Já bych ráda poznamenala, že jsem úspěšně přežila letošní koňský tábor (coby vedoucí), nikdo se nám nezranil, pády se obešly bez následků. Bertíček odchodil obden tříhodinovou vyjížďku bez ztráty kytičky, takže snad máme úspěšně nastartováno na nějaké to letní a podzimní ježdění.
Nechodí stopro čistě, ale já z toho mám takový dojem, že asi už chodit nebude, po verdiktu ortopedky, že bude chyba v měkkých tkáních měl ještě 2 měsíce pauzu a situace stále identická, no tak přijede dornovkářka a uvidíme, co mi k tomu poví, třeba je to nějak zhoršená ta jeho křivota. (tím “ne stopro čistě” myslím, že vidím trávu růst, když jsem ho tak předváděla té ortopedce, tak tvrdila, že nekulhá - musela jsem ho honit na betonu na mini kruhu, aby zakulhal…)
A konečně dokopu sedláře, protože sedlo stále na jeho pokyn podkládám a sedlo nesedí, jak bych si představovala, takže ho snad konečně docpe na kondici, v jaké kůň je, a basta. Kůň je starší, kondice o moc lepší nebude, a nová výplň se stejně sesedne, ale já nechci jezdit s tím beranem mezi sedlem a podsedlovkou, blbě se to sedlá (nesnáším tisíc vrstev) a sedlo mi ujíždí dozadu, mám sice poprsák, ale takhle utažený ho mít nemůžu, aby se to neposunulo ani o píď. Už mě to neba. Posledně sedlář odmítl docpat, že počkáme, až bude kůň v lepší kondici ve hřbetě, no pak kůň 4 měsíce stál, takže to jsme si pěkně počkali 😀
Ještě přidám, že Zorro je lepší. Chrčí tak nějak provozně normálně a záchvat už jsem hodně dlouho neviděla. A tuhle jsem ho musela několikrát vyexpedovat od B kýble s dobrotama, a potřetí jsem ho už hnala nemilosrdně kolem přístřešku směr pastvina, a ani se nezadýchal. Dobrali jsme ty kortikoidy, tak snad se to nějak usadilo, možná taky že už není takové vedro.
Takže u nás snad k světlým zítřkům.