Kolpík růžový

Platalea ajaja

Kolpík růžový

Platalea ajaja

Kolpík růžový (Platalea ajaja) je velký brodivý pták Ameriky, jehož růžové opeření a dlouhý zobák rozšířený na konci do tvaru lžíce nelze zaměnit s většinou jiných vodních ptáků. Na rozdíl od plameňáků nezískává potravu filtrováním vody širokými okraji zobáku; prochází mělčinou a pomalu jím pohybuje ze strany na stranu. Dospělý pták má téměř holou, nažloutlou až nazelenalou hlavu a výrazně sytější růžové letky a ramena. Mladí lžičáci jsou světlejší a jejich hlava zůstává déle opeřená. Odstín peří souvisí mimo jiné s barvivy přijímanými v potravě.

Rozšíření

Hlavní areál zahrnuje pobřeží a mokřady od jihovýchodních Spojených států přes Střední Ameriku a Karibik až do rozsáhlých oblastí Jižní Ameriky. Ptáci využívají mangrovy, pobřežní laguny, bahnité mělčiny, sladkovodní bažiny i zaplavované louky. V místech s vhodným vodním režimem mohou vytvářet početné skupiny. Rozhodující je přístup do mělké vody s dostatkem drobné kořisti, nikoli jen samotná přítomnost rozsáhlé vodní plochy. V některých částech areálu se ptáci sezonně přesouvají podle srážek a výšky vody. V české krajině není lžičák růžový původním hnízdícím druhem.

Lov v mělčinách

Při hledání potravy postupuje s hlavou skloněnou k hladině a s mírně rozevřeným zobákem. Rychlými bočními pohyby prohledává vodu před sebou; při kontaktu s kořistí zobák sevře. Chytá malé ryby, krevety, další korýše, vodní hmyz a různé drobné bezobratlé. Nejvhodnější bývají mělké, relativně klidné úseky s měkkým dnem. Na hluboké volné vodě nemůže své typické krmné chování snadno uplatňovat. Často hledá potravu ve skupině a při odpočinku stojí na jedné noze, někdy s hlavou schovanou mezi pery. Lžičák se pohybuje také letem mezi vzdálenějšími mokřady; krk i nohy přitom drží natažené.

Hnízdění

Rozmnožuje se v koloniích, často ve společnosti jiných druhů vodního ptactva. Hnízda zakládá na stromech a keřích, zejména v porostech nad vodou, někde také na malých ostrovech. Samec přináší větve, samice z nich vytváří pevnou plošinu. Snůška obsahuje obvykle dvě až tři vejce, v rámci druhu se však vyskytují i snůšky s jedním až pěti vejci. Oba rodiče se podílejí na sezení; inkubace trvá přibližně 22 až 24 dnů. Mláďata se líhnou bezmocná a potravu přijímají z rodičovského zobáku. Postupně se pohybují po okolních větvích a schopnost delšího letu získávají přibližně po šesti až osmi týdnech. Pohlavní dospělosti dosahují zpravidla až po několika letech.

Chov a výživa

V lidské péči jde o prostorově náročného společenského ptáka, který potřebuje možnost dlouhé chůze, vhodné mělčiny a bezpečné místo k odpočinku. Nejde o druh do běžné domácí voliéry. V českém klimatu je nezbytné počítat s možností chráněného temperovaného zimoviště a s vodní plochou, jejíž kvalita odpovídá každodennímu brodění. Měla by být vytvořena mělčina, kde pták může přirozeně prohledávat vodu zobákem, i suchá plocha bez trvale podmáčeného podkladu. Krmná dávka obsahuje malé ryby a další vhodnou živočišnou potravu s dostatečným přísunem živin a pigmentů. Při sestavování krmiva nestačí spoléhat na jediný druh ryb; nutné je zajistit plnohodnotné minerální a vitaminové složení. Chov musí respektovat sociální potřeby ptáků a umožnit bezpečné oddělení jedinců v době hnízdění.

Ohrožení

Početnost lžičáka růžového byla v minulosti silně snížena lovem pro ozdobné peří. Na řadě míst se populace obnovily, stále však zůstávají citlivé na změny vodního režimu, zánik mokřadů, rušení hnízdních kolonií a znečištění vody. Ochrana mělkých pobřežních a vnitrozemských mokřadů je pro jeho dlouhodobý výskyt zásadní.

Názvy ve světě