šavlozubka

Já mám v tomhle pořád v hlavě známou s kříženkou papillona. Za čubu dala dost peněz a když mi líčila podmínky odkud, tak mi v hlavě blikalo mraky varovnejch kontrolek. Ale když jsem se ptala, proč si to štěně teda brali, když tam to smrdělo množkou za tři rohy, tak mi řekla “ale ona se k nám tak měla”. Když jsm se jeli podívat na mladého pána, tak se k nám měla všechna štěňata. Nejen to “naše” (konkrétního pejska jsme měli v rezervaci prakticky pár dní po narození). Čubině je rok a půl, má težkou epilepsii, záchvaty má i přes medikaci, společné venčení nereálné, protože nic neujde a už je vyčerpaná, navíc psychicky labilní. Při tom prvního psa měli s pp. Prostě… u některých je to marný. Viděli štěně na bazoši, líbilo se jim, tak pro něj jeli. 

Dneska ranní venčení se vším všudy. Trocha provozního cvičení, volná zábava a ještě jsme potkali kámošku svolnou ke hraní a pak se mladý pán tvářil, že mu upadlo tělo. 🙂

Jeden spokojenej šakal. Teploty jsou vysoko nad snesitelnou úrovní jak pro mladého pána tak pro mě. Tak ráno chodíme brzo, dokud se dá ještě existovat a pak až večer a přes den jen rychlý venčení “obejít blok” nebo zahrada. 

Jo o tom asi mluvila chovatelka, že má. Jenže to není levná sranda a zatím byl vyhodnocený jako zbytný výdaj. Takže fénuju normál fénem. Jako… ještě bych mohla najít nějakej profi psí salón, kde to udělají profi za mě tudle sezónní údržbu. 😀 Někdo to tak taky řeší. 

Jo živý ukecaný stříbro je geniální popis. Ale jako rozhodně mladýho už nechytá rapl tak často a rychleji se vyklidní než třeba před půl rokem. Při vítáni nebo před odchodem na procházku (to je tak super mít psa, co se fakt těší ven) ho rovnou poveluju ať sedí neb s magorem nehraju. 😀

Jo to přesně jsem říkala, když mi odpoledne vystřelil z branky jak splašenej div mi neurval ruku. Mu říkám “Máš to pomotaný. Ráno na sedáku mi tancuješ u nohy a teď na obojku tahneš div se neuškrtíš.”. 

Jinak dneska jsem zase poctivě vyčesala druhýho psa. Budu mladého pána muset zase vykoupat a vyfoukat, aby ty starý chlupy líp pustily. Když to foukání je tak na dvě tři hodiny práce a tak to furt odkládám. 😄

Asi potřebujeme sparing partnera, aby pořřdně pochopil/se rozpomněl, co po něm vlastně chci. Moje povzbuzování mělo za efekt, že mladý pán měl dojem, že generuju zábavu a je tedy potřeba mi baletit u nohy. Se zdravým odstupem od psa jdoucího po stejné trase šel i vnímal moc hezky. Asi by stejně fungoval i samotný druhý člověk. Jenže kde vzít a nekrást. 😀

A fotky ze včerejška. Kolik šišek je dost šišek? Chtěla jsem ho přeučit na balónek, když má potřebu v tý mordě pořád něco nosit, ale pryž prý není senzoricky zajímavá. Tak holt nosí šišky. Dokud si ji nese, nechám ho a jak začne žvejkat, zabavuju. 

Já dneska po dlouhé době vytáhla postroj na lehkej tah v chůzi. Mladý pán je šprýmař. Takže při běžném venčení si ještě pořád občasně vysvětlujeme, že na obojku se netahá. Na postroji cvaklej k sedáku by dneska šel vzorně u nohy a vymáčknout z něj tah mě stálo mraky povzbuzování. Ale od zimy jsme to nezkoušeli, protože nejdřív bylo blbý náledí a kluzký bláto a pak jsem nebyla úplně fit, tak třeba si vzpomene. Na horách to pak už docela šlo. 

To jsou bobečci 😍

Já byla z tý narkózy skoro víc v nervu než z výsledků, ale upřímně jsem ráda, že ty rentgeny máme a že jsou v cajku. Budu víc v klidu, co se aktivit týče. A třeba zkusíme i to běhání, jestli dám teda postupně do kupy vlastní poněkud porouchanej pohybovej aparát. 😀

Nejdřív mě chlapec pěkně vyděsil, jak přišel a svalil se pod stůl jak zdechlina, úplně hadrovej. (A jak snášel narkózu starouš už si moc nepamatuju. Pokousanej krk mu drénovali, to už bude takovejch deset let určitě a po operaci plotýnek byl hospitalizovanej, takže jsem u téhle sjeté fáze nebyla) Už jsme s mužem plánovali střídání nočních hlídek v kuchyni na karimatce, aby byl pod dozorem. No ale pak během pěti minut ožil, chodí teda jak vožralej námořník, ale už se chce vztekat a hrát si i šel ochotně na zahradu se vyvenčit, tak asi dobrý. 

Hlásím, že rengeny dopadly na výbornou. Mladý pán po příchodu vyspává ten dryák. Chtěla jsem mu dát aspoň vetbetku, aby měl od spodu teplo a pohodlí, ale má názor i sjetej a dvakrát mi z ní odkráčel. Tak na ní ležím já a dělám mu dozor.  

Těch 21 km jsme dali za pět hodin a nějaký drobný. Ono s mladým pánem není úplně jednoduchý zastavit a jen se poflakovat. 😅 To jsme ještě úplně nevychytali, že se dá odpočívat i v terénu. Ale nemůžu takovýhle tůry podnikat moc často, protože nesmí mít muž pohotovost. Děti mi tolik ještě zdaleka neujdou. Takže časteji dělám spíš kratší půldeňáky po pražských lesích, kde je možnost v případě nutnosti ti to utnout, doběhnout na nějakou rozumnou MHD, dojet domů a převzít hlídku.

Děkujeme. Uvidíme. U tohodle je nejhorší, že to není jenom o genetice, ale i o bambilionu dalších faktorů, které člověk mohl/nemohl ovlivnit. 

Dneska už jen obyčejně procházkujem. Zítra odpoledne mladého pána čekají rengeny kyčlí a loktů, na který jsem se ho konečně dokopala objednat. Jsem z toho kapánek nervózní. Z výsledků i z toho, jak bude snášet narkózu. Pojede tam muž, protože já máme další doktory s dětma, takže asi budu nervózní tím víc. 

Nevšimla jsem si zásadního nepořádku po cestě, trochu horší okolo vyhlídek na Velkou, ale tam je to celkově neestetický (parkoviště a silnice hned u vyhlídky). Ale obávám se, že to je začátkem sezóny. Asi čtyři pět let zpátky jsme to šli s oddílem na podzim a u vyhlídky na Malou svinec hroznej. ☹️ Mívala jsem to tam ráda. Patnáct dvacet let zpátky to ještě nebylo tak masové, ale od covidu mám dojem, že je to rok od roku horší. Jo okolí sv. Jána je krásný. Tam jsme byli tři neděle zpátky. Jen z pohledu na úplně suchý Bubovický vodopády mi bylo skoro do breku. Pamatuju je s vodou aspoň na jaře. ☹️

My si včera dali s mladým pánem parádní výlet do krasu. Vyrazili jsme z Karlštejna na Malou a Velkou Ameriku. Tam mě tedy trochu nemile překvapilo množství lidí. Prostě je tam doveze autobus, vyplivne dav a pak ten dav zase nabere. Nechápu tenhle trend. Ještě pochopím, že si lidi dojedou do Karlštejna nebo do Mořiny autem, třeba s menšími dětmi nebo když někdo z libovolného důvodu nezvládne delší tůru, ale tahle masovka s autobusem až na vyhlídku je děsivá. Od lomů jsme pak šli přes Mořinu na Roblín a Vonoklasy a pak přes Třebotov na vlak do Černošic. A to byla paráda, protože až na pár cyklistů jsme byli akorát my dva a lesy. V nohách celkem 21 kilometrů. Pro mě to byl první delší výlet od doby, co byl nejstarší syn mimino a moc jsem si to užila a mladý pán došel, jako kdybychom snad ani nikde nebyli. Jen v autobuse od nádraží už tedy byl ochotný si dokonce lehnout. Já si tedy před cestou musela zatejpovat kolena, ale výrazně to pomohlo, takže se asi pomalu můžu zase pouštět do delších výprav. 

Bohužel spousta chlapů nesnese, když se ženská ozve. Jste skvělá, že jste to zvládla nahlásit. Já kvůli ko.tovi s ovčákem, co tu o mě rozhlašuje, že jsem magor, protože jsem si dovolila bránit svého psa, prostě raději začala venčit úplně jinde a do lesa s vyhlídkou chodím už jen extrémně brzo ráno, kdy všichni ještě spí. :/