Stínka zední
Oniscus asellus
Stínka zední
Oniscus asellus
Stínka zední je typický obyvatel vlhkých míst pod dřevem a kameny. Se stínkou obecnou může žít na stejném kompostu, přesto jde o jiný druh s odlišnou stavbou těla a větší vazbou na vlhké prostředí.
Vzhled
Dospělci měří přibližně 11–18 mm. Tělo je široce oválné a zřetelně zploštělé, hřbet poměrně lesklý. Na tmavším podkladu bývají světlejší skvrny a okraje. Tykadlový bičík má tři články, což pomáhá při odlišení od rodu Porcellio. Stínka zední se nesvinuje do koule. Při vyrušení se může nejprve pevně přitisknout k podkladu a teprve potom odběhnout.
Rozšíření a mikrostanoviště
Původní výskyt je evropský, především v severní a západní části kontinentu; člověk ji zavlekl také do Ameriky. V České republice patří mezi známé druhy zahrad a vlhkých porostů. Vyhovují jí místa s rozkládajícím se dřevem, listím a dostatkem krytu. Vyskytuje se v lesích i městském prostředí, pokud jsou zachovány vhodné vlhkostní podmínky.
Potrava a rozmnožování
Potravu tvoří hlavně rozkládající se rostlinné zbytky. Samice chrání vajíčka a raná mláďata v břišním vaku. Růst pokračuje opakovaným svlékáním. K pozorování proto neslouží jen dospělci na povrchu; nejmladší jedinci se mohou skrývat hluboko v listí a substrátu.
Pozorování a péče
Její vazba na vlhké prostředí je důležitá při každém dočasném pozorování v nádobě. Z přírodních podmínek lze odvodit potřebu vlhkého listového substrátu, rozloženého dřeva, stínu a výměny vzduchu. Úkryty mají zůstat vlhké, nikoli zatopené. Suchá krabička s čerstvým listem nenahrazuje mikrostanoviště pod trouchnivým kmenem.
Význam a starší názvy
Jako konzument odumřelé organické hmoty patří do společenstva rozkladačů. V odborné literatuře lze nalézt historická synonyma Oniscus murarius a Oniscus fossor. Široké rozšíření kolem sídel nesmí vést k záměně s ostatními stínkami, které mají jiné nároky.
Názvy ve světě
Stínka zední
Latinsky: Oniscus asellus, Anglicky: Common shiny woodlouse; common woodlouse, Slovensky: Žižiavka múrová, Německy: Mauerassel, Francouzsky: Cloporte commun, Polsky: Stonoga murowa, Nizozemsky: Kelderpissebed, Dánsky: Murbænkebider, Finsky: Tarhasiira, Švédsky: Murgråsugga
Mohlo by vás také zajímat
Gekon zední, Ještěrka zední, Stínka mechová, Stínka obecná, Stínka ojíněná, Stínka široká, Stínka uhlazená, Stínka vypouklá, Zedníček skalní
Použitá literatura (2)
- Orsavová, J.; Tuf, I. H. (2018): Suchozemští stejnonožci: atlas rozšíření v České republice a bibliografie 1840–2018. Acta Carpathica Occidentalis, Supplementum 1: 3–123.
- Schmalfuss, H. (2003): World catalog of terrestrial isopods (Isopoda: Oniscidea). Stuttgarter Beiträge zur Naturkunde, Serie A 654: 1–341; použita revidovaná online verze.
Zdroje (2)
Stínka zední Základní informace
- Výskyt: Evropa a Amerika
- Prostředí: Vlhké lesy, zahrady, komposty
- Délka těla: 11–18 mm
- Potrava: Tlející rostlinné zbytky
- Rozmnožování: Vývoj v břišním vaku samice
- Tvar těla: Široký, nápadně zploštělý
- Obrana: Přitisknutí k podkladu a útěk
Kam se řadí Stínka zední
Taxonomie
- Říše: Animalia – živočichové
- Kmen: Arthropoda – členovci
- Podkmen: Crustacea – korýši
- Třída: Malacostraca – rakovci
- Řád: Isopoda – stejnonožci
- Podřád: Oniscidea – suchozemští stejnonožci
- Čeleď: Oniscidae
- Rod: Oniscus
- Druh: Oniscus asellus
Kde žije Stínka zední
Evropa
- Rozšíření: Severní a západní Evropa, druhotně obě Ameriky
- Původ: Evropský druh zavlečený do Ameriky
- Prostředí: Vlhké lesy, zahrady, komposty
- Úkryty: Pod rozkládajícím se dřevem a kameny