Jestřáb lesní

Znaky

Zbarvený podobně jako krahujec, ale mnohem větší a robustnější. Rozpětí křídel samce asi 100, samice asi 120 cm. Nohy jsou krátké a silné, silné prsty se srpovitými drápy.

Prostředí

Jestřáb je původem dravec lesa, může se však vyskytovat i v parkové krajině s lesními porosty.

Rozmnožování

Stanovišti věrný párek jestřábů provozuje v předjaří svatební lety nad lesem, kde mají hnízdo. Ptáci přitom vylétají do obrovské výšky, sameček létá vlnitě (girlandový let) a oba ptáci hlasitě křičí. Většinou obsazují a přistavují loňské hnízdo, mnohé páry si však staví hnízd několik, která používají střídavě. Sezení na vejcích začíná v dubnu a trvá neobyčejně dlouho, zhruba 40 dní. Obvykle jsou v hnízdě čtyři vejce, v průměru však ptáci odchovají jen dvě mláďata. Obzvlášť v období dlouhotrvajících dešťů nemohou rodiče obstarat dostatek potravy, protože s promočeným peřím nemohou využít své letecké umění. Po vyklubání mláďat zůstává na nich samice ještě asi 10 dní sedět, dalších 10 dní hlídá v blízkosti hnízda a v noci mláďata zahřívá. Pak jsou už v hnízdě sama a podle možnosti dostávají vícekrát denně kořist, kterou staří ptáci pokládají na okraj hnízda. Mladí ptáci mají, stejně jako mladí krahujci, ještě v příštím roce mladistvé opeření s kropenatou hrudí, mohou se však už rozmnožovat.

Potrava

Neobyčejně mohutné svalstvo a poměrně krátká křídla umožňují jestřábovi podobně jako mnohým divokým kurům bleskurychlý start. Díky dlouhému ocasu je schopen i rychlých obratů. Takto vyzbrojen je tedy jestřáb typickým lovcem číhajícím v záloze, jenž náhle vyráží z úkrytu a kořist překvapí. Je však schopen ji i po několik minut pronásledovat a pravidelně končí jako vítěz.

Jestřáb uchvacuje kořist ve vzduchu, a co jednou chytil, už nepustí - tak se stalo, že mnohého jestřába ubil sedlák ve slepičárně na napadeném kohoutovi. Vypravuje se, že jej také zabila větev, stojící v cestě prchajícímu zajíci, když jej jestřáb napadl. Tam, kde jsou vysazeni bažanti, jsou snadnou kořistí jestřába, v přirozeném životním společenstvu loví jestřáb zas sojky a hřivnáče, ptáky, kteří se silně rozmnoží všude, kde není jestřáb.

Mnozí myslivci považují jestřába za svého hlavního konkurenta při lovu drobnější zvěře a pronásledují jej nejen slovy, ale i zbraní. Protože jej není jednoduché určit, stávají se často obětmi těchto myslivců i jiní dravci.

Všeobecně

Jestřáb byl odedávna - a je ještě dnes - používán při lovu v sokolnictví. Sokolník jej pomalu pomocí vnadidla a hladových kúr přivyká, aby přijímal potravu z jeho ruky. Pak, když je pták opravdu hladový, je možno nechat jej volně letět a zavolat zpět na ruku. Sokolník jej vypouští, když se v blízkosti objeví možná kořist. Pták ji pronásleduje, štve a při troše štěstí i zabije. Pak si musí sokolník pospíšit a kořist mu sebrat, protože jakmile se pták jednou nasytí, nevrátí se už na sokolníkovu ruku. Uprchlé lovecké jestřáby je možno obvykle poznat podle toho, že mají na noze kožený řemínek a zvoneček.