Ledňák obrovský

Dacelo novaeguineae

Ledňák obrovský

Dacelo novaeguineae

Ledňák obrovský je australský příbuzný našich ledňáčků, od nichž se výrazně liší velikostí i způsobem lovu. Je známý jako kukabura a jeho hlasité volání připomíná lidský smích. Tento zvuk není projevem veselí, nýbrž důležitým prostředkem teritoriální komunikace. Ptáci se často ozývají ve skupinách za svítání a večer. V australské krajině se s nimi lze setkat nejen v lesích, ale také v parcích a zahradách, pokud mají dostatek vhodných stromů a kořisti.

Vzhled

Robustní tělo měří přibližně čtyřicet až pětačtyřicet centimetrů. Velká hlava, silný zobák a krátké nohy vytvářejí nezaměnitelnou siluetu. Hřbet a křídla jsou převážně hnědé, spodní strana světlá a na křídlech se objevují modré plochy. Ocas nese příčné tmavé pruhy. Pohlaví se vzhledem příliš neliší. Na rozdíl od typických rybožravých ledňáčků tento druh vyhledává kořist především na souši. Při pozorování je proto užitečné sledovat také způsob sezení na posedu a následný prudký výpad směrem k zemi.

Lov

Ledňák obrovský loví větší hmyz, žížaly, malé ještěrky, hady, žáby, hlodavce a někdy i ptáky. Často sedí nehybně na větvi a čeká, až se kořist objeví v dosahu. Poté se na ni vrhne a uchopí ji zobákem. Větší úlovek může opakovaně udeřit o větev, než jej spolkne. Potrava se mění podle lokality a roční doby. Díky schopnosti využívat člověkem změněná stanoviště se kukabury objevují také v příměstské zeleni. Přikrmování nevhodnými zbytky lidského jídla však jejich přirozené potřeby nenahrazuje.

Rodina

Hnízdní pár často doprovázejí starší potomci, kteří zůstávají na společném území. Tito pomocníci se podílejí na obraně teritoria a někdy také na krmení mladších sourozenců. Hlasité společné volání pomáhá udržovat kontakt mezi členy skupiny a upozorňovat sousedy na hranice území. Skupina proto není nahodilým hejnem, ale sociálně propojenou rodinou. Při kontaktu s cizími ptáky může docházet k napětí. V lidské péči je nutné respektovat tuto strukturu a poskytovat dostatek prostoru, aby se jedinci mohli vzájemně vyhnout.

Hnízdění

Ptáci využívají dutiny starých stromů nebo dutiny v nadzemních termitištích. Samice zpravidla snáší dvě až tři vejce, jejichž zahřívání trvá asi pětadvacet dnů. Rodiče se při péči střídají a mohou jim pomáhat další členové skupiny. Mláďata se líhnou neopeřená a potřebují časté krmení. Při nedostatku potravy mohou mezi sourozenci vznikat konflikty. Po opuštění hnízda zůstávají mladí ještě závislí na dospělých a postupně se učí samostatnému lovu.

Voliéra

V českém odborném chovu potřebuje ledňák obrovský prostornou voliéru s pevnými posedy, bezpečným zázemím a vhodnou živočišnou potravou. Jednostranné podávání svaloviny není dostatečné, protože přirozená kořist obsahuje také kosti a další tkáně. Důležitá je hygiena, obohacení prostředí a možnost nerušeného odpočinku. Kvůli silnému zobáku není vhodné spojovat ji s malými zranitelnými ptáky. V zimě je nutné zajistit chráněný prostor odpovídající potřebám druhu. Při umístění zařízení je třeba počítat s velmi hlasitým voláním, které může být slyšitelné daleko za hranicemi voliéry.

Názvy ve světě