Rohatka brazilská

Rohatka brazilská (Ceratophrys cornuta) je robustní jihoamerická žába s mimořádně širokou tlamou a špičatými kožními výběžky nad očima. Tyto „rohy“ nejsou skutečnými rohy, nýbrž prodlouženými částmi horních víček. Rozbitá kresba zelených, hnědých a oranžových skvrn pomáhá zvířeti splynout s listím na dně lesa. Hlavu má velmi širokou a končetiny ve srovnání s tělem krátké. Samice obvykle dorůstají větších rozměrů než samci. Větší jedinec se dovede velmi rychle vrhnout na kořist, ačkoli často působí nehybně.

Pralesní podrost

Původní výskyt rohatky brazilské leží v tropické části povodí Amazonky a přilehlých oblastech severní Jižní Ameriky. Obývá nížinné vlhké lesy a jejich okraje, zejména místa s mocnou vrstvou opadaného listí. Při běžné aktivitě se často částečně zahrabává do měkké zeminy a číhá u stezek drobných živočichů. Ačkoli její rozmnožování souvisí s vodou, nejde o žábu, která by většinu dospělého života plavala. Ve volné přírodě České republiky se tento druh nevyskytuje.

Lov ze zálohy

Rohatka je specializovaný číhající predátor. Loví větší bezobratlé, menší žáby, ještěry i jiné obratlovce odpovídající velikosti její tlamy. Kořist rychle sevře silnými čelistmi a zpravidla ji polyká vcelku. Větší sousto ale není vždy vhodné: příliš rozměrná potrava může způsobit poranění nebo problémy s polykáním. Ve srovnání s příbuznou rohatkou ozdobnou pochází rohatka brazilská z vlhčích amazonských stanovišť. Oba druhy si mohou být podobné, ale neměly by být v chovu zaměňovány.

Terárium

V českých podmínkách potřebuje dospělá rohatka především prostornou plochu dna, bezpečný vlhký substrát a vhodné teplotní podmínky. Vrstva jemné zeminy s listovkou má umožnit zahrabávání, ale nesmí být trvale rozbahněná. Nutné je čisté a mělké napajedlo, do něhož zvíře snadno vstoupí a zase z něj vystoupí. Terárium má nabídnout také úkryt a teplotní rozdíly mezi teplejší a chladnější částí. Udržuje se stabilní tropické prostředí bez prudkých výkyvů a bez přímého přehřívání. Zásadní je dobré větrání: vlhkost vzduchu nesmí znamenat zatuchlý, nevětraný prostor.

Krmení se přizpůsobuje věku, velikosti a tělesné kondici. Mladé žáby potřebují přiměřeně drobnou potravu, dospělí mohou přijímat větší bezobratlé a podle potřeby i další vhodně zvolenou živočišnou složku. Neustálé překrmování vede k obezitě. Rohatky se běžně chovají jednotlivě, protože mohou poranit nebo pozřít menšího jedince. Manipulaci je vhodné omezit na minimum; kůže obojživelníků je citlivá a prudký výpad může skončit bolestivým kousnutím.

Vajíčka a pulci

Samci se v období rozmnožování ozývají a lákají samice k vodě. Vajíčka jsou kladena v mělké vodě, přičemž počet může dosáhnout několika stovek. Z nich se vyvíjejí pulci, kteří na rozdíl od mnoha býložravě se živících larev žab vykazují výrazně dravé chování. Při vysoké hustotě se mohou napadat a požírat, takže odchov vyžaduje pečlivé rozdělování podle velikosti i dostatek potravy. Průběh vývoje ovlivňuje teplota, kvalita vody a dostupnost potravy. Po přeměně na malé žáby je zásadní zajistit bezpečný přechod ze záplavového prostředí do měkkého vlhkého substrátu.

Ochrana

Rohatka brazilská patří k druhům, u nichž je důležité nepodporovat nejasný původ jedinců z volné přírody. Pro chov je vhodné vybírat zvířata s doloženým odchovem a nezaměňovat různé druhy rodu ani jejich barevné formy. Ochrana pralesního prostředí a zachování dočasných rozmnožovacích vod jsou pro dlouhodobé přežití přírodních populací podstatné.