Včela medonosná vlašská
Apis mellifera ligustica
Apis mellifera ligustica
Včela medonosná vlašská
- Matka: 20-25 mm
- Hmotnost: 175–240 mg
- Potrava: Pyl, nektar
Včela medonosná vlašská
Taxonomie
- Říše: Animalia - živočichové
- Podříše: Eumetazoa
- Oddělení: Bilateria - dvoustranně souměrní
- Pododělení: Protostomia - prvoústí
- Kmen: Arthropoda - členovci
- Podkmen: Hexapoda - šestinozí
- Třída: Insecta - hmyz
- Podtřída: Pterygota - křídlatí
- Infratřída: Neoptera - novokřídlí
- Řád: Hymenoptera - blanokřídlí
- Podřád: Apocrita - štíhlopasí
- Nadčeleď: Apoidea - včely
- Čeleď: Apidae - včelovití
- Podčeleď: Apinae - včely
- Tribus: Apini
- Rod: Apis - včela
Včela medonosná vlašská
Evropa
- Nadmořská výška: 290 m
- Povrch: většinou nížiny (60%), jih hornatý
- Teplotní pásy a srážky:
- Studený: oblast polární a subpolární (200-600 mm/rok)
- Mírný: oblast západopřímořská (nad 600 mm/rok), přechodná (400-1500 mm/rok), vnitrozemská (do 400 mm/rok)
- Subtropický: oblast středomořská (400-1000 mm/rok)
- Roční období:
- Střídání 4 ročních období: jaro, léto, podzim, zima
- Průměrná teplota:
- Zima: -2- +2 °C
- Léto: 21-25 °C
Včela medonosná vlašská (vlaška), bývá nazývaná též Italská včela a pochází z Apeninského poloostrova. Poznávacím znakem je žluté zbarvení zadečku s jedním až třemi žlutými kroužky. Toto žluté zbarvení má ale hodně odstínů, od velmi světlého až po téměř žlutohnědý. Tělo pokrývají stejně "žluté" chloupky.
Jarní rozvoj je průměrný, letní včelstvo je ale velmi silné a ploduje dlouho až do pozdního podzimu, v teplejších krajinách dokonce přes celou zimu. K přezimování potřebuje silné včelstvo, z čehož plyne velká spotřeba krmiva. Rojivost je u této včely malá. Na plástech sedí klidně a není bodavá. Výrazný je její sklon k loupežení a její silné zalétávání. Na rozdíl od jiných ras neoznamuje blízkou pastvu kruhovým, ale "srpovitým" tancem. Při její mnohdy malé odolnosti vůči chladu má vlaška v drsnějších krajinách problémy s přezimováním. Italská včela je přizpůsobená na dlouhotrvající snůšky a mírné zimní měsíce. S většími nebo menšími úspěchy se ji včelaři opakovaně pokoušejí chovat i mimo její původní oblast.
Chov včely medonosné Apis mellifera L., 1758 má bohatou, ale také starou historii. Tak jako jiná hospodářská zvířata, tak i včely se lidé se snažili šlechtit na zlepšení vlastností, aby chov včel byl k většímu užitku (výnosu), ale také aby včelaření bylo příjemnější z hlediska minimalizace počtu žihadel spojených s manipulací se včelstvem, ale i odolností vůči nemocem plodu. Postupem času byla z původní „tmavé“ včely medonosné vyšlechtěna celá řada poddruhů.
Mohlo by vás také zajímat
Včela medonosná kraňská, Pěnice vlašská, Včela medonosná tmavá