Luňák červený

Znaky

Hluboce vykrojený vidličnatý ocas. Rezavě červený se světlou hlavou, houpavý plachtivý let. Rozpětí až 160 cm.

Prostředí

Luňák červený se objevuje v zarostlých spíše vlhkých polohách kulturní krajiny, i uprostřed sídel, řidčeji v podhůří, nežije ve vyšších polohách.

Rozmnožování

Na jaře provozují luňáci nad svým hnízdištěm obdivuhodné svatební lety, při nichž se střemhlavě vrhají k zemi. Hnízdo přebírají obvykle po vranách a vystýlají je nejrůznějšími hadry, papírem i plastikovými sáčky. Proto už luňáci často potrhali strašáky na polích nebo stahovali prádlo, pověšené k sušení na šňůrách. Samička klade zpravidla tři vejce, sedí na nich 28 až 30 dní. Staří ptáci donášejí mláďatům potravu často ze vzdálenosti až 10 km.

Potrava

Drobnější obratlovci jako žáby a plazi, ale i mršiny a nálezy ze smetišť. Luňáci červení sbírají i přejetá zvířata na silnicích, živočichy zabité při senoseči a v letu posbírají i mrtvé ryby a jinou podobnou potravu z vodní hladiny. Uchvátí ptačí hnízdo i s mláďaty a ukradnou kvočně kuřata, nepostaví-li se jim slepice srdnatě na odpor. Ve středověku byli luňáci červení oblíbení, protože likvidovali odpadky a byli tak krotcí, že brali potravu lidem z ruky.

Všeobecně

Když luňák červený krásně plachtí, vypadá, jakoby jím zmítal vítr. Na podzim se luňáci červení soustřeďují do hejn, která většinou přezimují v jižní Evropě.