Ropucha zelená

Ropucha zelená

Bufo viridis

Ropucha zelená je na rozdíl od své příbuzné nápadná zbarvením i hlasem. Na svrchní straně má pestré mramorování v zelené, še­dé a olivové s červenými tečkami, břicho je světlé, u dospělých někdy s řídkými tmavými skvrnkami. Uš­ní bubínek je dobře vidět a samet mají na hrdle nepárový ozvučný měchýřek, díky kterému se v době páření v dubnu a květnu ozývají dlouhým trylkem, který připomíná zvonivý ptačí hlas. Je menší než ro­pucha obecná, samičky dorůstají asi 9 cm, samci jsou menší.

Tato hezká ropucha je nejběžnějším obojživelníkem, s nímž se můžeme setkat, protože ži­je v nižších polohách a člověku se nevyhýbá, na­opak, ráda vyhledává zahrady a v noci vysedává pod lucernami na ulicích a sbírá hmyz, který přilétá na světlo. Není citlivá na kvalitu vody a její pulci se čas­to úspěšně vyvíjejí i v mělkých rozlehlejších loužích, návesních rybníčcích a větších zahradních bazénech. Ropucha zelená snáší také poměrně dobře sucho, a tak ji můžeme potkat i ve dne. Je dost teplomilná, a proto žije hlav­ně v nížinách, ačkoliv byla nalezena i na Muráni ve výši 900 m n. m.

Ropucha zelená obývá větší část Evropy, severní Afriku, Přední Asii, celé mírné pásmo Asie až do západního Mongolská a chybí jen na britských ostro­vech, ve Španělsku a jihozápadní Francii. Její vajíčka jsou menší než vajíčka ropuchy obecné (1—1,5 mm) a tmavohnědá, ne černá. Také pulci jsou světlejší, oli­voví, s šedobílou přední polovinou břicha.

Názvy ve světě

Ropucha zelená

Anglicky: European Green Toad, Dánsky: Grønbroget Tudse, Německy: Wechselkröte, Polsky: Ropucha zielona, Rumunsky: Broască râioasă verde, Slovensky: Ropucha zelená

Mohlo by vás také zajímat

Želva zelenavá,  Užovka zelená,  Krajta zelená,  Ropucha obrovská,  Ropucha levhartí,  Ještěrka zelená,  Korovnice zelená,  Kobylka zelená,  Cvrčilka zelená,  Žluna zelená