Tohle u čuvačů neznám. Léky na štitnou žlázu měla jedna kastrovaná fena asi ve 12ti letech a dožila se 15. Jinak vlastně žádný ze psů léky nebral. Vlastntě až do vysokého věku žrali všechno.
Taky jsem doteď u žádnýho psa tyto problémy nezaznamenala, Drago je můj osmý pes. Ani hotspoty nikdo jiný před ním neměl.
Asi je dobře, že jsem se s ním rozhodla nekrýt, i když pracovně je výborný.
Odpověď na příspěvek uživatele Ph z 06.09.2026, 10:33:44
Jedno jabko denně. Dostávají i ostatní a těžko mu vysvětlím, že on nedostane nic. Pak si na zemi sbírají švestky, od pátku dost foukalo a skoro všechno popadalo, shnilé sbírám, ale jsou teda spíš suché než shnilé. Jednou jsem jim během víkendu dala jabka dvě a on to druhé vyhodil.
Tak po konzultaci a prohlídce u veterináře jde opravdu o pálení žáhy, bral týden akutně Omeprazol a přešli jsme na krůtí maso a vařené vločky. Po vysazení Omeprazolu to zatím vypadá v pohodě, jen asi budeme muset omezit i to kyselé ovoce, hlavně jabka.
Pro mě je ten nejkrásnější pes na světě barzoj. Líbí se mi spousta psů… pastevci a ostatní medvědoidní psi a chlupatí chrti a azavak… ale barzoj je barzoj…
Barzoje jsem nikdy neměla vzhledem k tomu, že přeci jen nežiju sama a musím tudíž dělat kompromisy a můj manžel si o barzojích naopak myslí, že to jsou fakt oškliví, hrbatí psi.
Prostě to, co pro jednoho bude symbol krásy, tak pro druhého to může spadat do kategorie “ ošklivý pes”.
No včera jsem potkala frbulíka a upřímně než takovýho psa, tak si raději pořídím kočku…a přitom musí být obecně považován za líbivého, když je tak v módě.
Já jsem barzoje nikdy dřív zblízka neviděla, až kluky od Radky, a musím říct, že jsem je musela trochu víc pozorovat, abych je od sebe rozeznala, připadali mně všichni stejní, až teda na bílého Dobbyho. 😄 Já jak jsem zvyklá na ty svoje chlupatý a otravující a skoromluvící goldeny, tak barzoji jsou pro mě úplně jiní, ale určitě ne oškliví. Jak už tady někdo zmínil, tak nejošklivější pes je pro mě ten pocket cosi, to ani nevypadá jako pes, ale spíš jako žáda a i ta je hezčí.
„Návštěvníky v sobotu čeká procházka jeskyní. Dovedeme je až ke kameni, kde se ostatky dítěte našly. Dozví se podrobnosti o jedinečné historii jeskyně. Připravili jsme pro ně program, díky němuž se vrátí do minulosti,“ řekla ředitelka Muzea Blanenska Pavlína Komínková.
Když Máťa je s tím fakt nebezpečnej, když člověk nestihne podávanou packu zachytit, tak to hrozí škrábancem na noze.. synovi se minule trefil do intimních partií…
Jako nevadilo by to, kdyby podával pac jako Gina, ta to dělá ve stylu “ zavaž mi střevíček” tam riziko úrazu fakt nehrozí.
Na druhou stranu by člověk uronil dojetím slzu, když Máťa lehounce a něžně pohladí Ginu nebo Árčího po hlavě…
Tak to je hezký, že je hladí. 😍 Ti moji se tak maxiálně fackujou a koušou do uší, Dráčkovi už Julča takto způsobila otohematom.
Odpověď na příspěvek uživatele Sardullah z 04.09.2026, 17:48:24
Není to plemenej znak berňáku, si myslím, Dragouš dává pac sám od sebe už několik let, a to obě. Vůbec netuším,jak na to přišel, nikdy jsem to po něm nechtěla. A musím říct, že to bylo často důvodem všeobecného veselí u zkoušek, když přinesl kus a zároveň podal pac. 😁
Mně třeba vůbec neoslovuje moře, oceán, plavení se po neznámých končinách, hledání nové pevniny.
Ale toulky krajinou, to chápu. Nevím, jestli zrovna Kyrgyzstán nebo třeba Mongolsko, takové ty polopouště, náhorní plošiny a stepi asi nejsou mé vyvolené prostředí, ale rozumím tomu, že je to lákavé. Asi tak stokrát lákavější než potápění a milionkrát než plavení po moři.
To mám stejně, u moře vydržím tak maximálně dva dny, víc ne.
Řekla bych, že základ je přivolání a chůze na vodítku, příp. u nohy bez vodítka. Každý dnes učí dej pac a otočky a samý kraviny, ale psa neumí přivolat a vodítko taky neznají. Pak teprve bych učila sedni a to i když pes není u mě a chci, aby na mě počkal. Další věc je neskákání na cizí lidi a to ostatní až úplně nakonec.
Hory mě taky vždycky fascinovaly. Ale nejdál jsem zatím byla ve Vysokých Taurech v Rakousku pod Grossglocknerem ve výšce cca 2800 metrů. Kyrgyzstán je pro mě nesplnitelný, ale aspoň Dolomity bych ještě chtěla stihnout.
Mám jak (předražený) vetlímec, tak ten z Temu a když jsem ho potřebovala, raději jsem sáhla po tom čínském - je měkčí, daleko lehčí a čubě o dost příjemnější. Ten vetlímec je strašně těžký a neohebný a čuba s ním byla totálně nešťastná, odmítala se s ním jakkoliv hýbat…
Kdybyste ho někdo chtěl, ráda odprodám za zvýhodněnou cenu, mně by tu jen ležel.
A můžu se zeptat, který z toho Temu to je? Díky moc.
By mne zajímalo, jak hledají nepříbuzné rodiče, podle wiki vznikl ČHP: Za základ tohoto plemene byli použiti slovenští čuvači a kříženci několika plemen přivezených z Kanady, kteří byli chováni pro maximální výkon ve spřežení a další plemena.
To vůbec netuším. První fenka je z CHS Hvězda Vysočiny, první krycí pes z CHS od Kamenné říčky, druhou si nechali z Áčkového vrhu, CHS z Jesenických kopců, a kryli ji pejskem Devon Di-Le-Grej. Na stránkách jejich klubu ty rodokmeny nejdou najít a jinak nevím, kde hledat. My u GR máme víc možností, jak rodokmen najít.
Jinak jako plemeno se mně ČHP hodně líbí, ale svojí akčností by mně už nevyhovoval, už potřebuju tak trochu lenochy. 🙂
Českého horského psa má moje skorosousedka, zrovna mají štěňátka, narodila se minulý týden. Mají dvě fenky a co tak vím, věnují se caniscrossu, jezdí i na závody. Z výstav mají samé CACy, BOBy a CACIBy, protože většinou jsou tam úplně samy.
Znám i paní s ČSV, už je v důchodu a se psem jezdí na koloběžce, v zimě na snowscootu.
Já si zas nemůžu vynachválit nápad pořídit preventivně vetlímec. To jsem vůbec tehdy netušila, že ho pes bude častokrát nosit “pro jistotu”, a to bych teda u trychtýře nikdy neudělala. Tohle je pohodlné a nemám vůbec výčitky mu to dát. Strašně nám to vyhovuje, že když si nejsem jistá (jestli si zas nerozlíže tlapu až moc), prostě má na noc pohodlný měkký límec a je to v pohodě.
To je určitě lepší. Jenže když nevím, jak a jestli vůbec to bude účinný, jestli se opravdu nikam nedostane, tak je mně prostě líto dávat za to takovej ranec.