Holub nikobarský

Holub nikobarský (Caloenas nicobarica) patří k nejvýrazněji zbarveným divokým holubům. Jeho peří se při změně dopadu světla leskne zelenými, tyrkysovými a měděnými odstíny, krk kryjí dlouhá úzká pera připomínající hřívu a od tmavého těla ostře kontrastuje krátký bílý ocas. Druh pochází z tropických ostrovů v jihovýchodní Asii a západní Oceánii. Přestože má nápadný vzhled, ve volné přírodě tráví mnoho času nenápadným sběrem potravy na zemi pod lesním porostem.

Vzhled

Dospělý holub nikobarský měří přibližně 30–40 centimetrů a váží zhruba půl kilogramu. Má mohutnější postavu, silné nohy a černý zobák s nápadnou voskovkou. Dlouhá lesklá pera na krku vytvářejí nepravidelný límec; při odpočinku mohou splývat po hrudi a zádech. Kovově zelené a modré odstíny jsou zvlášť výrazné na křídlech. Samec bývá v průměru robustnější, rozdíly mezi pohlavími však nejsou tak jednoznačné jako u výrazně pohlavně dimorfních bažantů. Nedospělí ptáci mají méně výrazný límec a tmavší ocas, takže nemusí odpovídat typickému zobrazení dospělce.

Ostrovy a les

Původní rozšíření sahá od Andamanských a Nikobarských ostrovů přes Malajské souostroví, Filipíny a okolí Nové Guineje po některé tichomořské ostrovy. Holub vyhledává tropické nížinné lesy, pobřežní porosty a mangrovy, nejčastěji na menších ostrovech. Hnízdiště mohou ležet na ostrovech s malým množstvím suchozemských predátorů, zatímco potravu hledá i na větších sousedních ostrovech. Díky silnému letu dokáže překonávat mořské úžiny. Pro jeho život je důležitá kombinace klidných stromových stanovišť k hnízdění a dostupných ploch lesní půdy se semeny a plody.

Potrava

Většinu potravy tvoří opadané plody, bobule, větší semena a části rostlin sbírané na zemi. Příležitostně přijímá také drobné bezobratlé. Velmi silný svalnatý žaludek pomáhá rozmělňovat i poměrně tvrdá semena; při trávení se uplatňují spolknuté drobné kamínky. Ptáci se při sběru potravy pohybují v malých skupinách či hejnech. Na hřadování a hnízdění využívají stromy, takže druh není výhradně pozemní. Při chovu je nutné nabídnout pestrou krmnou dávku odpovídající plodožravému a semenožravému holubovi, nikoli pouze jednotvárnou směs obilí nebo sladké ovoce.

Hnízdění

Holubi nikobarští mohou hnízdit ve skupinách. Pár staví poměrně jednoduchou plošinu z větviček ve větvích stromu. Samice obvykle snáší jediné vejce, na jehož zahřívání se podílejí oba rodiče. Inkubace trvá zhruba měsíc. Po vylíhnutí jsou mláďata odkázána na péči dospělých, kteří je v prvním období krmí výživným sekretem volete, později další vhodnou potravou. Mladý pták zůstává zpočátku v hnízdě, postupně získává letové schopnosti a teprve později se u něj rozvíjí plné dospělé zbarvení.

Chov v ČR

V českých podmínkách vyžaduje tento tropický druh prostornou, dobře zabezpečenou voliéru s krytou vytápěnou částí. Stejně důležitá jako prostor k letu je plocha pro hledání potravy na zemi, odpočinkové větve a klidná vyvýšená hnízdní místa. Podlaha se musí snadno čistit a nesmí trvale vlhnout; čistá voda k pití i koupání je nezbytná. V zimě je potřeba chránit ptáky před mrazem a studeným průvanem. Sestavení sociální skupiny vyžaduje sledování vzájemných vztahů, aby slabší jedinci měli přístup ke krmivu a úkrytům. Zvířata se pořizují výhradně z doložených legálních zdrojů a před přesunem se ověřují aktuální podmínky držení a případné dokumentační povinnosti. Holub nikobarský není vhodným druhem pro nezabezpečené venkovní vypouštění.

Ohrožení

Mezinárodně je druh hodnocen jako téměř ohrožený. Jeho ostrovní populace mohou trpět úbytkem pobřežních lesů, lovem a odchytem pro obchod se zvířaty. Zvláště zranitelná mohou být hnízdiště na malých ostrovech, kam se dostanou nepůvodní predátoři. Ochrana proto zahrnuje zachování vhodných lesních porostů i bezpečných míst pro rozmnožování.