Plískavice bělonosá

Charakteristika

Délka těla 235-310 cm, hmotnost do 300 kg. Na rozdíl od plískavice běloboké se vyvíjí fada výstupků či hrbů mezi hřbetní a ocasní ploutví jenom náznakově. Čelo je ploché a bělavý nebo bílý zobák nese v každé polovině čelisti 22-27 zubů, tedy o mnoho méně než u plískavice běloboké. Černý hřbet je oddělen šedými pruhy na bocích od bílé břišní strany. Protože tato bělost sahá v létě až k čelu nad špičkou zobáku, je zřetelný kontrast s černým čelem. Směrem k ocasu se bílá barva břicha táhne nahoru a odděluje světlešedým pruhem tmavou ocasní ploutev. Leskle tmavá hřbetní ploutev se zvedá téměř srpovitě přesně v polovině délky těla. Dlouhé prsní ploutve jsou založeny na trupu velmi široce a zužují se ke svým koncům. Jsou také černé a jsou spojeny tenkým proužkem s koutkem tlamy. Nad ním se nachází skvrnitá oblast po stranách očí. Plískavice bělonosá působí mohutným dojmem, často vyskakuje celá z vody a metá různé oblouky a piruety.

Výskyt

Pobřežní vody severního Atlantiku, kde se zdržuje o něco jižněji než plískavice běloboká. Hlavně ji nalézáme v Severním moři a připlouvá i do Baltského moře. V zimě táhne na jih podél atlantského pobřeží do Portugalska.

Způsob života

Plískavice bělonosá se zdržuje stále ve velkých skupinách o 1500 a více kusech. Podle na břeh vyvržených zvířat lze soudit, že putuje mezi subpolární oblastí severního Atlantiku a zimovištěm v mírných šířkách. Mláďata se rodí v polovině roku a měří při narození kolem 1 m.

Názvy ve světě

Plískavice bělonosá

Anglicky: White-beaked Dolphin, Dánsky: Hvidnæse, Holandsky: Witsnuitdolfijn

Mohlo by vás také zajímat

Plískavice strakatá,  Plískavice novozélandská,  Plískavice plochočelá,  Plískavice tmavá,  Plískavice šedá,  Plískavice běloboká