Hroznýšovec duhový

Hroznýšovec duhový (Epicrates cenchria) patří mezi nejedovaté jihoamerické škrtiče. Pozornost poutá kovovým duhovým leskem šupin, který je zvláště výrazný na slunci nebo po svleku. Tento optický efekt nevzniká přítomností skutečných duhových pigmentů, ale jemnou strukturou povrchu šupin, která láme a odráží dopadající světlo. Pod hnědým až červenooranžovým podkladem se táhne řada tmavých kruhů a bočních skvrn. V přírodě jde o převážně nočního hada vlhkých tropických oblastí, v teráriu o zvíře citlivé především na správný poměr tepla, vlhkosti a větrání.

Zbarvení

Dospělí hadi dorůstají obvykle kolem 1,5 až 2 metrů; samice mívají robustnější tělo a bývají o něco delší. Hlava je od krku oddělena jen mírně, na temeni bývají patrné podélné tmavé pruhy. Charakteristické hřbetní a boční kruhové skvrny se liší velikostí i intenzitou. Čerstvě svlečená kůže vyniká leskem, zatímco před svlekem se barvy dočasně ztlumí a oči se zakalí. Barvy nejsou spolehlivým ukazatelem zdraví bez znalosti dalších projevů. Mláďata bývají často sytěji kontrastní a jejich tělesné proporce se během růstu mění.

Rozšíření

Hroznýšovec duhový žije na značné části Jižní Ameriky, především ve vlhkých nížinných pralesích a na jejich okrajích. Vyskytuje se například v Brazílii, Peru, Bolívii a dalších částech amazonského prostoru. Potřebuje místa, která poskytují kryt před vysycháním a přehřátím, například opadané listí, kořeny, dutiny a hustou podrostovou vegetaci. Ačkoli dobře šplhá a může využívat větve, značnou část času tráví na zemi. Přes den zůstává skrytý a za kořistí vyráží především po setmění. Vhodné prostředí tvoří pestrá směs úkrytů a míst s různými mikroklimatickými podmínkami.

Lov

Druh se živí hlavně drobnými savci, příležitostně ptáky a dalšími obratlovci. Kořist zachycuje tlamou a usmrcuje sevřením svalnatého těla. Nejde o jedovatého hada. K orientaci mu pomáhá čichové vnímání prostřednictvím jazyka a čichového orgánu, stejně jako zrak a vnímání teplotních podnětů. Hroznýšovec duhový může být při nočním lovu velmi rychlý, ale při ohrožení často raději zaleze do úkrytu. Mladí jedinci reagují na manipulaci někdy obranným výpadem. Je proto vhodnější omezovat kontakt na nezbytné ošetřovací úkony a nepovažovat časté braní do rukou za formu obohacení jeho života.

Terárium

Pro jednoho dospělého hroznýšovce duhového v České republice je vhodné členité a dobře zabezpečené terárium alespoň přibližně 120 × 60 × 60 cm; větší prostor je žádoucí, zvláště u mohutných samic. Důležité jsou stabilní kořeny, police, nízké větve a několik dobře přístupných úkrytů. Jeden úkryt by měl být v teplejší části, další v chladnější, aby se had nemusel vzdát bezpečí při termoregulaci. Vlhkost pomáhá udržovat vhodný substrát, například směs kokosových vláken a listovky, ale povrch nesmí zůstávat trvale rozbahněný. Miska s čistou vodou musí umožňovat pohodlné napití a v případě potřeby i částečné ponoření.

Teplotní rozmezí může odpovídat přibližně 25–29 °C na teplejší straně a 22–26 °C v chladnější části; lokální vyhřívané místo nemá překračovat přibližně 30 °C. Noční pokles k 22–24 °C bývá vhodný. Přehřátí je pro tento vlhkomilný druh vážným rizikem. Relativní vlhkost kolem 75–85 % lze využít jako orientační hodnotu, ale žádoucí je stálé proudění čerstvého vzduchu. Výsledkem nesmí být zatuchlé terárium s mokrou podlahou a plísněmi. V období svlékání se hodí zvláštní vlhký úkryt, zatímco jiné části musí zůstat sušší. Tepelné zdroje mají mít funkční termostat a ochranu proti popálení.

Krmení

V lidské péči přijímá přiměřeně velké myši nebo potkany, přednostně bezpečně rozmrazené a ohřáté na vhodnou teplotu. Velikost kořisti se vybírá podle průřezu těla hada a jeho kondice, nikoli podle maximálního možného sousta. Mláďata vyžadují menší a častější dávky, dospělí obvykle delší intervaly mezi krmeními. Překrmování zvyšuje riziko obezity a metabolických potíží. Bezprostředně po krmení se had nemá rušit ani přenášet. Pokud opakovaně odmítá potravu, je potřeba nejprve prověřit teplotu, vhodnost úkrytů, svlek, sezonní cyklus a celkový zdravotní stav.

Rozmnožování

Hroznýšovec duhový rodí živá mláďata. Po páření následuje několik měsíců březosti, často přibližně pět až šest; velikost vrhu kolísá podle kondice samice a může dosahovat několika desítek mláďat. Novorození hadi jsou samostatní, ale citliví na vysychání i nesprávnou teplotu. Mláďata se zpravidla začínají pravidelně krmit až po prvním svleku. Chovný pár není vhodné spojovat bez znalosti zdravotního stavu a původu; důležité je také vyvarovat se nekontrolovaného křížení s dalšími podobnými formami, které bývají v obchodě nabízeny pod historickými jmény. Při problémech se svlékáním nebo dýcháním je namístě veterinární vyšetření specializované na plazy.

V přírodě

Pro zachování druhu je podstatné prostředí tropických lesů. Jednotlivé populace mohou být ovlivněny odlesňováním, odchytem a změnami vodního režimu. V českém chovu je proto rozumné upřednostňovat jedince z doložených odchovů, jejichž zdravotní historie a přesná identita jsou známy.