Sýkora parukářka

Znaky

Je o něco menší než vrabec, dorůstá 12-13 centimetrů, v rozpětí křídel měří 17-20 centimetrů a váží od 10 do 13 gramů. Mezi evropskými sýkorami je zcela nezaměnitelná, a to zejména díky výrazné chocholce na hlavě. Svrchní strana těla je hnědá, od černobílé hlavy jasně oddělená tmavým pruhem, který pokračuje až pod zobák, kde přechází do velké podélné skvrny. Spodina těla je hnědobílá a končetiny, zobák i oči tmavé. Obě pohlaví jsou si přitom velmi podobná. Vábení zní nejčastěji jako „cicigyrrrr“ nebo „gyrrrr“. Zpěv je tichý, cvrčivý.

Prostředí

Na severu je sýkora parukářka přísně vázána na jehličnaté lesy, jen zřídka žije v lesích smíšených. Jihoevropská rasa žije i v lesích listnatých. Sýkora parukářka se vyskytuje na rozsáhlém území Evropy a západní Asie. Její areál rozšíření sahá od Španělska až po Ural, přičemž jeho severní hranice se nachází na severu Ruska a jižní pak v pásmu od jižního Španělska přes jih Francie a jižní Alpy po Bulharsko a Řecko.

Rozmnožování

Sýkora parukářka má většinou jen jednu snůšku v dubnu a květnu, na 6 až 7 vajíčkách sedí 13 až 15 dní, mláďata zůstávají v hnízdě 17 až 19 dní. Hnízdí někdy v hnízdech veverek a velkých dravců, jen málokdy v ptačích budkách. Tam, kde jsou vyvěšovány budky pro sýkory, osídluje je především koňadra a parukářka mizí.

Potrava

Sýkora parukářka loví hmyz a pavouky, v zimě konzumuje i potravu na krmítkách.

Názvy ve světě

Sýkora parukářka

Anglicky: Crested Tit, Dánsky: Topmejse, Finsky: Töyhtötiainen, Francouzsky: Mésange huppée, Holandsky: Kuifmees, Chorvatsky: Kukmasta sjenica, Islandsky: Toppmeisa, Italsky: Cincia dal ciuffo, Maďarsky: Búbos cinege, Německy: Haubenmeise, Norsky: Toppmeis, Polsky: Czubatka, Portugalsky: Chapim-de-poupa, Rumunsky: Piţigoi moţat, Slovensky: Sýkorka chochlatá, Španělsky: Herrerillo capuchino, Švédsky: Tofsmes

Mohlo by vás také zajímat

Sýkora nádherná,  Sýkora koňadra,  Sýkora laponská,  Sýkora uhelníček,  Sýkora modřinka,  Sýkora babka,  Sýkora lužní