Sardullah

mastnacek:

Je to jako s piratama a HHC. Brecej, ze zakaz nic nevyresi a jen zhorsi. Svym zpusobem pravda. Tak napnu sily, vystopuju vyrobce a poslu je ke dnu. Ale oni si to dopeli radi zobou ze jo a kdo se chce nechat pripravit o svoje zobani. 

S coklama to je stejny. sileny pejskari co proste musi mit to svoje smradlavy doma a prez to vlak nejede, ztratili by smysl zivota a na druhy strane mrtvi nebo zmrzaceni kvuli pleziru nedbalych nebo lehkovaznych majitelu. Argumenty s autama, rucnim naradim atd neberu. Pes je zbytnost. Ukazuje pouze na to, jak jsem bohati a mame na vyhazovani za mazlicky. Takze kdo se odvazi navrhnout reseni, ktery sahne lidem do jejich uchylek? Nikdo. 

Taky určitě máte něco co je pro vás smysl života, něco, co vám dělá radost nebo nějaký svoje čistě osobní sobecké štěstíčko. Bože, vždyť je na tom světě ták krásně… není všechno na dvě věci. No jestli ne, jestli jste jen naštvaný na celý svět, tak je mi vás líto.
Ano jsou lidi, kteří nikdy ty bláznivé čoklaře, nepochopí, jak je pes jedinečný a jinou bytostí nenahraditelný… pes vás miluje ať jste oškliví nebo krasavec, ať jste malej krpatec a nebo nabušenej atlet, ať máte IQ milion a nebo nesršíte inteligencí atd atd… je to bezpodmínečná láska a pro mě je čest být milována velkým psem, strážným andělem. A raději budu ta, o které si vy myslíte něco nepěkného… pošahaná pejskařka, vedle které se teď v posteli povaluje pastevecká čubina, než člověk jako vy, který se minimálně tady projevuje až nenávistně. Jako já se mám stydět za to, že mi vyhovuje psí radikál, který vidí svět černobíle a nekompromisně si hájí a brání svoje, pes s vlastním názorem … vždyť vy jste úplně stejný radikál, který to vidí černobíle a nekompromisně a nebojím se říct, že agresivně hájí svůj názor. Jediný rozdíl mezi vámi a mým pasteveckým psem je, že s pastevcem se lze dohodnout, domluvit kompromis, že se budeme chovat slušně, nebudeme na nikoho bezdůvodně štěkat, můj pastevec je sebevědomý a nad věcí, nechce zabít vše živé, pokud se budete i vy chovat slušně, tak si vás můj pastevec ani nevšimne, protože ho prostě nezajímáte, což se bohužel z vašeho písemného projevu zde o vás říct nedá. Trošičku mi přijde, že podle sebe soudím tebe. Fakty bych nechtěla psa, který by se projevoval jako vy. A jestli máte souseda debila s SAO, kterou si neumí zabezpečit, tak si to řešte s ním a neházejte všechno a všechny do jednoho pytle. 
Já si taky nemyslím, že každý člověk, který má ovce, je stejně “příjemný sympaťák” jako jste vy. Kdybych měla podle vás soudit všechny, tak tedy prosím zakažme ovečkáře, neboť to jsou strašně agresivní radikálové s vražednými sklony.
 

Jo stává se….štěňátko, i když nevím, jak je to možný, když nemá ty svěrače úplně vyvinutý, tak se často vyprazdňuje nejraději tam, kde to zná, kde nic nehrozí…takže venku nepustím ani kapičku a juchů už jsem doma, tak zaplať pánbůh se můžu konečně vyčůrat. Popřípadě by se i vyčůralo, ale venku je tólik zajímavého, že chuďátko na to nemá čas a přijde domů a tam už to zná, tam není co prozkoumávat a tak udělá loužičku doma.

Mě se u obou případů osvědčilo na venčení-čůranda vybrat jedno místo…pláceček, kde se můžu tak nějak motat tak nějak dokola…kde to štěndo tak dobře bude znát, že už nemá co prozkoumávat. Nedělat se štěnětem žádný blbiny, ale povzbuzovat “Punťo…čůrandááá” a když se zadaří…no to je radosti a pamlseček….většina štěňat se tímto způsobem dá naučit, že čůrá defakto na povel….což je výhoda v nepříznivém počasí a nebo v noci…vynesete štěně, řeknete “čůranda” (nebo jiný povel co si vymyslíte…já mám samý přiblblý, takže mi říkáme čurinky murinky) a štěně se vyčůrá a můžete pádit domů.

Budu vám držet palce, abyste neměli štěndo jako moje pyrenejka….tam to čůranda bylo i třeba na půl hoďky…povel totiž měla u zadele, ona se vyčůrá přeci kdy chce…a ani se nebudu snažit…já si nejdřív tu půl hoďku poležím a budu čučet kde co lítá a pak se možná milostivě dojdu vyčůrat….jinak ostatní štěnda to na povel docela zvládaly.

N:

Mně se náhodou Mastňáček s jeho názory celkem líbí.😀 Sardulah bych nerad s jejíma obludama taky nerad překvapil s mým psem. Asi by došlo na střelbu a Policii následně když by je nezvládla.

Ještě byste prstíčkem hrabal…já mám aktuálně hodné psy, ale k cizím psům je nepouštím ani na pozdravení, pokud mám oba…už se mi stalo, že 100% hodný a přátelský pejsek mi začal po Matesovi vyšňafávat a Gině se to nelíbilo…vrčela a tak jsme si šli po svých a s cizími pejsky už se nechodíme kamarádit.

 Prej obludy 🙂 bílou krasavici a berňuší sluníčko.

Jako já když čtu příspěvky od mastnacek, tak se mi chce skorem říct “bojim, bojim”…ještěže mám svýho pasteveckýho psa🙂 to se potom nebojim tolik…toliko zloby a nebojím se říct nenávisti, co na mě z těchto příspěvků tryská…je mi z toho fakt smutno.

Chingis…je mi to líto 😢

Mi….17 let, tak to je opravdu krásný věk..no čas člověk holt nezastaví 😴

mastnacek:

Takze kdyz vasi psi nekoho napadnou at uz cloveka nebo psa, tak jim v tom nejste schopna zabranit?! Pastevecky plemena bych zrusil mezi prvnima.

Ale no tak…nepleťme si pojmy. Není rovnítko mezi tím, když vlastním psa, který je schopen a hlavně ochoten mě účinně bránit a tím,  že takový pes na potkání zakusuje  lidi a psy. Moji psi, včetně těch největších radikálů, se umí/uměli pohybovat v civilizaci…v civilizaci se pohybují zásadně na vodítku a pokud je to u konkrétního psa potřeba, tak samozřejmě i s košem. Na nikoho neútočí a tudíž není potřeba jim v tom zabránit resp. tohle je ošéfováno výchovou a zabezpečením psa právě tím vodítkem a případně náhubkem a tím, že jako majitel takového psa jsem ve střehu a případného jorkšíra, který zaútočí zdvihnu do náruče, aby nedošel k úhoně, ono i s tím kovovým košem lze nadělat pěknou paseku a to i když pastevec jenom ..nebo vlastně jakýkoliv velký pes… hodí hlavou ve stylu “neotravuj”…pokud míjíme lidi, psy…tak jdou spořádaně u nohy. No ale kdyby někdo fyzicky zaútočil na mě, tak je mi opravdu srdečně jedno, že to od psa schytá…dotyčný by se mě taky nejdřív nezeptal “paní, jak jste na tom s fyzičkou?? Dokážete se účinně proti mně bránit, aby byly síly na obou stranách vyrovnané??” Ale je to jen hypotéza, naštěstí se mi to za víc jak 30 let, co psy mám, nestalo a myslím, že ani nestane.

Zakážeme pastevce…a už je to tady…proč?? Pastevec je plémě tak specifické, že není alternativa, alespoň mě žádná nenapadá. A neříkám, že i mezi majiteli pastevců nemůže být nějaký debul, i když to povětšinou asi nebude, že by s takovým psem někdo machroval, ale spíš, že má špatně zabezpečený pozemek a pes mu zdrhne, jako samozřejmě nemělo by se stávat…ale…kolikrát je v médiích, že někoho napadl pastevec?? Myslím, že v celkovém množství útoků psů to bude opravdu zanedbatelné procento.

Ono “výhoda” pasteveckých psů je, že jsou to velcí a chlupatí psi, takže to není pes do paneláku a vzhledem k tomu jakou mají pověst ohledně ovladatelnosti, poslušnosti, tak i na hlídání volí lidé často raději “normálního” psa.  Ono kolik pastevců tak třeba potkáte na procházce po městě, po městských parcích…když teda nepočítám mláďata v rámci nějaké socializace…no tak hodně málo…mě s pyrenejkou ju, poněvadž se bojím divokých prasátek a po setmění už do přírody nelozím..no tak se producíruju v parku…a světe div se,  nikoho neohrožujeme, nikoho nestrašíme, na nikoho neútočíme…

Ale jasně…povolená plemena pouze pudl, bišonek a spol

Stop fight:

Může mi někdo vysvětlit proč chovají ty největší psy lidi kteří jsou snad nesvéprávní? Poslední dobou se množí dost kruté případy. To to ani nějak zvlášt nesleduju a řve to ze všech stran, u sousedů pokousali 39 letého muže při sportování, ten zemřel. A u nás ve městě předevčírem paní venčila svého pejska a toho ji zabil před jejíma očima další velký pes. V Karlových Varech zakousli také fenku a poté napadli i muže. Toto všechno je za 14 dnů a určitě to není všechno.V Británii už zakázaly chov plemene American Bully XL.

A majitelé bojových plemen se tváří jako by se jich to netýkalo. A je jedno jestli to je nevhodnou výchovu nebo vlohy některých plemen. Je potřeba s tímto něco dělat. Každé rizikové plemeno by mělo být evidováno a možnost koupě mít jenom člověk co předtím choval jiné psy a získal zkušenosti protože mi příjde že v 80% si rotvíky a jim podobné pořizují ti nejvypláchlejší lidi bez mozku co se jim nevěnují ani nemají podmínky.

předem se omlouvám za román, ale někde se z toho holt vypsat musím…. číst to samo domo nemusíte…
Nemám, nikdy jsem neměla a ani nikdy nebudu mít psa typu bull. Jó pokud se bavíme o bojovém plemeni, tak to je jiná… bojovou čubu jsem měla kříženku BSP a bernardýna a i kavkazačka vyrostla v bojové plémě a na rozdíl od bull plemen, která jsou označována jako bojová, ale povětšinou nemají problém s lidmi, ale se psy, tak moje čubiny měly/mají problém se všemi, svět vidí černobíle… moji lidi můžou všechno, cizí nic. Obě psice přes 70 cenťáků v kohoutku a skorem 60 kilíček živé velmi radikální a odhodlané váhy, která přejde do bojového módu okamžitě, když někdo naruší jejich teritorium ( teritoriem se stává i místo pod stromem, kam si sednu a odložím si batoh) no a která přejde do bojového módu bez varování teď hned, jakmile něco vyhodnotí jako nebezpečí pro paničku… což může být bohužel i sebevražedný jókšír. …
Jsem ráda, když mám vedle sebe “bojového” psa, o kterém vím, že mě nedá a že k tomu má nejen fyzické, ale i psychické předpoklady. Když se mě někdo zeptá, jestli se nebojím chodit za šera a nebo za tmy opuštěným místy, že mě někdo přepadne, tak jsem odpovídala, že bojím, protože nevím, co bych udělala s mrtvolou útočníka … teda on by ho pes asi úplně nezabil, ale než mít popotahovačky, tak bych ho musela dorazit…ale teď vážně…jsem člověk, který se za sebe neumí prát, jsem přesně ten člověk, o kterém by se dalo říct, že jsem tak hodná, až jsem blbá a moc slušná a mám pocit, že toho lidi zneužívají, velkým radikálním a nebezpečným psem si nekompenzuji nějaký svůj mindrák, ale za prvé se doma a samozřejmě i venku, pokud mám psa sebou, cítím v naprostém bezpečí a i když je to čistě subjektivní pocit, neboť každý pes je zlikvidovatelný, tak je to super pocit. A za druhé další velký a ten hlavní benefit pro mě je, že když vím, že se můj pes vždycky postaví za mě s heslem.. nepřítele se nebojíme, na přesilu nehleďme… tak se za sebe umím prát i já sama a nejen za sebe, ale i za ostatní. 
Nechci tady zlehčovat nebezpečí, které představují bull plemena, o kterých je tady řeč. Člověk by si měl být vždy vědom toho, pokud je majitelem krvelačné bestie a samozřejmě mít psa zabezpečeného tak, aby bylo okolí v bezpečí… bohužel je pravda, že jsme prostě lidi a tak se nějaké procento debulů najde všude i mezi pejskaři, jsem ale přesvědčená, že těch je menšina… bohužel o téhle menšině je nejvíc slyšet, je nejvíc vidět. Lidi chtějí číst zprávy o tom, jak krvežíznivý pes zaútočil na rodinku.. tátovi urval nohu, mámě ruku, dítěti ukousl palici a sežral jejich dvě čivavy, aby mohli diskutovat o zákazu toho či onoho psa a třeba potom i všech psů “lidi v noci vystřelí pesany na Mars”….nikoho nezajímá, že nějaký piťák šel spořádaně s páníčkem na procházku, pak se vrátili domů a cestou se jim nic zvláštního nestalo. Bohužel ta menšina kazí pověst té slušné a zodpovědné .

Nechci, aby mi někdo zakázal mít nebezpečného psa, protože žiju v nebezpečném světě… ve světě, který se z mého pohledu zbláznil a řítí se někam do zadele a ten pes je pro mě v tomto světě jistota, pevný bod, o který se mohu opřít. Nechci skládat nějakou zkoušku, že svýho psa ovládám… mladou, hodnou, andělskou, umíněnou a trucovitou  pyrenejku Ginu by mi určitě odebrali….nechci, aby na slušné pejskaře navalili další povinnosti. Chci, aby byli podstatně přísněji trestání ignoranti a aby to byly pálky, aby jim psi byli odebráni, aby platili jak mourovatí, případně, aby je zavřeli až zčernají, ale v našem státě by snad pes musel roztrhat celou mateřskou školku i s paní učitelkou a to ta školka by musela být provozována pro děti poslanců, soudců a ministrů… pak snad, možná.

Prosím, zkuste pochopit, že pro některé lidi není pes jako pes, že někteří lidé potřebují mít psa Baskervillského, ne proto, aby s ním machrovali, ohrožovali, strašili, ale prostě proto, že je takový pes v dnešním světě udržuje v psychické pohodě, aby je život nepřeválcoval.

Quash:

Je jak na pérkách😀, stále pozitivní.

Hovi jaro, puberta. Ze včerejšího venčení.

K první a asi i druhé fotce se mi hned vybavila píseň…Já si létám, já se vznáším nadpozemskou rychlostí…já si létám, já se vznáším a činím tak s radostí…

👍

Já léta používala tenhle… Vileda Úklidová sada Ultramax… a spokojenost, ale…nemám velké plochy k vytírání, neb mám všude koberce, ale zase když jsem pracovala v krámě s oblečením, tak jsem s tím každou šichtu večer vytírala celej krám a dobrý.

Verun:

slovo ležák je nálepkování klienta, /trvale upoután na lůžko, dlouhodobě ležící, imobilní klient/ je spousta slov, co se v sociálních službách nesmí používat…. třeba kapesné=malý finanční obnos, vycházka=na vycházku chodí školka, s klienty se jdeme projít, jsou dospělí(ale že má sebou vycházkovou hůl ?) , pleny=inkontinenční pomůcky, bryndák=chránič oděvu(ale objednávají se bryndáky) , a nebo klientovi s demencí řeknete-otevřete ústa a vložte si  sousto ( názorné ham pochopí hned)….😂 …no tak to je slovíčkaříme. 

No tak až mi zase máma řekne, že potřebuje objednat plíny (resp. inkontinenční kalhotky, ona tomu říká plínky), tak dostane pěknej vylágoš, že příště "inkontinenční pomůcky, prosím)…no tak to si mamka nezapamatuje nikdy.

Jako je vtipný, že mě kdyby někdo řekl, jestli nepotřebuji chránič oděvu, tak jako první se mi vybaví taková ta jednorázová kombinéza…popř. gumová zástěra…bryndák by mě nenapadl ani omylem.

Jako chápu, že se asi celá společnost snaží být nějakým způsobem korektní, aby se nikdo necítil dotčen…bohužel z toho vypadává taková ta lidskost, že asi nejde o konkrétní slovo, ale o to, jak je vysloveno….

Tak ono co si budem…to můžeme být outlocitní jak chceme, můžeme si 100x říkat, že pes chudák nemůže za svýho pánečka debula, ale když dojde na lámání chleba a útok na mého psa, na mě …tak pokud je nějaká možnost konat, útok odvrátit, popř. již probíhající přerušit, tak asi nikdo z nás nebude přemýšlet o tom, aby chudáku pejskovi neublížil, protože jinak bude ublíženo jeho psu a nebo i jemu a to teda bližší košile než kabát.

Leithian:

Taky jsme se rozrostli 😁

Diblík dělá svému jménu čest. 🤣

🥰

omlouvám se všem, že tady plevelím vlákno a jsem OT…

Hele jak jsem psala, třeba si všechno myslím úplně blbě…neříkám, že jsem nezkoušela učit správnému chování a pozitivně motivovat-odměňovat správné chování, ale jsem asi na tohle   střevo, to mi nefungovalo…hlavně jsem člověk, co to  neumí a nebudu se dohadovat a obhajovat, prostě ne, to mi nejde.  Jako občas mám pocit, že tu teorii chápu, ale nedokážu to aplikovat v praxi resp. ne vždycky.

No a s tím potlačováním chování…hele taky se nebudu hádat, že máš nebo nemáš pravdu, protože opět…já to prostě nevím…vím jen jednu věc, že pokud jsem byla uvolněná, sebevědomá, v pohodě, tak holky fungovaly bez mojí intervence nějakého okřikování, napomínání… ano, když jsem s tímhle začala, tak jsem neměla problém na ně případně houknout  ve stylu“héééj, co je…zklidněte hormon a švihejte na místo a chraň vás ruka páně” a byl klid. Sice to není učení nějakého chování, ale vzhledem k tomu, že k problémům docházelo v přítomnosti mojí osoby, tak mi přišlo logický dát najevo, že v mojí přítomnosti tohle nebudu tolerovat a komu se to nelíbí, tak z mojí přítomnosti vypadne ven….nebo prostě ode mne pryč.

Hele možná to je celý špatně, ale jak je teda možný, že jsem už měla s napadáním nebo spíš odháněním Giny problém i na zahradě, pokud jsem tam byla…jakmile jsem se hla, tak první co Jess udělala, tak okamžitě se zaměřila na Ginu…a pak když jsem se teda psychicky sebrala, podařilo se mi hodit do klidu a nahodit zpět moje sebevědomí, tak během jednoho dne byl klid a to bez nějakého mého přispění a měla jsem klidnou, uvolněnou čubinu, co neměla ani v náznaku tendenci mít Ginu v merku…..no kecám…asi 2x jsem jí hned zkraje okřikla jménem…ale před tím restartem nefungovalo nic a potom stačilo 2x houknout jméno a tím to skončilo.

A to samý se mi stalo u Sáry…po “mém restartu” …jak kdyby mi jí někdo vyměnil a najednou to šlo…během jednoho dne, co jsem nedokázala za ty cca 3 měsíce předtím.

Tady nechci spadávat do nějakých debat o CM, ale přijde mi, že to jeho omílané “relax” a záleží na energii, že na tom něco bude, že i na tom může v některých případech hodně záležet…

Nejsem kynologickej talent a vím to o sobě, asi dokážu fungovat jen na ty energie a pocity, více méně na principu já pán ty pán, pojďme se nějak dohodnout, jak budeme fungovat…což je na jednu stranu velmi pohodlné (pokud tedy nemám psa, co potřebuje, abych mu říkala, co má dělat viz Jack a Matěj), na druhou stranu, pokud se mi ta energie rozbije, tak může nastat problém ….takhle to prostě vidím já.  

Někdy mi přijde, že o psech přemýšlím úplně jinak, než třeba ty…nebo asi většina…a rozhodně netvrdím, že ten můj pohled na psa je správný…

hmn:

“Zase na druhou stranu, když jsem měla problémy s holkama, tak vlastně pomohlo Rudou stále omílané “zrušit anarchii a nastolit diktát”, ale i k tomuto jsem pořád ještě potřebovala být šéfíček, jakmile jsem měla psychický problém..obavu, strach, tak jsem si mohla nastolovat, co jsem chtěla. Jako to člověk fakt musel mít v hlavě “tak dámy kurňa, kdo je tady vedoucí…já…takže zklidněte hormony a budete se chovat tak jak určím já..” opravdu se tak cítit….”

sardullah, ale však přesně toto nefungovalo…

“Ale těmto lidem nebude fungovat žádná rada. Žádný pes nebude respektovat člověka, který nebude pro něj autorita.”

tak s tímto ale kua nesouhlasím
VŠEM bude fungovat znalé učení a vedení psa
a když budou se psem zacházet moudře, tak se stanou (mohou stát) přirozenou autoritou
ne tou založenou na strachu


 

To se mýšlíš…pokud jsem se cítila jako sebejistá “vládkyně všech moří”, tak mi holky fungovaly, pokud jsem po nich šlapala ve smyslu, že jsem nepřipustila žádnou nepřístojnost, tak mi holky fungovaly.  Vlastně začaly fungovat, až když jsem se hodila opravdu do psychický, sebevědomý pohodičky …nevím, jak to popsat přesně. Měla jsem to podobně se Sárou, když mi začala blbnout…dokud jsem opravdu nebyla BŮH, co VÍ, že zvládne všechno na světě, tak byl problém. Jako přijde mi, že u některých psů je to prostě potřeba…nevím, tolik zkušeností nemám, možná je to náhoda, že to bylo u dvou fen, které na mě byly omega navázaný a tak každý můj úlek, nejistotu, úzkost, strach vnímaly velmi intenzivně a prostě to taky ihned chtěly řešit…zatím co, když jsem opravdu byla klidná, sebevědomá s takovým až trochu naštvaným odhodláním…u Sáry jsem to zlomila tím, že jsem se fakty namíchla a řekla si “kurňa…když zvládnu půltunovýho koně, tak nějakej psí záprtek s 50ti kilíčkama se mnou nebude vorat”…a najednou, jak když ti někdo vymění psa ze dne na den….a to samé bylo s Jessinou.

Že jsem dala Jess pryč není proto, že by to nefungovalo, ale že jsem tohle rozpoložení nebyla schopná udržet v přítomnosti manžela…to jsem si mohla říkat horem dolem “jsi bůh a všechno zvládneš, nikdo se tady prát nebude a když něco, tak to zvládnu…utnu to Kanimůrám ve fázi myšlenky, ještě než k něčemu dojde”…jenže říkat si to nestačí, když má člověk strach, že k něčemu dojde před manželem a ten hned přihopsá a odtáhne si Ginu pryč a ještě mi začne vyhrožovat, že jestli se něco Ginuš stane, tak se nezná…a juchůůů Jessinka zase vyhrála, Gina je pryč a panička ubráněna….no nebudu to už rozepisovat, prostě tohle jsem nezvládla ukočírovat…svojí psychiku už tak narušenou úzkostmi, které nesouvisely s holkama a manžela. A pak byla další obava, že i kdybych to ukočírovala, tak co když se něco stane, když nebudu doma, co když by se holky sepraly synovi, nedej bože manželovi…nebo co když bude klid a na mě zase přijde nějaký trauma, který psychicky neustojím a bude se situace opakovat, protože Jess vycítí, že mám strach a bude mě zase bránit a usurbovat si mě.

No a pak jsou psi, kterým je moje “božství” úplně jedno…Gina…u ní jsem si vždycky musela všechno vyvzdorovat, vydupat, že to teda bude po mém…a zase vím, že to může být náhoda, že nemám tolik zkušeností, abych tohle mohla posoudit objektivně…prostě myslím, že jí je to šumák, prostě proto, že přestože se omega milujeme, tak nemáme takový vztah, nejsme tak propojené jako jsem byla se Sárou, jako jsem začala být s Jess.  Asi nejvíc tohle demonstrují situace, kdy jdu a někde vyjde třeba pes…popř. třeba nečekaně chlap z lesa a podobně…ve mně v tu chvíli hrkne v hlavě mi proběhne “ježíši pes”  apod. a v tu chvíli Sára i Jess ve střehu a pokud okamžitě nepřejdu do módu “v poho, o nic nejde”, tak to berou tak, že se bojím a potřebuji ochranu…a bohužel takový luxus jsem si u radikální Sáry nemohla dovolit “bát se” a Jess k tomu měla docela slušně nakročeno taky.

Vůbec nevím, jestli je to celé nějak pochopitelné pro jiné lidi…já tohle zažila jen u těhle dvou holek…u Giny bych klidně mohlo dojít k situaci kdy se leknu tak, že se skoro popopo… a s Ginou to ani nehne, ona řeší pouze to, co ona vyhodnotí jako nebezpečí popř. když do toho půjdu já, že na někoho “zaútočím”… třeba budu chtít odehnat dotěrného ožralého bezďáka, tak to taky přepne do bojového módu.

Prostě mi přijde, že u některých psů člověk musí být opravdu přirozená autorita, přirozený vůdce.

Hele možná melu nesmysly a všechno je jinak a myslím si to blbě, ale na druhou stranu vím, jak mi fungovaly nebo nefungovaly tyhle dvě psí holky v závislosti na mém vnitřním rozpoložení.

hmn:

jako fakt?
jako s 90ti% toho, co se psy v reálu dělá a co radí lidem?
(a tedˇ myslím pořad Kočka není pes, jako aktuální mediální výstup)

Podle mě je pořad Kočka není pes takový nešťastný projekt. Možná u těch kočiček to má nějaký smysl, ale u těch psů, tam je podle mě toho prostoru hrozně málo…defakto chůvičky, prochajda kolem výběhů, kraťounký povídání-rady a tradá za měsíc mi ukážete kam jsme se posunuli.

Jako mě je RD myšlením blíže, uvažuju o psech hodně podobně, ale rozhodně ne ve všem souhlasím, tedy prostě takhle nejsem nastavená a musím to dělat po svém rozmazlovacím způsobu resp. jemu to možná funguje, ale tohle já dělat nechci viz odnaučování tahání důrazným škubnutím vodítka, na podruhé omega důrazným škubnutím atd.…ale když RD něco řekne, tak tomu hned rozumím, problém u RD je, že i věci, kde si řeknu “tý jo, tak takhle to chci přesně dělat, takhle chci aby mi pes fungoval” nemusí úplně fungovat, protože z mého pohledu k tomu člověk potřebuje mít tzv. alespoň trochu z hůry dáno.  Zase na druhou stranu, když jsem měla problémy s holkama, tak vlastně pomohlo Rudou stále omílané “zrušit anarchii a nastolit diktát”, ale i k tomuto jsem pořád ještě potřebovala být šéfíček, jakmile jsem měla psychický problém..obavu, strach, tak jsem si mohla nastolovat, co jsem chtěla. Jako to člověk fakt musel mít v hlavě “tak dámy kurňa, kdo je tady vedoucí…já…takže zklidněte hormony a budete se chovat tak jak určím já..” opravdu se tak cítit….

A teda s ohledem na nějakou diváckou veřejnost si myslím, že zrovna do tohodle typu pořadu by byl lepší někdo jako Šusta a to přestože Šusta není můj šálek kávy…že tam ty metódy jsou jasný nebo minimálně jasnější pro širší okruh lidí. A hlavně, že ty metódy pak i širšímu okruhu lidí fungují.

Budu na vás moc myslet a držet palečky, ať je co nejdříve dobře…🌺

Kilian:

….je skvělý, beru ho na záda a nic lepšího jsem zatím nenašla 

Diclofenac …jako teď mám doma verzi 25mg, ale vím, že dřív mi (teda pro syna s artritidou) psal doktor silnější 50mg a nechci kecat, ale přijde mi, že i ještě silnější verzi. Pak to nějak přestaly vyrábět nebo byl nějaký výpadek či co a doktor místo toho silnějšího diclofenacu začal předepisovat veral a nimesil…jako i ten nimesil jsem si vzala, každej mi říkal jakej je to zázrak a jak to shánějí horem dolem, protože je jen na lékařský předpis…tak to my máme díky synově diagnóze nimesilu kolik chceme…no tak mě teda nezabral skorem vůbec a syn taky žádný zázračný účinky nepozoruje. To jsme se teda shodli, že zlatej brufík.

A mamka diclofenac taky brala na záda…taky verzi minimálně 50mg a teda tvrdí mi, že jí ten slabší nezabírá.

Já neposoudím…neříkám, že neberu léky na bolesti, ale naštěstí je zatím potřebuju krátkodobě třeba jen 2x do roka a většinou teda brufen…resp. jen APO-IBUPROFEN (ona už to teď vyrábí jiná firma takže se to jmenuje IBUPROFEN ANEOS)…a často třeba v lékárně ani nemaj a musím objednávat, tak se mi tam snaží vnutit dalších xy brufenů a ibalginů, že to je to samý, že ty účinný látky jsou stejný a že to i stejně funguje a rozumově by člověk řekl, že ano…ale v praxi to není pravda.

A co elektrickej ohradník?

Jinak s vámi soucítím. Já minulý týden zvyšovala plot na dvoře. Je to plot se sousedkou. Vlastně dva… ona dřevěný, chatrný, takže my jsme udělali pletivo. Vše porostlé břečťanem… paráda. Jenže letos, jak byl těžkém sníh, tak neostříhaný břečťan stáhl na některých místech pletivo i o 20 cenťáků níž… byl někde blbě uchycený vodící drát nebo co a pletivo ohnuté, vytvořila se tedy nahoře plocha. Tak jsem ale byla v klidu. Nemám psy, co by měli tendence přeskakovat ploty… do zadní zahrady mám metrovou branku a tu nepřelezou ani když se tam producíruje nějaká kočka. No a pak venku hlídali na můj vkus velmi intenzivně, tak jdu ven, abych to ukončila a Mates stojí celej na tom plotě. Tohle se mu teda už jednou povedlo jako štěněti, břečťan byl hustěji, neostříhanej se silnějšími větvemi a on na plot vyběhl z boku, jak po chodníčku, ale co vyrostl- myslím berňuchu, ne břečťan, tak už k tomu tendence neměl. Naštěstí teda neskočil k sousedům, to by asi bábu ranila mrtvice a určitě by si šli zase stěžovat na magistrátu, jako to udělali, když byl Jack jenom předníma opřenej o plot a koukal přes a zaštěkal…. a nejlepší na tom je, že si ho takhle naučil dědek, protože nosil psům piškotky. No a sousedka se lekla a jak měla na dvoře ledovku, tak sebou flákla. Na to konto jsme teda na našem pozemku udělali vyšší plot, aby se to už neopakovalo a to mi pak ještě řekla, že to se jí teda vůbec nelíbí koukat na to pletivo.

No hlavně, že se pejsovi nic nestalo. Chápu, že u psa v tomhle věku, kdy nebyl problém, je to nepříjemný překvápko.

Doron:

Sardullah, musíte se léčit.

Zůstaňte pár dní v klidu ( oni  to Vaši miláčci vydrží) a vezměte si alespoň Diclofenac . 

No brala jsem brufen, ale diclofenac mám doma, tak můžu vyzkoušet.

Vahine:

A co to, že pajdáte, děvče? Věk nás paničky dohání, já vím, ale co to, že tak najednou?

Jo jo…minulý týden mi manžel říkal “no jo no, už jsem starej” (je o 2 roky starší než já) a já mu hrdinně tvrdila, že teda já teda v 51 letech, se cítím mladě. No a protože karma je zdarma, tak mi to hned vesmír vrátil…taková blbosť…ležím a chci si nohou nadhodit deku a lup…nevím, asi jsem si tím pohybem něco natáhla a nebo skřípla a bylo vymalováno….to je pokulháníčko…mám problém i slézt z postele nebo se zvednout z gauče, o schodech ani nemluvě a ono už to i třeba občas vypadá, že to bude cajk a tak se zapomenu a tak si tím naučeným pohybem zase tu deku posunu a jsem tam, kde jsem byla.

Ono se s tím jako chodit dá, ale neuměla jsem si představit, že bych dala třeba i nějakou půlhodinovou miniprocházku. Tak dneska už to vypadá líp…doufám, že to zase nepopo…nějakým neuváženým pohybem a že teda nějakou kratší prochajdu zvládneme.

No holt už na sebe musím dávat pozor….žádné prudké pohyby…pěkně s rozmyslem v klídečku…🤪