Odpověď na příspěvek uživatele Mi z 15.10.2023, 10:36:46
Samozřejmě, že nějaké je. Vždycky a ve všem.
Ale věřím našim veterinářům. Takže boubele tasemnic by na jatkách projít neměly. A i kdyby, být definitivním hostitelem není průšvih.
Toxoplazmózy se nebojím, vzhledem k mnoha letům kontaktů s kočkami.
Jediné, co mi přijde jako reálná hrozba, je svalovec z divokých prasat (jo a u masožravců Aujeszky). Ale tam a) maso prochází kontrolou (teda mělo by) a b) ho nejíme syrové. Na rozdíl od hovězího tataráku.
Odpověď na příspěvek uživatele Trickyvoo z 15.10.2023, 00:22:36
Leda, že by zdegenerovali domestikací. Vlci jako většina šelem mají soumračnou aktivitu, tak bych předpokládala, že vidí lépe než my, tvorové vyloženě denní.
Jen takový dotaz: na co čipujete zvíře, které je celý život zavřené doma? Mám načipovaného Viktorka, protože je dávala čipovat už chovatelka. Přesto, že chodí ven, bych je čipovat nedávala, protože jestli je přejede auto, je to nějak jedno, ukrást se nenechají, protože jsou to poseroutky.
Čip nijak poznat není, ani jsem se nepokoušela ho hledat.
Jinak odkaz…ha, ha, to někdo normální i dočte? Banda psychoušů…😏
Aspoň vím, že jsem normální. Ne, že jsem nedočetla, já ani nezačala - teda, první větu jo. Na druhou stranu obdivuji, že je někdo schopný vyplodit takový elaborát.
Odpověď na příspěvek uživatele sutrik z 14.10.2023, 19:42:01
Zvířata obecně vidí v šeru a tmě (nemyslím tu úplnou jako v ranci) lépe než my, mají tapetum lucidum (proto jim světélkují oči). Ale individuální odchylky nejsou vyloučeny.
Odpověď na příspěvek uživatele Anonymní z 14.10.2023, 08:12:15
Tak oni to jsou dravci. Minimálně všežravci. Má doma skvadru černých teter a červených plat + jednoho ancistruse. Ráno dávám vločky, večer jim strouhám srdíčko. A jak jim, panečku, chutná!
Jsem se schválně koukla na listinu vítězů. Jo byli to amatéři už tenkrát v 60. letech 19. století. Hned v prvních ročnících tam vyhrávali valaši. A dokonce i klisny.
Náhodou s kobylama je větší sranda. Valach i hřebec mají náladu konstantní. U kobylky člověk neví, záleží na jejím cyklu. Z nejmazlivějšího tvora, po bestii, která klopí uši, jen se na ni člověk podívá. Z koně, který se nelekne ničeho až po magora, který je schopný vystartovat kvůli třepetající se pásce. Z koně, který reaguje na myšlenku, na lenocha, který by se nechal na jízdárnu odnést. A toto všechno zvládá 1 klisna v průběhu roku. Každá říje a každá fáze mezi tím je jiná, nejde předem odhadnout, co bude. Protože ovulační kalendář klisnám nevedu, je každé nasednutí sázka do loterie. Plánování tréninků se odehrává během krokování, kdy už člověk tak nějak tuší, jaká nálada panuje. Ale stejně musí být člověk ve střehu. Jeden den mám splín, že nám to nejde a druhý den vidím, že kobyla pronásleduje valachy a nastavuje se všemu živému, to následuje velká úleva, že problém byl na opačné straně sedla, než sedím já.
To jsem u žádného valacha ani hřebce nepoznala. Ti si jedou svoje. Hřebci kór, ti byli neskutečně vycepovaní.
Tak nějak. Není to o pohlaví, ale povaze a hlavně výchově.
Psala jsem někde ve vedlejším vlákně, měla jsem pod zadkem pár desítek koní. I hřebce. Dobře vychované a dobře přiježděné.
Moje momentální kobyla se za nudnou rozhodně označit nedá. Jsem moc ráda, že na ni trenérka sehnala šikovnou jezdkyni.
