Sýkora nádherná

Jedná se o velký druh sýkory (přibližně 20,5 cm dlouhá) se žlutou chocholkou, tmavým zobákem, černou svrchní částí opeření, a žlutou částí spodní. Obě pohlaví jsou zbarvena téměř stejně. Samice se liší zelenavým odstínem černého opeření, hrdlo a horní část hrudi jsou olivově zelené. Mladý pták je méně výrazný, hrdlo a horní část hrudi jsou uhlově olivové a chocholka je kratší.

Sýkora nádherná je jediný druh patřící do monotypického rodu Melanochlora, který je zřetelně oddělený od ostatních sýkor, a příbuzný je pouze s taktéž monotypickým rodem Sylviparus.Tyto dva druhy jsou od "pravých" sýkor natolik odlišené (dle výzkumů DNA), že pokud mezi sýkory neřadíme ani moudivláčky (Remiz), pak bychom do této čeledi neměli řadit ani tento druh.

Vyskytuje se v deštných lesích jihovýchodní Asie. Od Bangladéše, Indie, Číny, Nepálu, Indočíny až po Sumatru a Indonésii. Jeden z poddruhů (celkově 4) - Melanochlora sultanea gayeti, který se vyskytuje v Laosu, a ve Vietnamu, je snadno odlišitelný díky chocholce, která je u obou pohlaví zbarvena černě. Z dalších poddruhů je popsán M.s.flavocristata z oblasti mezi jižní Barmou a jihovýchodní Thajskem, M.s.seorsa a nominátní poddruh M.s.sultanea (poddruh jehož zbarvení jsem popisoval).

V Indii se sýkora nádherná vyskytuje na nižších "svazích" Himalájí od Nepálu, po vrcholky assamského údolí, pohoří Khassi, Cachar, Manipur, pohoří Khayen, Arrakan, pohoří Pegu, Karennee a Tenasserim. Nevystupuje do nadmořské výšky 4000 m.n.m.

Hlas je popisován jako jasně slyšitelný zpěv piu-piu-piu-piu-piu...drkotavé tji-jup, pronikavé pištivé tria-tria-tria, tčíry-tčíry a squír-squír-squír a další zvuky.

Ve své rozsáhlé domovině (1000 000 - 10 000 000 km²) se jedná o celkem běžný druh, a proto je v Červené knize ohrožených druhů vedena sýkora nádherná jako druh málo dotčený.