Ropucha krátkonohá

Ropucha krátkonohá je nejmenší z našich ropuch a nejvzácnější z našich žab. Nedorůstá větší délky než 8 cm a je štíhlejší (ač­koliv se ji dříve říkalo ropucha bachratá). Poznáme ji ihned podle žlutobílého nebo bílého proužku ve stře­du hřbetu, zelené duhovky oka a krátkých zadních noh. Proto neskáče jako jiné žáby, ale pohybuje se rychlou batolivou chůzí.

Ropucha krátkonohá je rozšířena od Portugalska a Španělska přes Francii do střední Evropy a jižního Švédska. Na východ zasahuje až do Litvy. U nás byla zatím zjištěna jen na několika místech v Čechách v nížinách a pahorkatinách. Dává přednost lehčím půdám, protože přezimuje zahrabána ve velké hloub­ce — až dva metry; i přes den se ráda zahrabává do vlhkého písku, má na zadních chodidlech výraznou lištu. Konečky prstů má tmavé. Černá, šedě skvrnitá vajíčka v dlouhých řadách klade do vysychajících tůněk, a proto je vývoj pulců velmi rychlý (půl druhého měsíce). I sameček tohoto druhu má rezonanční měchýřek a jeho hlas se podobá trylku ropuchy zelené, je však nenápadnější. I ona je vůči suchu dost odol­ná, a proto ji někdy, zejména v křovinách, zastihne­me i ve dne. Téměř půl roku tráví v nehybném stavu, zahrabává se na zimovišti už v záři nebo v říjnu a opouští je v březnu, někdy až v dubnu. Jako všech­ny ropuchy dospívá až třetím nebo čtvrtým rokem a v zajetí se dožila plných osmnácti let.