Sardullah

akorát po cestě ve vlaku budu 100000krát psát-už nikdy si sama nebudu stříhat ofinu

Tak rozklikávám fotky, kdeže je ta ofina a nic.

Jinak teda žůžo dobrodrůžo…

Já teda nejsem nadšená z tržišť jako je Temu. 
Když opomine to, že tam lidi nakupují spoustu zbytečností jen proto, že je to levný a pak to cestuje lodí přes půlku světa, aby to za nějakej čásek skončilo na skládce jako zbytečnost, tak se bojím toho , kolik našich výrobců to může položit…jasně prvoplánově jsem ušetřila peníze, ale díky tomu tady může skrachovat firma, co dávala naši cům práci…. o nějaký ekologii ani nemluvě a to nejsem “ zelenej šílenec”

Za mě je to prostě nekalá soutěž… resp. něco s čím se soutěžit nedá.

Tak  u mě je to vůči Gině povětšinou jen “NE”… to mi stačí k tomu, aby si nevšímala cizího psa… pokud má náhodou tahací den, tak stačí abych třeba 2x zastavila… když je nejhůř tak říkám ( teď už jen vyjímečně, už je hodná)..  “tak kurňa, kdo je tady vedoucí” a mračim se u toho jak čert… a madam odpoví “ no aby si se neposrala “ ( jo takhle je ta bílá princezna sprostá) a já na to “ no to se teda poseru”…pak se na sebe ještě chvilku nračíme a pak se jde dál a Gina už se chová slušně, protože ví, že já jsem strašně tvrdohlavá.

U Máti mě hodně překvapilo, když jsme si ho pořídili a já teda zvyklá korigovat psa na volno, takže furt něco melu, mezitím vydávám nějaké povely a fakt neočekávám, že štěně, které jsem to neučila, tak ty povely bude plnit a on fakt povely plnil, proto říkám, že berňucha se už cvičenej narodil… 

No tak to na tom úplně stejně nejsme… ono hodně záleží na prostředí a situaci… poku jdeme někde, kde je velká frekvence lidí a psů, než na co jsme zvyklí nebo naopak podezřelé individum na osamoceném místě za šera, tak naopak mluvím hodně, všechno komentuju… já to vidím tak, že nejde vůbec o to, co říkám a jestli psi rozumí, jde o to, jak to říkám… jde o to, že pastevecký čubě tím sděluju, že si myslím, že nebezpečí nehrozí… a u Máti trochu krotím jeho nadšenou energii…

Jo a pak hodně povídám v úsecích, kde jsou divočáci a je nepřehledný terén, aby o nás věděli…

Jako doma na psy mluvím hodně.

Ano moji psi jsou na moje žvatlání zvyklí a nechává je to v klidu… na druhou stranu, pokud po nich něco chci, tak většinou stačí změnit intonaci…

No pokud jdeme někam, kde může být Máťa na volno, tak to mluvím víc… “tady jdeme, tudy jdeme, počkej na nás, pojď s námi… atd atd.

Pokud jsou psi na vodítku nebo na flexi, tak těch povelů tolik nepotřebuju… stačí povelovat, když je to potřeba… třeba když mají jít u nohy a nebo když si nemají všímat jiného psa.  

Jo když mám štěně nebo mlaďocha, tak to povídám hodně, všechno vysvětluju, komentuju… pak už ta mluvící frekvence klesá.

Gina je ráda, když jí neruším… Máťa podle toho, pokud chce komunikovat, tak komunikujeme… není to tak, že by se na něco zeptal a já mu neodpověděla.

Co mě teda nedávno překvapilo, chodíme parkem a každýho pejskaře, kterého jsme potkali, tak čuměl do mobilu.

Tohle nechápu, pro mě je ta zábava, ten relax právě to, že jsem se psy venku a někdo se přitom tak nudí, že musí čučet do mobilu…jo a často psa na flexině, nekoukaj, jestli jde někdo proti nebo jestli někdo nepotřebuje kolem nich projít, když jsou roztažení po celém chodníku.

Jako byl to extrém, ne všichni pejskaři jsou takoví, ale ten den se teda sešli.

Jo tohle si přesně  říkám já… líp se rozloučím se psem, vůči kterému mám svědomí čistý a dala jsem mu všechno, co bylo v mých silách, aby byl šťastnej a spokojenej.

To třeba říkám svýmu berňuchovi… “Máťo, zaplať pánbůh, že jsme si tě koupili my, když si představím, že by tě koupil někdo jako venkovního psa, když ty jsi asistentka a na zahradě beze mne vydržíš tak max 5 minut”

Zároveň ale začínám chápat lidi, kterým odejde pejsek a už si dalšího nepořídí, protože to nechtějí zažít znovu. Já jak stárnu, tak si říkám, jestli si po současných psech pořídit nějaký další zvíře… už teď se bojím konce a nevím jestli budu tak odvážná a zvládnu to ještě příště…

Držíme všechny palce, pěsti i tlapky, aby se zázrak stal🍀

🥃… jo někdy by pomohlo, kdybych nebyla nepíč a toho panáka bych do sebe kopla…

Chtěla bych napsat nějaká slova podpory, ale když Sáře diagnostikovali osteosarkom, tak jsem na tom byla asi dost podobně jako vy a nakonec se s tím člověk musí stejně srovnat sám….😥

Držte se… vím jaká je to bezmoc, to už pak člověku opravdu nezbývá nic jiného, než užívat každý okamžik s pejskem, dokud to jde…

Arosek:

Mezenchymalni sarkom s velmi vysokou mitotickou aktivitou … ☹️

Tohle jsem nechtela slyset, i kdyz jsem to bohuzel tusila ☹️

 

Musela jsem si to vygůglit… ale už podle toho názvu mi bylo jasný, že to je průšvih… je mi to líto😢

Jako psí sociálku na vás… chudáček malej… 😅

Tak u nás dnes ráno namrzlý auta….jako nemám ráda zimu, ale fakt se těším až zmrzne ta blátivá zem a budeme moct vyrazit i do terénu, kam kvůlivá Máťovi a tomu jeho problému s drápy nechodíme… tomu bahnu se prostě nevyhnu, ale  až ty cesty zmrznou, tak to bude jak chodníček.. 

Tak je možný, že to té paničce někdo poradil, že takhle se pes odnaučí tahat.  Ono dnes sice žijeme v éře pozitivky, ale samozřejmě ne všichni to tak dělaj.

Někteří psi vyžadují velkou dávku trpělivosti a ne všichni lidi tu trpělivost mají.

V žádné případě nebudu škubání vodítkem obhajovat, jen chci říct, že tyhle praktiky jsou běžný, co tak vidím.. … i když je to většinou tak, že ve své podstatě nechají psa tahat a když jim dojde trpělivost, tak s ním škubnou, pes dostane vynadáno a jde se v tahu dál…

 

Tak to jsou kluci dobrý… ještě že kočeny nenarazili na nějaký kočkobijce.

a přítel-dem zkratkou

No jasně… je to sice dál, ale o to horší cesta😂

No já měla peršana, který česání miloval, ale kámoška měla dlouhosrstou kočku a to byl boj… spíš nakonec řešili dredy nůžkama …

Ph:

V Praze sice veteriny s pohotovosti jsou, ale taky je tu moc psu na ne. Ne kazda pohotovost i operuje a kdyz uz operuji, dalsiho psa nevezmou…S jednim kontaktem si nevystacite. Nahlaseny porod je neco jineho nez treba torze. 

Proste kdyz je potreba, ani v Praze to neni jednoduche. Bohuzel to aktualne resim, protoze svatky a to je vzdycky cas na prusvih.    Jsem se psem v Brne, kde ho vzali okamzite.

No mě to teda dost překvapuje… bych čekala, že zrovna v Praze bude kvalitní veterinární péče dostupná…

Tady je s pohotovostí docela problém… já asi před 16ti roky začala se psy chodit u nás na veterinární kliniku hlavně kvůlivá tomu, že pro svoje pacienty měli pohotovost, ale to už několik let neplatí, pohotovost už nemají. Jsem si říkala, že když bude nejhůř, tak za hodinu jsme v Praze a že bych tam nějakou pihotovost sehnala, ale koukám, že i v našem hlavním městě to není tak růžový.

No kupodivu ty drápy byly vlastně na pohodu, na omak mi přišly dlouhý… zastřihla jsem jen sem tam špičku a paspárky.

No a s těma kecama… Gina brblá u všeho, co jí zrovna není po chuti… kupodivu stříhání drápů se obešli bez keců a tak mě nevím proč napadlo, že bychom mohly vyčesat část kožichu… no tak to mi bylo rovnou vysvětleno, že asi nevím, co to je ošetření se souhlasem a bez piškotů žádnej souhlas nebude a já piškoty nemám, tak jsme česání nechali na čtvrtek až pojedu nějaký koupit.