Turecká angora

Historie a původ

Turecká angora je kočka s dlouhou historií. V 17. století se objevila jako dar tureckých sultánů ve Francii a Anglii, na konci 19. století byla vytlačena perskými kočkami a po desetiletí jí pak hrozilo vyhynutí. Ankarská zoologická zahrada v její vlasti se postarala o to, že tato turecká kočičí kráska zůstala zachována. Na počátku 60. let 20. století přišel párek koček angora ze ZOO v Ankaře do USA a od té doby jsou oceňovány stále větším množstvím milovníků koček. V Evropě byla turecká angora uznána jako plemeno teprve v 80 letech 20. století. Zatímco původně byla tato kočka úplně bílá, dnes ji chováme v mnoha barevných variantách a kresbách.

Srst

Na rozdíl od své dlouhosrsté konkurentky, kočky perské, má turecká angora dlouhé, mrštné tělo, dlouhé štíhlé končetiny a díky chybějící podsadě srst, která vyžaduje podstatně méně péče. Je polodlouhá, jemná, hedvábná a na delších částech těla zvlněná.

Velikost a stavba těla

K jejímu elegantnímu zjevu přispívá i poměrně malá klínovitá hlava a dlouhý rovný nos. Velké špičaté uši jsou ve svém základu široké a často porostlé chomáčky srsti. Její většinou zelené nebo oranžové oči jsou středně velké a mají mandlový tvar. Bílé angory mají často modré nebo jinak zbarvené oči, s čímž je opět spojeno nebezpečí hluchoty.

Charakter a temperament

Celkově působí turecká angora se svou svalnatou postavou, dlouhým, do špičky vybíhajícím, na konci chocholatým ocasem a tlapkami zdobenými půvabnými chomáčky srsti velmi elegantně a ladně. A taková je i její povaha: jemná, poddajná, přítulná a hravá.