Odpověď na příspěvek uživatele drvodelkafialova z 25.07.2024, 09:41:42
Já s ním souhlasím.
Na vrcholové úrovni to už není radost z pohybu nebo ze souhry člověka a zvířete. Peníze holt až na prvním místě - koho tak asi bude sponzor upřednostňovat - prvoligový klub nebo nějakou Horní Dolní? Navíc nejde jenom o malé kluby, ale o "malé" sporty vůbec.
No, ona může bavit i ta drezura. Já to zažila mockrát, když jsme oba s koněm měli svůj den a kůň chodil tzv. na myšlenku. Ale na vrcholové úrovni je to bohužel jinak - tam se jede na výkon, body a medaile. A když to rozhodčí “nevidí”… Mně osobně se sportovní drezura nelíbí už dávno.
Já si taky myslím,že je to baví, ale ne na té vrcholové úrovni. Ne koně.
Třeba agility-taky dle mého obdoba dresury , psy většinou baví. Prostě sport obecně má být hlavně zábava. Já to nemám vrcholově ráda ani u lidí. Je to dril. Navíc díky tomu že pár sportovců spolkne neskutečné peníze, nezbývá na podporu sportu třeba malých klubů nebo Sokola apodobně.
Odpověď na příspěvek uživatele drvodelkafialova z 24.07.2024, 22:04:18
ale ta zvířata by to mělo bavit.
No, ona může bavit i ta drezura. Já to zažila mockrát, když jsme oba s koněm měli svůj den a kůň chodil tzv. na myšlenku. Ale na vrcholové úrovni je to bohužel jinak - tam se jede na výkon, body a medaile. A když to rozhodčí “nevidí”… Mně osobně se sportovní drezura nelíbí už dávno.
Odpověď na příspěvek uživatele Ph z 24.07.2024, 19:42:53
Za mě, rozhodně ne.
Sportovat, dělat obrany, dresuru atd super, ale ta zvířata by to mělo bavit. Věřím že závody baví dostihové koně, ale tohle mi vždycky přišlo už tak nějak moc. Ale nejsem koňák, třeba se pletu.
Já jsem obecně pro přiměřené tělesné tresty u dětí, ale pravda je že z 99% to jde bez nich.
Já dělala ve škole pro problémové děti, vždycky jsme si s kolegy říkali, že část je pod dohledem kurátora, část nechytli a zbytek je postižený. Prostě to byla taková opravdu výbušná směs charakterů.
Přesto se s nimi dalo dobře vyjít, základ byl ale v disciplíně, kterou především museli dodržovat dospělí. Děti přesně věděly co se kdy bude dít v kterou koli část dne a měly v tom jistotu.
Nikdy se na ně nekřičelo, ani se jim nevyhrožovalo.
Jednak na to byli zvykl íz domova, takže by to nefungovalo a taky to byla mládež vesměs o hlavu větší než já a silou s nimi člověk riskoval.
Přesto se to zvládalo, prostě po dobrém, důsledností a disciplínou. Mnoho z nich u nás prožilo několik dobrých let, vyučili se a jejich život nabral mnohem lepší směr.
Stejný přístup podle mě platí i u zvířat. Důslednost disciplína a trpělivost vede vždy k nejlepším výsledkům.