Ropucha zelená je na rozdíl od své příbuzné nápadná zbarvením i hlasem. Na svrchní straně má pestré mramorování v zelené, šedé a olivové s červenými tečkami, břicho je světlé, u dospělých někdy s řídkými tmavými skvrnkami. Ušní bubínek je dobře vidět a samet mají na hrdle nepárový ozvučný měchýřek, díky kterému se v době páření v dubnu a květnu ozývají dlouhým trylkem, který připomíná zvonivý ptačí hlas. Je menší než ropucha obecná, samičky dorůstají asi 9 cm, samci jsou menší.
Tato hezká ropucha je nejběžnějším obojživelníkem, s nímž se můžeme setkat, protože žije v nižších polohách a člověku se nevyhýbá, naopak, ráda vyhledává zahrady a v noci vysedává pod lucernami na ulicích a sbírá hmyz, který přilétá na světlo. Není citlivá na kvalitu vody a její pulci se často úspěšně vyvíjejí i v mělkých rozlehlejších loužích, návesních rybníčcích a větších zahradních bazénech. Ropucha zelená snáší také poměrně dobře sucho, a tak ji můžeme potkat i ve dne. Je dost teplomilná, a proto žije hlavně v nížinách, ačkoliv byla nalezena i na Muráni ve výši 900 m n. m.
Ropucha zelená obývá větší část Evropy, severní Afriku, Přední Asii, celé mírné pásmo Asie až do západního Mongolská a chybí jen na britských ostrovech, ve Španělsku a jihozápadní Francii. Její vajíčka jsou menší než vajíčka ropuchy obecné (1—1,5 mm) a tmavohnědá, ne černá. Také pulci jsou světlejší, olivoví, s šedobílou přední polovinou břicha.
Komentáře ke zvířeti