Aktuálně: 4 327 inzerátů190 226 diskuzních příspěvků17 958 uživatelů

Píďalka podzimní

Operophtera brumata

Píďalka podzimní

Operophtera brumata

Píďalka podzimní

  • Výskyt: Evropa, Asie
  • Délka před. křídla: 1,1-1,4 cm
  • Rozmnožování: 1 generace ročně
  • Hostitelské rostliny: Listnaté dřeviny, byliny
Píďalka podzimní
Kam se řadí?

Píďalka podzimní

Taxonomie

  • Říše: Animalia - živočichové
  • Kmen: Arthropoda - členovci
  • Podkmen: Hexapoda - šestinozí
  • Třída: Insecta - hmyz
  • Podtřída: Pterygota - křídlatí
  • Infratřída: Neoptera - novokřídlí
  • Řád: Lepidoptera - motýli
  • Podřád: Glossata
  • Infrařád: Heteroneura
  • Nadčeleď: Geometroidea
  • Čeleď: Geometridae - píďalkovití
  • Podčeleď: Larentiinae - píďalky
  • Rod: Operophtera - píďalka
Píďalka podzimní
Kde žije?

Píďalka podzimní

Asie

  • Nadmořská výška: 940 m
  • Povrch: sever rovinatý, střed kontinentu hornatý
  • Teplotní pásy:
  • Tropický: podnebí rovníkové, monzumové, kontinentální
  • Subtropický: v zimě chladno, vlhko; v létě vedro, sucho
  • Mírný pás: spadá většina kontinetu
  • Subpolární pás: severní oblast
  • Polární pás: nejsevernější oblast
  • Teplota:
  • Zima: až -50 °C (Sibiř)
  • Léto: 5-35 °C
  • Roční úhrn srážek:
  • Nejvíce jih a jihovýchod: 2000-3000 mm
Ing. Zbyněk Pokorný 10.06.2014, 11:00
5 622 4 minuty čtení

Znaky

Délka předního křidla samců 1,1-1,4 cm, samice jen s krátkými pahýly křídel (brachypterní). Typický zástupce čeledi píďalkovitých (Geometridae), která má na světě více než 15 000 druhů, v Evropě jich žije asi 1000. Jde o třetí druhově nejpočetnější skupinu motýlů (po můrách a obalečích), z níž do této knížky můžeme zařadit jen malou část většinou hojných nebo nějakým způsobem zajímavých druhů. Píďalky mají široká přední i zadní křídla, která v klidové pozici zůstávají rozevřena a pokud motýl sedí na nějaké ploše (kůra stromu, skála), jsou pevně přitisknuta k této podložce; často tak zůstává viditelná i část zadního křídla na rozdíl od můr, které při střechovitém skládání křídel ukrývají celá zadní křídla pod předními. Zadní křídla můr je tedy možné vidět pouze za letu nebo u některých skupin při vyrušení, kdy se náhle objeví jejich odstrašující zbarvení.

Základní schéma kresby křídel píďalek je patrné u píďalky podzimní: na šedohnědém až tmavě žlutohnědém př. křídle jsou četné, více méně jemně zubaté nebo vlnité příčky, které obvykle pokračují i na zadním křídle. Úplně jinak vypadá samice. Délka jejího těla je kratší, zadeček ovšem mnohem zavalitější, soudečkovitý a vyplněný množstvím vajíček. Křídla jsou velmi krátká, vytvořené jsou pouze světle šedé pahýly křídel, uprostřed s tmavým pruhem. Samice po vylíhnutí a oplození vylézá po kmeni stromu do koruny, kde klade vajíčka a brzy potom hyne.

Samice se zkrácenými křídly mají pouze některé druhy píďalek, jejichž imaga se vyskytují v chladné části roku. Mnohem větší počet druhů má u obou pohlaví normálně vyvinutá a letuschopná křídla. Samice těchto píďalek se obvykle liší od samců jen málo - většinou jen velikostí, intenzitou zbarvení, zavalitějším zadečkem a někdy také tykadly, která u mnoha samců jsou hřebenitá, zatímco u samic jsou nitkovitá.

Stanoviště

Různé typy lesa se zastoupením listnatých dřevin, ale také v křovinaté krajině a kulturní stepi, všude v zahradách, ovocných sadech, stromořadích podél silnic i v městských parcích.

Rozšíření

Celá Evropa až do polárních oblastí, Asie až do Japonska. Obecně jsou píďalky poměrně jemní motýli, kteří mohou být snadno unášeni větrem. Tak se dostávají vždy dál a dál a jednotlivé exempláře mohou větrné proudy zanést na velké vzdálenosti. Tím je usnadněno šíření druhů. Avšak většina píďalek uhyne, když se např. dostanou z kontinentu nad volné moře nebo na nějaký ostrov, kde jsou podmínky zcela nevhodné a kde chybí hostitelské rostliny, nebo zanese-li je vzdušný proud vysoko do hor, kde jsou ekologické podmínky velmi specifické. Není proto náhodné, že takové extrémní biotopy obývají píďalky, jejichž $ mají zkrácená křídla a nemohou se z vhodného stanoviště vzdálit. Redukce křídel je tak důležitým přizpůsobením určitého druhu vyhovujícímu životnímu prostředí.

Výskyt

Na podzim a na začátku zimy je nejpočetnější píďalkou, velké množství samců poletuje brzy po setmění v listnatých lesích, ovocných sadech i v parcích; ve dne je můžeme nalézt sedící na kmenech stromů, ale i na zdech uprostřed měst.

Motýl

Polovina října až konec prosince, v horách začíná let dříve. Je-li naopak teplý říjen, motýli se nelíhnou, jejich aktivita začíná teprve po prvních mrazech. V tuto dobu už velká část hmyzožravých ptáků odlétla na jih a motýli jsou vystaveni menšímu nebezpečí. Před pářením samec vyhledává samici pomocí feromonu.

Housenka

Květen až červen. Vajíčko přezimuje. Malé a štíhlé housenky se pohybují typickým píďalkovitým způsobem, protože na rozdíl od housenek jiných motýlů chybějí píďalkám 2-3 páry panožek na 3-5. abdominálním článku. Některé housenky píďalek napodobují vzhledem a postavením těla různé větvičky.

Hostitelské rostliny

Listnaté dřeviny, ale také lišejníky a některé byliny. V lesích nejčastěji dub, buk, habr, javor, jeřáb, vrba, líska, v zahradách všechny ovocné stromy, angrešty, růže aj. Housenka často spřádá listy mladých koncových výhonků a v nich žije.

Názvy ve světě

Píďalka podzimní

Anglicky: Winter Moth, Dánsky: Lille frostmåler, Finsky: Hallamittari, Holandsky: Kleine wintervlinder, Chorvatsky: Mali mrazovac, Německy: Frostspanner, Norsky: Liten høstmåler, Polsky: Piędzik przedzimek, Slovensky: Jesenica jesenná, Švédsky: Allmän frostfjäril

Mohlo by vás také zajímat

Můřice podzimníPíďalka zelenopláštníkPíďalka angreštováMeta podzimní

Foto: http://www.naturespot.org.uk

Podělte se s námi o názor na tento text →