I na té druhé fotce vypadá ten postoj a zadnice divně. Ale uznávám, že ne tak divně.
Kdo ví, co je to za inzerát, jinde zase píšou “Prodám valacha AQH Eyed Bart Bonanza, prokvetlý sorrel, nar. 3. 6. 2017” a taky “Prodám valacha AQH Eyed Bart Bonanza, prokvetlý sorrel, nar. 3. 6. 2018” Mají v tom nějak nejasno, v těch datech narození… Vtipný je, že u Radka Holuba byl v tréninku na práci s dobytkem pořád v r. 2018, takže jednou byl roční a jednou asi ještě pod kobylou na tom tréninku 😀
Inzerentka umí být z Plzeňska, okolí Prahy i z Českobudějovicka (a Olomouce)…
Málokdo si totiž pořídí bulíka, protože je to takový přátelský roztomilý prasátko, se kterým se dá vesele dovádět a bude vždycky pozitivně naladěný. Spousta lidí si pořizuje bulíka proto, že je to přece vostrej pes a mají v úmyslu s ním trénovat a navlíct na něj ostnatý obojek a asi by měl hlídat a dělat osobního strážce a tak. Takovýho psa nemůžete přece mazlit a vychovávat hrou, to má být pozorná a stále nabitá zbraň.
Myslím, že s rodiči je potíž v tom, že vám je nikdo nenažene na jedno místo a nemusejí se povinně něčeho účastnit. To by musela poskočit firemní kultura, aby se kromě školení proti alkoholu a drográm na pracovišti a proti diskriminaci ze strany nadřízených ještě zavedla školení na porozumění a sžití s queer (je to ten správný výraz?) realitou.
Na školách je snadné podchytit kolektiv, protože na školách jsou ty děti naměstnané na jednom místě a nemají na výběr.
Rodiče můžu na přednášku dostat tak leda tím, že jim nahážu letáky do schránky, a to mi nikdo nepřijde.
My si ve školce hráli na svatbu. Kluci hrát nechtěli, tak jsme si hrály jen holky no a holt ženicha hrála taky holčička. Každá chtěla být ale nevěsta, žejo 😀 No tak občas se povedlo, že jsme se nedohodly, a byly nevěsty dvě 🤣
Canko, zavolejte si do té záchranné stanice prosím aspoň na konzultaci 🙂 Mohou vypíchnout něco, co by člověka v první chvíli nenapadlo.
Blahopřeji k odolání, já teď dlabu každý den jednu zmrzku na špejli od dovolené a odolat odmítám. Taky nás na táboře pěkně vykrmují, na to nejsem zvyklá, takže mám co dělat…. Ještě že tam toho hodně naběhám 😀 Stejně se bojím, že něco naskočí.
Tak co by to nebylo troufalé, ta zadnice je prostě krpatá. Leda by byl hubenej a to mi nepřijde. A na té fotce fakt stojí divně, no. A vrtá mi hlavou, proč asi. S poškozením SI spojení souvisí často i změna postavení končetin… I ta báze ohonu mi přijde nějak víc vystouplá, než by měla… no ták si jen tak přemýšlím. Samozřejmě že z té mizerné fotky koně stojícího v bejlí kdesi ve vedlejší vesnici není nic relevantního poznat.
Asi to bude tím, že teď mám těch koní s problémy v SI oblasti nějak moc na očích…
Věřím, že imunita nastává na ty deklarované 3-5 let po prodělané infekci. Tak jestli jednou za tři roky proděláte chřipečku s bolestí hlavy a zvracením, je mizerná šance, že jste se imunizoval/a 😀 Já takové nemoci nemívám (ani nechci), tak snad raději tu “tečku”.
Někdo jim to tak napíchal, no 🙂 Jinak toho měli za poslední rok přes deset vakcín, jsou vtipní, no. Ale zatím ještě svéprávní…
Klíšťovku bych taky ráda, ale nějak se nemůžu dokopat. Je to něco, z čeho mám docela strach. Letos teda naštěstí žádné klíště, zatím. Navíc já ty mrchy odhalím hned jak se zabodnou, kolikrát už když jen lezou, tak by mě to nemělo moc strašit…. ale…
Třeba mí rodiče se loni a letos zbláznili, otec po rakovině a máti astmatička s četnými alergiemi, které se u ní objevily kdysi kolem padesátky, šedesátky, tím chci naznačit, že imunita ani jednoho žádná velká sláva. Zbláznili se tím směrem, že už dva roky se nechávají očkovat na VŠECHNO, čím jim doktor zamává před čumákem, encef, chřipka, covid, mening, pneumo, tubera, černý kašel, snad i spalničky a neštovice dali, no prostě šílenství, nechávají si to píchat po koktejlech, v jednom týdnu třeba 5 vakcín (třeba trojkombinaci plus dvě samostatné).
Ještě neumřeli… No kupodivu ani netahají nohu, nevisí jim koutek a teď, když jsou “zdraví”, tak začali vymýšlet, jak pojedeme na vánoce na dovolenou. Magoři. No vlastně… třeba jim ty vakcíny vlezly na mozek!
Na chřipku to samý, před jednou variantou chrání, jiné zvýší
To říkali kde? Já to slyšela zase upe navopak, tj. před jednou variantou chrání třeba na 80 % a když se toho roku nezadaří a probují jiné varianty, chrání na ně třeba z 50 % nebo z 30 % podle toho, jak moc ne/příbuzné ty další varianty jsou.
No a je to všechno statistický údaj, takže vlastně v jednotlivém případě velká nepravda, že, je to třeba vše brát s rezervou.(a nevím, co reprezentují ta procenta, jestli podíl lidí, u kterých nepropuknou příznaky, nebo lidí, kteří nemusejí do nemocnice nebo lidí, u kterých po setkání s patogenem nedojde k pozorovatelnému množení patogenu v organismu…)
Na druhou stranu statistika nežádoucích účinků z očkování na chřipku bude hovořit určitě o nějakých setinách procent nahlášených případů. No ale jo. Když se nenaočkuju, STOPROCENTNĚ se vyhnu nežádoucím účinkům očkování 😀 O tom žádná, tuhle pravdu nikdo nevyvrátí.
Ono když rodinným nekoňákům naservírujete, že by nedejbože hrozil prodej, tak rodinní nekoňáci určitě neřeknou “ježiš, tak to my ti začneme víc pomáhat”, ale právě naopak “tak je prodej, však se u nich marně honíš, stojí to jen peníze a tebe energii, víš, co bychom ušetřili, jak by sis odpočala…” a tak dále.
Možná bych to raději podala tak, že koně jsou jediná radost v životě a že už nemládnu a je třeba, aby se zapojili hlavně mladší členové domácnosti, i kdyby právě jen v domácnosti. No a v práci by to chtělo také umět říct “ne”. I v práci musejí počítat s tím, že zaměstnanec nemládne a že nebude podávat imrvére stoprocentní výkon. Kdyby vám onemocněl člen rodiny, tak taky v práci nebudete na značkách. Takže zkuste popřemýšlet, od koho jste převzala jaké úkoly, a komu by se co dalo vrátit a nebo nadřízeným vysvětlit, že i když to před rokem zrušené pracovní místo oni nepotřebují mít obsazené, vy na převedené úkoly nestačíte.
(takhle to mám v práci já, ze 4 kancelářských pozic udělali 2 a my bychom tu třetí fakt potřebovali, ale jestli mi ještě přistane na hlavě další objem práce, tak pak začnu řvát, ať koukají to třetí místo obsadit - byrokracie, výkazů, statistik a tabulek je čím dál víc, děláme čím dál složitější zakázky, abychom udrželi ceny, a lidí nepřibývá, takže tady bude muset nastat nějaký posun)
Jano, vězte, že já po “desítkách let” koní doma se jen třesu na to, až si toho jednoho svýho chudáka dám do ustájení (jednou, až nebudeme mít koně v rodině). No, jenže jak tu zaznělo, kam ho dát, abych měla pocit, že je o něj dobře postaráno. A protože mám koně proto, abych si na něm mohla vozit zadek, tak chci mít i ty podmínky k ježdění, což by mi ve vašem popisovaném ustájení také vadilo. Na druhou stranu, já bych si uměla asi vychodit jízdárnu uplně klidně někde přímo na té pastvině, kdyby to majiteli nevadilo 😀 Co by mi vadilo, a co mi v současnosti často i právě vadí, že není s kým vyjet. Samotnou mě to taky do nekonečna nebaví…
Také Kentaury, ale mám celkem konfekční velikost. Ty první mi vydržely takových 20 let, než jsem z nich vytloustla a než jsem seznala, že zcela prodřené výztuže zevnitř nohy už nemá cenu znovu přilepovat a ty “papírové” zbytky kůže přišívat 🙂
I bych si uměla představit nechat si ty vybrané zkrátit třeba u opraváře obuvi nebo sedláře, pokud by to fakt byl problém 🙂
jů, na zahuštění mě to nenapadlo! Skvělý nápad, díky. Už se mi ji povedlo vecpat do špaget, nechala jsem zesklovatět s cibulí - to by se dalo právě i do té omáčky nebo do toho základu pod maso - teď jsem dělala krůtí nudličky, škoda, že mě to nenapadlo…
Já si tak blahopřeju, že si umím sladké odpustit… Když vím, že nesmím a mám chuť na sladké, tak si dám třeba jablko. Nebo zaplácnu jednou kostičkou čokolády a pak mám tu čokoládovou příchuť až do kysela v hubě tak dlouho, že si zase na dlouho odpustím. Figurky se mi válí od vánoc doma… musím se dokopat je rozpustit na nějaký moučník, jinak se jich nezbavím! Mám hodně vajec, asi umotám bábovky a popatlám je čokoládou, mohla bych prubnout čokokousky i do těsta, to je dobrý nápad, tam se toho vejde.
Moje hříchy se většinou týkají slaných křupinek jako jsou chipsy. Případně velkých porcí mých milovaných jídel jako jsou chleba ve vejci, špagety notně podlité olejem (nezvracet), různé domácí pomazánky jako vajíčková, česneková, naštěstí zpravidla s chlebem (bílé pečivo naštěstí nepotřebuji), ale majolky mám slušnou spotřebu. Díky bohu za horkovzdušnou fritézu, že aspoň ty smažené věci (smažák, hranolky, krokety…) si můžu udělat bez tuku, ani ten párek nejsem schopná strčit do vody nebo na pařník…
Mimochodem co ta bábovka s cuketou? Nebo jiný moučník. Zkoušel někdo? Možná tu cuketu spíš zdělám do bramboráků o víkendu, což. To by mohlo být méně kontroverzní.
Naštěstí tu desetikilovou si vzal kamarád na krmení šneků a stínek, brzy již také dostanu své šneky a stínky a možná, považte (!) i pár vlastních švábíků! Pro slepice (stínky a šváby). Šneky budu mít jen na likvidaci odpadu, a ještě zkusím do substrátu naházet nějaké velké žížaly, ať ten kuchyňský odpad sviští 🙂
Tyjo, to je dilemato. No kdybyste našla stejně bomba ustájení, asi by se dalo uvažovat… Takhle bych to asi brala “aspoň si protáhnu tělo a nelezu na koně rovnou z auta nerozcvičená”.
Co se týče přikrmování každý den, to tam ustajovatel nejde denně koně zkontrolovat? Jiný majitel tam denně nechodí a nebo se nedá s jinými lidmi domluvit, že byste si “krmící návštěvy” rozdělili? Případně mě napadá brigádník za prachy na tu letní sezonu. Nějaké dítě z dědiny, co rádo koně, za dobře odvedenou práci nějaký bakšiš a možnost svezení… domluvit vše s rodiči, aby bylo zastání, kdyby se něco nepovedlo. Nebo připlatit ustajovateli, ať to zařídí, pokud by to šlo. Nebo koupit ten automat na čip, třeba by se to řešení líbilo víc majitelům.
Co se travnatého plácku týče, pokud je v moci ustajovatele, třeba tenhle problém má víc jezdců, no a pak už by byla možnost se domluvit na investici do zpevnění, drenáže, ve více investorech to nemusejí být velké částky.
Pardon, já když vidím problém, snažím se nalézat řešení 😀
