Upřímně…já už bych téma Stella ukončila…ať už si o tom myslí, kdo chce co chce…tak prostě ti, kteří s tím mají problém, ať na Stellu nereagují…ti co budou chtít, tak ať s ní diskutují.
Přijde mi, že jen co jsme tady ustáli jednu aféru a nebylo to bez ztráty kytičky, tak se ženeme do další a zase se to tady zbytečně rozesírá (omlouvám se za ten expresivní výraz, ale nic výstižnějšího mě nenapadá)
Ať už je Stelle kdokoliv, tak píše slušně a povětšinou k věci…nevšimla jsem si, že by byl někdo urážen. Tak to prostě nechte plavat, neřešte, stejně se ničeho nedobereme…a prostě ignorujte, pokud se s tímto nickem nechcete bavit.
My vyrazili dneska v poledne…teda dost foukalo, až jsem se bála, aby na nás cestou třeba nespadla nějaká větev, ale dobrý…no a vylezeme z lesíka na louku, fouknul proti nám silnej vítr…Gině do ksichtíku a ona prej “no tak to si děláš pr…. já jdu dom…” …"no tak to teda ne, když už jsme tady, tak obejdeme alespoň louku"…a dojdem na konec louky a já teda přemýšlím, kterou další obejdeme (když už chodíme pořád tu samou lokalitu, tak abychom nechodili pořád ty samý dvě louky)…Gina to teda rozhodla za mě a že to stačilo a jde se dom.
Dneska mi teda opět předvedla, že prostě na volno to nejde. Ona fakty celou prochajdu jde hezky jištěná stopovačkou…čeká když jí řeknu, když na ní houknu “Gino, tudy jdeme…” a ukážu směr, tak se začne pohybovat kam jsem řekla…chodí na zavolání (teda připlouží se na zavolání) paráda, to je ale hodnej a poslušnej pes….no a pak zjistí, že rodinka s dětmi, kterou jsme potkali se zastavila a děcka tam blbnou na kopečku hlíny….no a odklusala směrem k nim…a můžu volat, jak chci…a ani jí nezastavím, ani jí nepřivolám, kdyby nebyla na té šňůře, tak si dojde až k těm dětem.
Musím říct, že je fakty paráda mít psy, kteří to neřešej….u nás se bouchalo už před půlnocí…asi na zkoušku, jestli to funguje, moji psi chrápali, jedinej kdo nadával jsem byla já, že jako ať s tím jdou do zadele, že neslyším televizi.
Vyvenčili jsme asi v jedenác, teda jen Mates, Gina, se vyvalila na dvoře a že prej nepotřebuje….na půlnoc jsme se šli s pejskama juknout z prvního patra z okna na ohňostroje neboť někteří sousedé z naší čtvrti je mají opravdu moc hezké a já ohňostroje miluju (ale zakázala bych to). Maťula si vlezl ke mně na křeslo, aby líp viděl…Gina už se k nám nevešla, musela koukat ze země. V půl dvanáctý už byl v nejbližším okolí klid, tak jsme se šli ještě vyvenčit jednou a spát.
Dcery ausík se teda petard bojí…letos mu koupili feromonovej obojek…já teda moc nevěřila, že to pomůže, ale prý ty petardy pobíral podstatně líp…teda ještě před Silvestrem….tak čekám na zprávy, jak zvládli půlnoc. V loni byla holka s Ikuškou zavřená v koupelně….
To co popisujete je z mého pohledu na návštěvu veterináře, možná to nic nebude, ale pro klid v duši bych zašla…může to být klidně to srdíčko nebo bambilion dalších věcí.
Ono pokud je únava spojenáí s věkem pejska, tak povětšinou přichází postupně, člověk to přizpůsobuje pejskovi, ale tohle mi dle popisu zrovna na tuhle variantu nepřijde.
Ať si každej vychovává psy a děti jak chce…já obecně jsem zastáncem laskavé výchovy ke slušnému chování jak u psů, tak u dětí…ráda bych řekla, že laskavé důsledné výchovy, ale já s tou důsledností jsem na štýru, takže důslednost opravdu jen u věcí, přes které vlak nejede.
Vychovala jsem dvě děti a sedm psů. tak snad nejsem úplnej zelenáč.
Rozmazlovala jsem děti, rozmazluju psy.
Co nesnáším jsou “nevychovaní spratci”, kteří svým chováním obtěžují okolí a to bez ohledu na to, jestli je ten spratek pes a nebo dítě. A teda, co nesnáším ještě víc je, když tohle spratkovité chování zodpovědné osoby neřeší….kult dítěte je dneska k vidění běžně.
Pořád nechápu v čem je zásadní rozdíl ve výchově psa a dítěte….pořád se tady bavíme o nějakých základních principech.
Tak výchova dětí a výchova štěňat…obé má svoje specifika, obé potřebují naučit do života v civilizaci něco trochu jiného, ale obecně mně konkrétně přijde, že jsem to tak nějak pofackovala najednou, jak děti, tak chrta …jsem velmi benevolentní o spoustě věcí budu diskutovat, domlouvat se jak s dítětem, tak se psem a u obou jsou zároveň věci, přes které vlak nejede a o kterých diskutovat nebudu…opravdu nehodlám s děckem diskutovat u přechodu, jestli mi dá ruku nebo ne…stejně tak štěně na mě nebude skákat a fertig a nebudu o tom diskutit.
Mě zrovna přijde, že tak velký rozdíl to není, neboť obé učím chovat se slušně. A že existují psi, kteří to dělají za odměnu…no teda kdo z nás neumravnil dítě s vidinou odměny, tak hoď kamenem…když budeš v obchodě hodný, tak ti koupím nanuk…když budeš mít pěkné známky na vysvědčení, tak dostaneš to a tamto. Myslím, že v obou případech je to o motivaci, odměně…a nemusí to být pamlsek, to co je odměnou a motivací, to si dítě volí samo a pes taky…protože co je pro jednoho odměna, tak to druhého třeba vůbec nezajímá.
Představa že by se mně děti i vnoučata všímala pouze po zašustění pytlíku s odměnou v naději že třeba něco dostanou je nehorázná
No tady bych jen chtěla podotknout, že jsou psi, kteří si vás rozhodně nevšímají kvůlivá šustění pytlíku, protože je to nezajímá, jsou psi, kteří se vlastně ani nechtějí moc mazlit…prostě si vás všímají proto, že s nimi máte vztah, že vás mají rádi…a naopak jsou děti, které fungují na kokina..a na to zašustění pytlíku slyší…
No nechci tady rozvířit debatu…ale myslím, že spousta maminek resp. babiček ostřílených pejskařek bude mít podobný názor, že v tom základu se to vlastně nějak významě neliší.
Já jsem jako malá nikdy nebyla nucená do jídla…už vůbec ne takové to “dokud to nedojíš…” nebyla jsem nucená jíst jídlo, které mi nechutnalo…jako malá jsem ku příkladu a mimo jiné vůbec nejedla špenát a květák, které dnes sním normálně, i když to nevyhledávám, protože mi to stále nechutná, tak mi to nikdo nenutil. Mamka teda vždycky trvala na tom, abych určité jídlo ochutnala a až pak se rozhodla jestli ju nebo ne, ne že jen od pohledu řeknu “fuj to nejím”
Stejně tak jsem to měla já u svých dětí…já to teda povýšila ještě na vyšší rovinu, neboť jsem si jako děcko taky pamatovala, že bylo jídlo, které mi moc nejelo…no tak jsem vařila třeba dvě varianty jídla a dvě přílohy, tak aby si každý mohl vybrat dle libosti….samozřejmě že ne vždycky.
Teda nikdy jsem nepodporovala nějaké tláskání, jakože alternativa k nechtěnému obědu je tatranka a podobně.
Je mi hodně proti srsti systém, dobré chutnání a bez povídání, protože já byla zvyklá a následně jsem to taky praktikovala, že jsme u stolu konverzovali…že u jídla nebylo hrobové ticho, naopak byla to příležitost, kdy se sešla rodina u stolu….a pak teda to dojídání, kdybych měla nechat jedno jediný sousto, protože už prostě nemůžu, tak ho nechám a stejně tak děcka….můj manžel je zase vychován právě v systému, že se musí dojídat, tak mi kolikrát “vyčítá”, že se přejedl, že jsem mu toho nandala moc a já mu vždycky říkám, že to měl nechat, že by se to dojedlo třeba k večeři a on že to nejde, že je naučenej, že všechno z talíře se musí sníst.
Dodnes je mi hodně nepříjemná situace, když jdu s nějakými přáteli na večeři a při jídle je ticho…
Odpověď na příspěvek uživatele Verun z 29.12.2024, 22:20:36
Tak to Gina chodí ráda… rychlostí tak 4 kiláky za hodinu… hlavně ať je co čmuchat… a tak mě to neva, nejsem turistický typ, procházky a aktivity vždycky přizpůsobuju tomu, jak to vyhovuje a co potřebuje pes. Ono spíš je to takový pitomý v tom, že jediný, co mě přiměje k pohybu je, že se se psem musí chodit na procházky…. takže tím, že Ginu nebaví dlouhý procházky paradoxně odnáší nejvíc moje kondička.
Ale zase je v tomhle na tom líp, než byla kavkazanda, ta nechtěla chodit vůbec… resp. velmi velmi neochotně opouštěla pozemek… to Gina jde alespoň dobrovolně.
Tak já si nestěžuju, Gina mi vlastně i v tom procházkování vyhovuje a berňucha tím, že lítá na volno, tak toho naběhá podstatně víc než ujdem my dvě s Ginou, ale mít jenom Maťulu, tak bychom procházkovali mnohem víc, ten to zase venku miluje a je ochotnej radostně šlapat kam si panička vzpomene.
Tenhle měsíc máme bez půl kiláku 80 kilometrů na výletech. Zatím náš nejvyšší měsíční výkon. 😃
Takhle si člověk řekne…tak ti pesani se mají super….a pak si představím mojí pasteveckou důru, pro ní ideál tak 5 kiláků max…resp. prochajda tak hoďku, hoďku a půl a pak teda už jsem si vyřídila, co jsem potřebovala a jdeme domů dělej…a když nejdeme, tak mi dává dost jasně najevo, co si o tom myslí, začne se za mnou táhnout jak smrad a když jí řeknu…hele vezmeme to tady ještě okolo, tak se klidně zastaví a povídá “hele, co je, domů se jde tudy” to už jí pak skorem táhnu jak kozu….pokud si to teda nenamíříme k domovu, to potom šlape jak panenka zase přede mnou.
Jak je relativní kolik toho pohybu konkrétní pes potřebuje…resp. kolik toho pohybu ho bude bavit….naše Gina je teda, co se délky procházek týče, velmi úsporná…ona procházky miluje a strašně se těší…ale na nějaký 3-4 hodinovky, co jsem chodila s berberama můžu zapomenout….a to ještě musí být procházka v prostředí, které jí baví…takže les si rovnou škrtám, tam je otrávená po deseti minutách. U vás by teda byla týranej pes.
No dobrý, tak jdu tu pasteveckou potvoru vzbudit, dotáhnout násilím na zahradu a tam se jí pokusím přemluvit, aby se ještě vyčůrala než půjdeme spát…
Jinak teda klobouk dolu…my máme za měsíc tak 40-50 kiláků když spočtu prochajdy ju komplít…teď nás dost omezuje tma a moje pracovní doba…no a pak přijde jaro, léto, tma už nás neomezuje, ale zase nás omezuje provozní teplota Giny.
Ale potkat byste nás nechtěla.🫣 Musím ho posadit na kraj a pak zvládne, když projdou psi. Musím je vidět první a napomínat ho, posadit, jinak bohužel štěká a vyjíždí. Horší se mu zrak a reakce na psy taky. Když psa nezná, preventivně chce psa sežrat a na velikosti nezáleží. A to nemá ty přední zuby, vejtaha. Když byl mladší, byl v tomhle lepší….no co už, posazuju no a budu i nadále…
No jako někdo, kdo měl velmi reaktivního psa ve špatném slova smyslu, je to posazení zlatý. Jako někdo, kdo s pubertální Ginou zbaběle otočil, protože minout se v klidu se psem, kde nebylo místo udělat nějakou rozumnou distanc..i když ta reakce byla přátelská…tak to posazení je zlatý.
Dokonce i dneska, když mám psy relativně slušně vychované a hlavně jsou to přátelští psi, tak se psům, kteří na nás štěkají raději vyhýbám, neboť Gina čím je starší, tím míň má pochopení pro to, když na ní nějakej pes řve….a obecně se snažím vyhnout psů, které neznáme, neboť úplně si nejsem jistá jejich reakcí, protože Gina sice takové psy zvládne sama za sebe, ale jak se to týká Matýska, tak to je Xena bojovnice a taky dotyčného drzouna sprdne na tři doby.
Co se mi teda nepodařilo naučit, je minout se v úplném klidu resp. ne každého psa, ten co už se zdaleka raduje a projevuje radost ze setkání, tak to teda se taky radujeme a projevujeme…, takže možná vypadáme trochu neuspořádaně…jak mi řekl jeden pán “vy ale musíte mít ukrutnou sílu”…no ukrutnou sílu nemám, sice to vypadá, že držím v jedné ruce dva silně táhnoucí mamuty 50+, ale oni netáhnou na plno…to by mě odtáhli kam si vzpomenou a já teda nemám svaly, spíš čáry.
Mě třeba to posazení nikdy nefungovalo…spíš jsem volila povel k noze a naopak jsem zrychlila…..takže posazení je pro mě u takového pejska ideál.
Jinak třeba můj afgán na malé uštěkané psy reagoval přátelsky…to byl super pes, s tím se dalo socializovat i štěně čivavy beze strachu, že by ho třeba byť omylem zašlápl.
Tak u nás celej den mlha, jak prase resp. inverze, ale všude bílo- jinovatka… já před chvílí dorazila z práce a jsem úplně mrtvá, navíc potmě už do přírody nechodím, takže pesani na žádný prochajdě nebyli. Tak zítra snad skončím ještě za světla, tak doufám, že to klapne a vyrazíme. Jinak teda závidím těm, co mají sníh a sluníčko. To u nás zatím nehrozí.
Tak jasně…na prochajdě člověk psa ohlídá…mám sběrače, tak to jistím náhubkem a teda někteří koumáci jsou schopni ledacos propasírovat i přes koš, tak to teda psa pořád na očích.
Zahrada je problém…já třeba měla předchozí psy naučený nesbírat a to ani na zahradě, ale…pokud by tam někdo hodil pečený kuře, tak by šlo dobrý vychování stranou…buřta jsme zkoušeli…hodil ho tam pro ně cizí člověk, aby na tom nebyl náš pach a ten teda nesebrali…ještě jme to zkoušeli s několika laskominama, ale pečený stehno…teda vykoštěný, to prostě zblajzli.
Kdyby pes poznal, že je něco otrávený, tak by neexistovali otrávení psi…nesežere to jenom, když mu to hodně nevoní …a to teda taky jen někteří nebo když je to něco, co nežere. Ale vzhledem k tomu, že se často objevují nástrahy se špendlíky, hřebíky a podobně, tak to normání pes nemá šanci poznat.
Jako bydlet někde, kde hrozí takové riziko…že by o tom člověk věděl, že se v okolí něco takovýho děje, tak teda psi na zahradu jen s košem. U nás je trochu výhoda, že kdyby něco někdo hodil, tak na zahradu nedohodí, zůstalo by to ležet na dvoře a to je vidět na první dobrou….ale zase…psi jsou venku i bez dozoru a když by jim tam někdo něco hodil, když jsou tam sami, tak těžko říct.
