Stínka vypouklá
Cylisticus convexus
Stínka vypouklá
Cylisticus convexus
Stínka vypouklá spojuje vzhled stínky se schopností částečného svinutí. Právě způsob obrany dobře ukazuje, proč nelze všechny suchozemské stejnonožce s oblejším tělem považovat za svinky rodu Armadillidium.
Vzhled a svinování
Dospělci dosahují zhruba 10–16 mm. Při ohrožení stáčejí tělo do neúplné, mírně zploštělé koule. Ven zůstávají tykadla a dlouhé špičaté uropody na konci zadečku. Ty jsou důležitým rozdílem proti pravým svinkám, jejichž zkrácené uropody končí přibližně v obrysu těla. Dalším odborným znakem je pět párů pleopodálních plic. Záměna je možná i se stínkou uhlazenou, která se však do koule nesvinuje.
Rozšíření
Původní areál zahrnuje Evropu a Malou Asii. Člověk druh zavlekl do severní Afriky a Severní i Jižní Ameriky. V evropské krajině není rozložen rovnoměrně; může tvořit místní populace v různých, často silně pozměněných stanovištích.
Stanoviště a úkryty
Ve vnitrozemí obývá dvory, zahrady, staré lomy, železniční náspy, rumiště a další místa ovlivněná člověkem. Na pobřeží se objevuje také v přirozenějších kamenitých a štěrkových stanovištích. Skrývá se pod kameny, mrtvým dřevem a různými zbytky. Pobřežní výskyt proto nelze zaměňovat za požadavek na slanou vodu v chovu.
Potrava a rozmnožování
Potravu tvoří rozkládající se organická hmota. Vajíčka a raná mláďata samice nosí v břišním vaku. Mladí jedinci poté rostou svlékáním.
Pozorování
Pro dočasné pozorování lze podle přirozených stanovišť vytvořit větraný prostor s pevnými úkryty, listovou složkou a dostupnou vlhčí částí. Tolerance narušených nebo otevřených míst není důkazem, že zvíře nepotřebuje vláhu. Při manipulaci ponecháme svinutému jedinci čas, aby se sám rozvinul; nerozevíráme jej tlakem.
Historická jména
Druh byl původně popsán jako Oniscus convexus. Mezi další synonyma patří Cylisticus laevis a Porcellio armadilloides.
Regionální hodnocení
BMIG uvádí pro Velkou Británii kategorii málo dotčený (Least Concern). Toto regionální hodnocení nelze zaměňovat s celosvětovým stavem druhu.
Názvy ve světě
Stínka vypouklá
Latinsky: Cylisticus convexus, Anglicky: Curly woodlouse, Německy: Urbane Landassel, Francouzsky: Porcellion armadilloïde, Polsky: Skuliczek gładki, Nizozemsky: Grote gaper, Dánsky: Falsk kuglebænkebider, Finsky: Linnasiira, Norsky: Ballskrukketroll
Mohlo by vás také zajímat
Stínka mechová, Stínka obecná, Stínka ojíněná, Stínka široká, Stínka uhlazená, Stínka zední
Použitá literatura (2)
- Orsavová, J.; Tuf, I. H. (2018): Suchozemští stejnonožci: atlas rozšíření v České republice a bibliografie 1840–2018. Acta Carpathica Occidentalis, Supplementum 1: 3–123.
- Schmalfuss, H. (2003): World catalog of terrestrial isopods (Isopoda: Oniscidea). Stuttgarter Beiträge zur Naturkunde, Serie A 654: 1–341; použita revidovaná online verze.
Zdroje (3)
Stínka vypouklá Základní informace
- Výskyt: Evropa a zavlečené oblasti
- Prostředí: Lomy, náspy, zahrady, dvory a pobřeží
- Délka těla: 10–16 mm
- Potrava: Tlející rostlinné zbytky
- Rozmnožování: Vývoj v břišním vaku samice
- Obrana: Neúplná, zploštělá koule
- Uropody: Dlouhé, špičaté, při svinutí vyčnívají

Kam se řadí Stínka vypouklá
Taxonomie
- Říše: Animalia – živočichové
- Kmen: Arthropoda – členovci
- Podkmen: Crustacea – korýši
- Třída: Malacostraca – rakovci
- Řád: Isopoda – stejnonožci
- Podřád: Oniscidea – suchozemští stejnonožci
- Čeleď: Cylisticidae
- Rod: Cylisticus
- Druh: Cylisticus convexus

Kde žije Stínka vypouklá
Evropa
- Rozšíření: Evropa, Malá Asie; severní Afrika a obě Ameriky
- Původ: Evropa a Malá Asie; mimo areál zavlečená
- Prostředí: Lomy, náspy, zahrady, dvory a pobřeží
- Úkryty: Pod kameny, mrtvým dřevem a naplaveninami