak mě to kdysi bavilo a zdálo se mi to jako super nápad, manžel šel taky, protože si myslel, že na něj nebudou mít brusle. No k jeho lítosti měli a jak se říká, že jízda na kole se nezapomíná, tak o bruslích to říct teda nemůžu. Asi půl hodiny jsme se snažili prostě nespadnout a když jsme si mysleli, že už jsme tuhle část zvládli, tak jsme se natáhli. Já spadla na naraženou zadel s před 14-ti dny a teda dost to bolelo a bolí teda furt. Blbě se mi sedí a ohýbá. Nicméně stalo se to ve čtvrtek a každý den je to o fous lepší. Malinu už máme doma, o víkendu jsem jí venčila, ale záměrně jsem vybírala samé rovinky.
Fotky jsou z dnešního venčení v Praze ….po dlouhé době jsem viděla slunce.
No fuj, tak to bylo o fous. Kdoví jak by to dopadlo.