Motýl Ulysses
Papilio ulysses
Motýl Ulysses
Papilio ulysses
Modrá křídla
Motýl Ulysses (Papilio ulysses) je velký tropický otakárek známý nápadným kontrastem zářivě modré a sametově černé barvy. Na horní straně křídel pokrývají modré plochy jejich velkou vnitřní část, zatímco okraje jsou široce černé. Na zadních křídlech vystupují protáhlé ostruhy typické pro mnoho otakárků. Rozpětí křídel se mezi geografickými populacemi liší, zpravidla dosahuje přibližně 10 až 14 cm. Když motýl usedne a křídla složí, zářivá modř zmizí a ukáže se mnohem nenápadnější hnědavá spodní strana. V letu naopak připomíná střídající se modré záblesky. Kovový lesk nevzniká pouhým modrým pigmentem: důležitá je mikroskopická struktura šupinek, která odráží určité vlnové délky světla.
Výskyt
Druh obývá tropickou Australasii: severovýchodní Austrálii, Novou Guineu a některé okolní ostrovy. Výskyt zahrnuje také části indonéských Moluk a Bismarckovo souostroví. Jednotlivé ostrovní formy se mohou poněkud lišit velikostí i tvarem modrých ploch. Pro motýla jsou typické vlhké tropické lesy, jejich okraje, prosvětlené cesty a zahrady, kde rostou vhodné živné rostliny. Dospělce lze pozorovat při přeletech mezi korunovými porosty a květy, samice se více zdržují v místech s rostlinami vhodnými pro kladení vajec. V České republice tento druh ve volné přírodě nežije.
Nektar a partner
Dospělí motýli přijímají především nektar z květů. Při letu vyhledávají barevné podněty a samce může přitahovat i intenzivně modrá barva na jiných předmětech. Takové chování souvisí s jejich orientací při hledání partnera. Samci bývají při pohybu nápadnější a předvádějí rychlý, klikatý let, při kterém se na okamžik zastavují u květů. Samice mají zpravidla o něco méně výrazné zbarvení než samci, ale také nesou charakteristickou modročernou kresbu. Motýli v různých oblastech využívají odlišné kvetoucí rostliny podle místní nabídky.
Housenky a rostliny
Samice kladou vajíčka jednotlivě na vhodné rostliny z čeledi routovitých. V severním Queenslandu je důležitou živnou rostlinou především strom Melicope elleryana, dříve uváděný také pod jménem Euodia. Housenky využívají i některé další příbuzné druhy. Mladé larvy mají odlišnou kresbu než dospělé housenky. Starší housenky jsou převážně zelené, s drobnými světlými a modravými znaky, takže na listech poměrně dobře splývají s okolím. Během vývoje se několikrát svlékají a přijímají stále větší množství potravy.
Kukla a proměna
Po dokončení růstu přestane housenka přijímat potravu a vyhledá pevné místo k zakuklení. Kukla je přichycená koncem těla a zpevněná hedvábným vláknem vedeným kolem její střední části. Podle prostředí může mít zelenavé nebo hnědavé zbarvení. Po dokončení proměny se z ní vylíhne dospělý motýl, který musí křídla nejprve rozvinout a nechat je zpevnit. Teprve poté může bezpečně létat. Úspěch jednotlivých vývojových stadií závisí na kvalitě hostitelských rostlin, teplotě, vlhkosti a přirozených nepřátelích.
Chov v ČR
Pro případný chov v České republice přichází v úvahu výhradně dostatečně prostorné a teplé motýlí zařízení, v němž lze zajistit vhodné živné rostliny i stálou nabídku nektaru. Motýl Ulysses není druhem pro venkovní přezimování. Pro odchov je nejdůležitější spolehlivý přísun čerstvých listů správného hostitele, vhodná vlhkost a dostatek prostoru k zakuklení. Housenky je nutné kontrolovat kvůli případným infekcím a parazitům, ale bez zbytečné manipulace. Dospělí motýli potřebují volný letový prostor a povrchy, na nichž si po vylíhnutí mohou bezpečně rozvinout křídla. V žádném případě se nepřipouští vypouštění nepůvodních jedinců do české přírody. V původní domovině prospívá tomuto druhu zachování lesa a živných stromů.
Názvy ve světě
Motýl Ulysses
Latinsky: Papilio ulysses, Anglicky: Ulysses swallowtail, Anglicky 2: Mountain blue butterfly, Německy: Ulysses-Schwalbenschwanz, Francouzsky: Papillon Ulysse, Španělsky: Mariposa Ulises, Italsky: Farfalla Ulisse, Portugalsky: Borboleta Ulisses
Mohlo by vás také zajímat
Agama motýlí, Motýlice lesklá, Motýlice obecná
Použitá literatura (2)
- Braby, M. F. Butterflies of Australia: Their Identification, Biology and Distribution. Vol. 1. CSIRO Publishing, 2000, pp. 273–274.
- Condamine, F. L. et al. A comprehensive phylogeny and revised taxonomy illuminate the origin and diversification of the global radiation of Papilio. Molecular Phylogenetics and Evolution 183 (2023): 107758.

Motýl Ulysses sající nektar z růžového květu v severním Queenslandu.
Motýl Ulysses Základní informace
- Výskyt: severovýchodní Austrálie, Nová Guinea, Moluky a okolní ostrovy
- Prostředí: tropické lesy, jejich okraje a zahrady
- Rozpětí křídel: přibližně 10–14 cm
- Zbarvení: elektricky modré plochy na černých křídlech
- Spodina křídel: převážně hnědá
- Potrava dospělců: květní nektar
- Živné rostliny: routovité, zvláště Melicope elleryana
- Zbarvení housenek: zelené se světlými a modravými znaky
- Kuklení: připevnění hedvábným vláknem
- Pohlavní dimorfismus: samci obvykle sytěji zbarvení
- Aktivita: denní
- Chov: teplé prostorné motýlí zařízení s hostiteli
- Ochrana: důležité zachování tropických lesů

Kam se řadí Motýl Ulysses
Taxonomie
-
Říše:
živočichové
(Animalia) -
Kmen:
členovci
(Arthropoda) -
Podkmen:
šestinozí
(Hexapoda) -
Třída:
hmyz
(Insecta) -
Řád:
motýli
(Lepidoptera) -
Čeleď:
otakárkovití
(Papilionidae) - Podčeleď: Papilioninae
-
Rod:
otakárek
(Papilio) - Druh: Papilio ulysses

Kde žije Motýl Ulysses
Indonésie, Austrálie, Nová Guinea
Orientační oblasti výskytu; přesný areál je uveden níže. Malé ostrovy mohou být zvětšené.
- Původní rozšíření: severovýchodní Austrálie, Nová Guinea a okolní ostrovy
- Biotop: vlhké tropické lesy a prosvětlené okraje
- Živné rostliny: stromy a keře čeledi routovitých
- Hlavní hostitel v Queenslandu: Melicope elleryana
- Vývoj: vajíčka na listech, housenky, závěsné kukly
- Česká republika: nepůvodní, pouze odborný chov