Lelek lesní

Znaky

Lelek lesní je štíhlý, asi jako kos velký pták, který letem připomíná sokolovité. Přes den odpočívá přimknut těsně celou délkou k větvi. Není jej pak díky nenápadnému, kůru stromu připomínajícímu zbarvení vidět a lze jej jen stěží vyplašit. Nejsnadněji je jej možno zjistit podle zpěvu, který se ozývá jen v pozdních večerních hodinách asi hodinu po západu slunce, a který připomíná z dálky spíše trylek žab než zpěv ptáka. Sameček se od samičky liší bílými signálními skvrnami na ručních letkách a na ocasních pérech.

Prostředí

Vřesoviště, mýtiny, světlé okraje borů, na jihu i makchie. V místech se silným automobilovým provozem je lelek takřka vyhuben, protože se v noci s oblibou vyhřívá na asfaltových silnicích a světlomety aut jej oslepují, takže je možno vzít jej do ruky, nebo - a to zpravidla – přejet. Poměrně slušné stavy lelků jsou ještě v jižní Evropě.

Rozmnožování

Začátkem léta přehlíží za večerního šera samec své hnízdiště, přičemž tleská křídly, vylétá kolmo do výše a přitom rozprostírá ocas, až se rozsvítí bílé skvrny. Za letu vydává dlouhé cvrčivé volání, které můžeme popsat jako „rrrerrrerrrerrr“.

Lelkové nestaví hnízdo, ale kladou svá téměř vždy jen dvě mramorovaná vejce jednoduše na lesní půdu, obvykle na volné místo nebo na malé světlince. Hnízdní doba je většinou červen a červenec, dvě snůšky v sezóně. Oba rodiče se při sezení střídají, přitom přes den sedí většinou samice, večer za šera ji střídá samec. Doba sezení na vejcích je 17 nebo 18 dní. Mláďata se klubou z vajec s prachovým peřím, které dělá dojem, jakoby bylo „plesnivé" a které je na lesní půdě velmi dobře maskuje. Matka u nich zpočátku zůstává a mláďata sedí na místě, kde se vyklubala. Poposednou trochu na stranu jen proto, aby si od- sedla od svých výkalů, a tak kolem nich vzniká po několika dnech kroužek z trusu. Protože se každé noci poposunou o kousíček dál, prozradí jejich cestu na zemi trus. Po 15 až 20 dnech začínají létat. Cítí-li se mláďata ohrožena, otevírají překvapivě široké zobáky a syčí. Když odrostou, stará se o ně často otec sám, zatímco matka už sedí na druhé snůšce.

Potrava

Lelek má nejkratší období lovu ze všech ptáků: je na lovu jen v době pozdního večerního soumraku ve chvíli, kdy se rojí můry. Létá lehce, obratně a téměř nehlučně a po kořisti se vrhá v náhlých obratech. Je-li na lov už velká tma, může též číhat na zemi a vyletět, zahlédne-li v posledním záblesku světla nad sebou letící můru.

Za chladných období, kdy můry nelétají, mohou lelkové snížit svou tělesnou teplotu, přičemž zčásti vypnou vyhřívání svého těla, aby šetřili energií, a upadají do stavu ztrnulosti. Jeden z amerických lelků snad dokonce prodělává jakýsi zimní spánek.

Na lberském poloostrově žije kromě lelka lesního ještě druh Caprimulgus ruficollis. Je znatelně větší - celková délka 31 cm proti 27 cm lelka lesního - a má bílé hrdlo. Jeho zpěv tvoří řada dvouslabičných volání, které zní jako „kutuk" a následuje v rychlém sledu. Tento pták žije v suchých bezlesých krajích až po polopouště. Lelek lesní je vzácný.
Staré lidové jméno „kozodoj" zavedli pastýři, kteří kdysi věřili, že jim lelci vydojují kozy. Neexistuje samozřejmě žádná souvislost mezi tímto hmyzožravým ptákem a dobytkem, žádná vlastnost lelka takový název neopravňuje.