Vakoveverka žlutobřichá

Vakoveverka žlutobřichá je australský stromový vačnatec schopný dlouhých klouzavých letů mezi korunami stromů. Přestože připomíná veverku, není hlodavcem. Její mláďata se vyvíjejí ve vaku a dospělí jedinci žijí ve složitých rodinných skupinách. Nejčastěji se pohybuje v noci, přes den odpočívá ve stromové dutině. Druh je úzce spojen s eukalyptovými lesy, které mu poskytují potravu, bezpečné úkryty i prostor pro přesuny. Jeho ochrana proto závisí především na zachování souvislých starších porostů.

Plachtění

Mezi předními a zadními končetinami se napíná kožní blána, která umožňuje překonávat široké mezery mezi stromy. Zvíře se odrazí od kmene, roztáhne končetiny a během letu upravuje směr pohybem těla a dlouhého ocasu. Při přistání se ostrými drápky zachytí kůry. Vakoveverka žlutobřichá má šedohnědý hřbet s tmavým pruhem a světlejší, často nažloutlé břicho. Velké uši a oči odpovídají nočnímu způsobu života. Tělo měří přibližně třicet centimetrů, ocas je ještě delší a pomáhá při vyvažování.

Lesní území

Žije ve východní Austrálii, od Queenslandu přes Nový Jižní Wales po Victorii. Využívá především eukalyptové lesy s dostatkem starých dutých stromů a několika druhy potravních dřevin. Rodinné skupiny se pohybují na rozsáhlých územích, někdy o desítkách hektarů. Pokud mezi porosty vzniknou široké otevřené plochy, zvířata ztrácejí bezpečné cesty. Kácení starých stromů navíc odstraňuje dutiny, jejichž vznik může trvat mnoho let. Ochrana izolovaných jednotlivých stromů proto nemusí stačit bez zachování širšího lesního prostředí.

Míza a nektar

Významnou součástí potravy je sladká míza eukalyptů. Vakoveverky do kůry vyřezávají charakteristické zářezy a olizují vytékající tekutinu. Vyhledávají také nektar a pyl květů, sladké výměšky hmyzu a drobné bezobratlé. Potravní nabídka se mění podle roční doby a kvetení stromů. Tento specializovaný jídelníček nelze nahradit běžnou miskou ovoce. Zvíře potřebuje nejen energii, ale i odpovídající přísun bílkovin, minerálních látek a dalších složek. V přírodě tak musí navštěvovat různé stromy podle aktuální dostupnosti potravy.

Rodinný život

Skupiny sdílejí denní úkryty a společně využívají potravní zdroje. Vakoveverka žlutobřichá je velmi hlasitá; její pronikavé výkřiky a bublavé zvuky mohou být slyšet na značnou vzdálenost. Slouží k udržování kontaktu a obraně území. Samice zpravidla rodí jediné mládě, které po krátké březosti pokračuje ve vývoji ve vaku. Později se přesouvá do dutiny a postupně se učí samostatnému hledání potravy. Výchova trvá několik měsíců, což omezuje rychlost rozmnožování. Vztahy mezi členy skupiny jsou důležitou součástí přirozeného chování.

Ochrana

Hlavní hrozbou je ztráta a fragmentace starých eukalyptových lesů. Požáry a změny lesního hospodaření mohou snižovat dostupnost dutin i potravy. Druh není vhodný pro běžný domácí chov: vyžaduje prostor pro dlouhé plachtění, specifické krmení a sociální zázemí. V českých podmínkách by případný odborný chov vyžadoval rozsáhlou klimaticky řízenou voliéru a zkušenosti s vačnatci. Malá klec nemůže nahradit život mezi stromy. Z hlediska welfare je proto důležitější chránit přirozené lesy než představovat vakoveverku jako atraktivního exotického mazlíčka.