Sýkora lužní

Znaky

Od velice podobné sýkory babky ji můžeme rozeznat podle stále matně zbarveného temene a světlého políčka na křídlech, které tvoří světle lemovaná péra. Obojí můžeme ale lépe popsat než pozorovat v přírodě. Rozdílné je i životní prostředí, protože babka žije v jehličnatých lesích vzácněji. Jediným spolehlivým rozlišovacím znakem je hlas: sýkora lužní volá často „ci ci dé" nebo jen protáhlé „dé dé", hlas sýkory babky zní jako „cjet djé djé".

Prostředí

Sýkora lužní obývá smíšené a jehličnaté lesy, zvláště na vlhkém podkladu v horách, listnaté lesy se starými stromy.

Rozmnožování

Stejně jako babka žije i sýkora lužní v párech i v zimních skupinkách. V březnu obsazuje párek sýkor svůj okrsek a vyhledává dutiny ve stromech. Samička většinou sama vytesává ve zteřelých ještě stojících kmenech hnízdní dutinu nebo čistí dutinu už hotovou. Přináší jen málo nebo nepřináší vůbec hnízdní materiál a sedí na směsi zvířecích chlupů a ztrouchnivělého dřeva. Stavba hnízda se může protáhnout na 1 až 4 týdny. Vletový otvor je široký až 35 mm, hnízdění probíhá v květnu a v červnu v jediné snůšce se 7 až 9 vajíčky, na nichž sedí rodiče 14 až 15 dní. Mláďata zůstávají na hnízdě 14 až 15 dní. Zatímco samička sedí na vejcích, přináší jí sameček potravu a voláním ji láká ven z dutiny. Nepřijde-li, vniká dovnitř a krmí samičku v dutině. Mláďata opouštějí hnízdo většinou koncem června a v červenci a přetahují s rodiči po okolí, až se na podzim smíchají s jinými skupinami sýkor. V dřívějších dobách byla často pozorována hejna s několika stovkami sýkor.

Potrava

Hmyz, pavouci, v zimě i semena zvláště jehličnanů.