Narval

Charakteristika

Délka těla 4-5,5 m (bez zubu), hlava má klenuté čelo, ale žádný zobák. Tělo je zcela rovné až k náznaku hřbetní ploutve a zužuje se teprve směrem k ocasu. Celou hřbetní část pokrývají neostré tmavé skvrny, které se zhušťují v oblasti hlavy. Úzké, poměrně malé prsní ploutve se zřetelně oddělují zejména u samců. U starých jedinců skvrny téměř mizí a soustřeďují se pak pouze na okolí hlavy a krk. Dlouhá tmavá linie na hřbetě připomíná poněkud hřbetní ploutev. Jinak je tělo starých samců téměř šedobílé. Mláďata vypadají naopak téměř černá, i když jejich pravá barva je šedomodrá.

Obě pohlaví mají v horní čelisti jen dva zuby, při čemž ten levý je u samců protažen do opravdového bodce, ba spíše klu, který může být 180-275 cm dlouhý. Vybíhá dopředu podél osy těla, je spirálovitě rýhovaný, velmi pevný a pružný. V řídkých případech vyrostou narvalovi oba přední zuby do bodců. U samic však zůstávají oba zuby ukryty v dásni.

Výskyt

Podobně jako běluha žije narval v arktických pobřežních vodách. Během roku se přemisťuje na dosti velké vzdálenosti, většinou se drží při čele plovoucího ledu. Tak se dostávají tato podivuhodná zvířata v zimě daleko na jih, ale jen výjimečně se objeví na středoevropských a západoevropských pobřežích. Až do současnosti zůstává mnoho z jejich návyků utajeno.

Způsob života

Narvalové žijí vždy ve skupinách. Na rozdíl od běluhy, jež se vyskytuje v témže areálu, jsou pohybliví a obratní. Dobře se potápějí až do 400 m a jsou schopni zůstat pod vodou, až 30 min. V arktických mořích putují dále k severu než kterýkoli jiný kytovec, hodně za 80° severní šířky. Tam se shromažďují ve větších skupinách kolem otvorů v ledu, které uměle udržují pro pravidelné nadechnutí. Špičák samců se k tomuto účelu nepoužívá, jak se dříve lidé domnívali. Není užitečný ani při vyhledávání potravy, protože v žaludcích samců i samic se nachází vždy zcela totožná potrava. Některá pozorování ze vzduchu a náznaky šrámů na Špičácích naznačují, že se používají při bojích samců o samice. Při tom se samci napůl vztyčí, zkříží svoje bodce a snaží se jeden druhého zatlačit.

Potrava

Je o ní málo známo, ale zřejmě jsou to sépie a menší ryby, které svým sonarem narval rychle lokalizuje.

Rozmnožování

Mláďata se objevují ve všech ročních dobách po době březosti okolo 15 až 16 měsíců. Samci si udržují kolem sebe jakýsi harém, s nímž plavou i při delších tazích. Další zajímavosti: Protože si Inuiti velice váží narvalích špičáků, jsou tato zvířata stále předmětem lovu. Ročně se jich uloví v kanadských vodách kolem 1 000 kusů, ale jejich stav zřejmě neklesá. Dříve se ulovilo ročně mnohem více narvalích samců, protože rohu se připisovaly zázračné vlastnosti a ve středověku se narvalí špičák vyvažoval zlatem. Saský kurfiřt kdysi zaplatil 100 000 tolarů za jeden narvalí „roh". O narvalovi se vědělo už ve starověku. Po spletitých stezkách se dostával „roh" do střední i jižní Evropy a živil tam báje o své zázračné síle. Později se stával jeho zub ozdobou sbírek přírodnin. Dosud se neví, proč se do tohoto tvaru vyvíjí vždy jen levý špičák.