Zelené krmení pro papoušky - I. díl

velikost písma:  A A A
13.03.2008, 19:29     Autor: Ing. Zbyněk Pokorný     23453 zobrazení     5 komentářů

Zelené krmení nasbírané volně na lukách je dobré před vlastním zkrmováním omýt a osušit, čímž vyloučíme možnost otravy papoušků vlivem chemických postřiků. Tento problém odpadá při sběru plevelů na vlastní zahradě, kde víme, že k žádnému chemickému zásahu nedošlo. Není vhodné předkládat rostliny z blízkostí silnic a hnojišť.

V ČR je zaznamenán výskyt něco málo přes 200 druhů různých plevelů, kde většina může být bez problémů zkrmována. V potaz musíme ale brát i jedovaté druhy. Jakou mírou toxicity (jestli vůbec nějakou) působí na organismus papoušků není mnohdy zcela jistě prozkoumáno. Raději se ale vyhneme druhům jako je: hlaváček letní, koukol, jílek mámivý, mák polní, durman obecný, blín černý, pryskyřníky, bažanka roční.

Na následujících řádcích můžete vzhlédnout a přečíst si stručný popis 20 běžně rostoucích plevelů.
Pro mnohem více informací, jako je popis dalších druhů rostlin, více fotografií, navštivte tento web sestavený pracovníky České zemědělské univerzity v Praze, kde je mimo jiné u každého druhu plevelu poznamenáno, zda obsahuje jedovaté látky. Ze zmíněného webu jsou se svolením autorů čerpány i následující informace, kde jsem se zaměřil hlavně na popis rostliny a její rozšíření, které vám snad usnadní její nález.

 

Ptačinec žabinec (ptačinec prostřední)

(Stellaria media)
Botanický popis: Jednoletý, sytě zelený, křehký plevelný druh, s mělčeji kořenícím, jemným kořenovým systémem. Lodyhy jsou vystoupavé nebo poléhavé, často bohatě větvené, v uzlinách často kořenující, lysé s 1- 2 podélnými řadami chlupů. Lodyžní listy vstřícné, vejčité až široce vejčité, špičaté, dolní dlouze řapíkaté, horní přisedlé, zpravidla zřetelně větší. Květy jsou drobné, pravidelné, pětičetné a vyrůstají jednotlivě nebo v řídkých vidlanech v paždí listů; jsou na dlouhých stopkách, podobně jako lodyha jednostranně chlupatých. Korunní lístky jsou bílé, dvoudílné, kališní lístky jsou vejčitě kopinaté, tupě špičaté, roztroušeně až hustě žláznatě chlupaté, s blanitým bělavým okrajem nejširším v horní části a zabírajícím přibližně 1/3 jejich šířky.

Rozšíření: Původně je ptačinec žabinec pravděpodobně eurasijský druh. Dnes vlivem činnosti člověka rozšířený v celém světě včetně arktické a antarktické oblasti. U nás je hojně rozšířen po celém území, na horách vázán na antropická stanoviště. Nejlépe se mu daří na úrodných, vlhčích, humózních a dusíkem bohatých půdách. Ptačinec žabinec je vlhkomilný, nesnáší přesušení, a proto během letních měsíců často ustupuje. Roste v pařeništích, sklenících, na kompostech, na polích, v zahradách, sadech a parcích, na ruderálních stanovištích různých typů.
Ptačinec žabinec poskytuje zelenou píci s vysokým obsahem vitamínu C. Pro obsah saponinu se nedoporučuje jeho zkrmování ve vysokých dávkách.

Ptačinec žabinec Ptačinec žabinec

Smetánka lékařská (pampeliška)

(Taraxacum officinale)
Botanický popis: Vytrvalý, lysý až slabě vlnatý, proměnlivý plevelný druh, při poranění ronící z nadzemních i podzemních orgánů bílé mléko. Zakořeňuje hlouběji v půdě jednoduchým až větveným kůlovým kořenem, zasahujícím až do podorničních vrstev. V prvním roce vyrůstá z nažek pouze bohatá listová růžice s listy různých tvarů. V obrysu jsou obvejčité až obvejčitě kopinaté, tupé, tupě špičaté, obvykle hluboce kracovitě laločnaté až oddáleně vykrajovaně zubaté.

Rozšíření: Smetánka lékařská je domácí v Evropě a v Asii. Zavlečena do Severní Ameriky a do Austrálie. U nás se hojně vyskytuje ve všech oblastech na loukách, pastvinách, mezích, úhorech a jiných místech, odkud zapleveluje na značné vzdálenosti pole, zahrady a ostatní kultury. Smetánka lékařská je dnes nejrozšířenějším plevelem víceletých pícnin, je velmi nepříjemným plevelem luk, pastvin, trávníků, parků.

Smetánka lékařská Smetánka lékařská

Kokoška pastuší tobolka

(Capsella bursa-pastoris)
Botanický popis: Jednoletý nebo dvouletý plevelný druh. Kořen je vřetenovitý, silně větvený. Lodyha je bohatě větvená a rostlina si vždy ponechává přízemní listovou růžici. Listy v přízemí jsou řapíkaté. Lodyžní listy jsou přisedlé, objímavé, se střelovitě zakončenou bází. Drobné, oboupohlavné květy jsou uspořádány v bohatých hroznovitých květenstvích. Květy mají bílé korunní lístky a odstávající lístky kališní.

Rozšíření: Původně pravděpodobně jen ve Středozemí, dnes rozšířená téměř v celém světě. U nás se vyskytuje ve všech výrobních oblastech a na všech půdách. Kokoška pastuší tobolka roste na polích, zahradách, rumištích, v pařeništích, sklenících, na kompostových navážkách, v ruderalizovaných trávnících, na okrajích cest a silnic, kolem lidských sídlišť aj.

Kokoška pastuší tobolka Kokoška pastuší tobolka

Penízek rolní

(Thlaspi arvense)
Botanický popis: Jednoletý, zřídka dvouletý, svěže až žlutavě zelený plevelný druh s tenkým vřetenovitým kořenem. Lodyha obvykle od dolní třetiny větvená, řidčeji jednoduchá, hranatá, za sucha rýhovaná, lysá. Přízemní listy úzce obvejčité nebo podlouhlé, celokrajné nebo oddáleně vykrajovaně zubaté, řapíkaté, netvoří listovou růžici; lodyžní listy podlouhle kopinaté až podlouhlé, přisedlé, úzkými špičatými oušky objímavé. Bílé květy jsou sestaveny v bohaté hroznovité květenství. Bílé lístky korunní jsou až 2x delší než žlutozelené, rozevřené lístky kališní.

Rozšíření: Evropa s výjimkou arktického pásu a nejjižnějších oblastí ve Středozemí. U nás se penízek rolní vyskytuje hojně v celém území od nížin až po horní hranici polních kultur, ve výše položených oblastech už jen ojediněle a často přechodně. Roste na polích, zahradách, úhorech, okrajích silnic a cest, rumištích, skládkách aj. Půdy nejlépe živinami bohaté, a humózní, obvykle slabě kyselé, kypřené i ulehlé různého mechanického složení. Penízek rolní zapleveluje v podstatě všechny plodiny, zvláště okopaniny, zeleninu, řepku ozimou, ale je konkurenčně významný i na začátku vegetace obilnin.

Penízek rolní Penízek rolní

Jitrocel větší

(Plantago major)
Botanický popis: Vytrvalý druh s převážně generativním rozmnožováním. Oddenek s jednou nebo více rozkladitými listovými růžicemi, listy okrouhle vejčité až eliptické, 5-30 x 3-10 cm velké, celokrajné nebo nepravidelně zoubkaté, 3-9-ti žilné, lysé nebo mírně pýřité, náhle zúžené v řapík. Řapík stejně dlouhý nebo kratší než čepel, stvol krátce vystoupavý. Klas hustý, zpravidla delší než stvol. Tobolky oválné až vejčité, 2-4 mm velké, s 6-11 semeny. Semena až 2 mm dlouhá, proměnlivá, v obrysu oválná až nepravidelně hranatá, lesklá, tmavošedá až rezavá.

Rozšíření: Jitrocel větší je všeobecně rozšířený druh od nížin až po horské oblasti. Vyskytuje se převážně na neobdělávané půdě, zřídka na zemědělské půdě - zde zejména ve víceletých pícninách (jetelovinách), v travních porostech. Výskyt na orné půdě je omezený.

Jitrocel větší Jitrocel větší

Starček obecný

(Senecio vulgaris)
Botanický popis: Jednoletý plevelný druh s jednoduchým nebo větveným kůlovým kořenem. Lodyha je přímá nebo vystoupavá, 10 - 40 cm vysoká, lysá nebo tence pavučinatá, od báze větvená, jemně rýhovaná. Listy jsou střídavé, v obrysu podlouhle obkopinaté, chobotnatě peřenolaločné až peřenodílné, poněkud masité, úkrojky oddálené, zubaté, tupé; dolní listy krátce řapíkaté, horní ouškatě přisedlé a objímavé. Úbory jsou krátce stopkaté, sestavené v chudé úžlabní a koncové chocholíky. V úboru jsou žluté, trubkovité květy.

Rozšíření: Starček obecný je kosmopolit, domácí v Evropě, severní Africe, v severní a mírné Asii. Zavlečen byl do jižní Afriky, Severní a Jižní Ameriky a Austrálie. U nás se vyskytuje ve všech oblastech, od nížin až po horské polohy. Starček obecný roste především na polích, zahradách, ale též i ve sklenících, ovocných sadech, vinicích, pařeništích, kompostech, rumištích, úhorech, cestách aj. Vyhledává zejména půdy vlhké, živné a humózní.

Starček obecný Starček obecný

Lebeda lesklá

(Atriplex sagittata)
Botanický popis: Jednoletý pozdní jarní plevelný druh. Výrazný, většinou větvený kůlový kořen. Lodyha mohutná, zpravidla 1 - 2 m vysoká, přímá, bohatě až chudě přímo až odstále větvená, šedožlutě a zeleně proužkovaná, pomoučená. Listy jsou střídavé, spodní široce trojúhelníkovité, na obvodu výrazně zubaté, horní jsou užší, méně zubaté. V dospělosti jsou listy na líci sytě zelené, silně lesklé, na rubu mírně pomoučené. Květy jednopohlavné, mají 3 typy: samčí květy s pětičetným okvětím, samičí květy se 4 - 5četným okvětím bez krovek a samičí květy bez okvětí, chráněné dvěma žlutozelenými, vejčitými krovkami. Květy tvoří konečné, bohaté lichoklasy, za plodu nicí.

Rozšíření: Lebeda lesklá rozšířená v Evropě a Asii, zavlečena do jižní Afriky. U nás je hojně rozšířena hlavně v teplejších oblastech na rumištích, staveništích, navážkách zeminy, kolem komunikací, na kompostech, okrajích polí a jiných místech bohatě zásobených živinami, odkud se šíří do zahrad a na pole, kde se však vyskytuje jen ojediněle. Poněkud hojnější je lebeda lesklá ve chmelnicích a sadech. Světlomilný druh, v hustém porostu se nedokáže uplatnit.

Lebeda lesklá Lebeda lesklá

Lebeda rozkladitá

(Triplex patula)
Botanický popis: Jednoletý pozdní jarní plevelný druh. Kořen kůlový, silný, tuhý, jednoduchý až větvený. Lodyha zpravidla 20 - 80 cm vysoká, přímá, vzpřímená až k zemi přitisklá, zpravidla á vstřícnými, kolmo odstálými větvemi dosti bohatě až řídce větvená, zeleně a žlutozeleně podélně proužkovaná. Spodní listy jsou řapíkaté, kosníkovité až kopinaté, v nejširším místě na spodní části čepele se 2 velkými, šikmo kupředu směřujícími zuby, horní listy jsou kopinaté. Květenství je přímé, krovky vejčitě kosníkovité, v nejširší části s více méně zřetelnými zuby.

Rozšíření: Lebeda rozkladitá je rozšířena v Evropě, Asii, severní i jižní Africe a Americe. U nás je pravděpodobně původní nebo snad archeofyt. Roste na celém území, v horách jen zřídka zavlékána. Na rumištích, skládkách, kompostech, hnojištích, okolí sídel, často i při silnicích aj. Půdy často obohacené dusíkem či mírně zasolené.

Lebeda rozkladitá Lebeda rozkladitá

Merlík bílý

(Chenopodium album)
Botanický popis: Jednoletý, značně proměnlivý, pomoučený až slabě pomoučený plevelný druh, s tuhým kůlovým, často větveným kořenem. Lodyha vzpřímená, často také chudě větvená, nevýrazně vícehranná, rýžkovaná, tmavě olivově zelená, žlutozeleně, někdy také načervenale pruhovaná. Listy střídavé, řapíkaté, čepel dolních a středních listů kosníkovitá, kosníkovitě vejčitá až kosočtverečně kopinatá, nepravidelně k ostře zubatá; čepel horních listů kopinatá až úzce kopinatá, oddáleně nepravidelně drobně zubatá až celokrajná. Drobné květy, mají zřetelné, drobné pětičetné okvětí, jsou shloučeny v klubíčka.

Rozšíření: Merlík bílý je udáván z celého světa, s těžištěm výskytu v mírném pásmu. Je hojně rozšířen v celém našem státě od nížin až do hor. Nitrofilní druh.

Merlík bílý Merlík bílý

Merlík nahosemenný

(Chenopodium polyspermum)
Botanický popis: Jednoletý pozdní jarní, lysý, často načervenalý plevelný druh. Kořen je větvený, kůlový. Lodyha vzpřímená, vystoupavá nebo poléhavá, řídce větvená, dolní větve vystoupavé až poléhavé, horní většinou šikmo až široce odstálé. Listy řapíkaté, střídavé, dolní někdy vstřícné, nejčastěji žlutozelené, někdy načervenalé. Čepel podlouhlá, eliptická, vejčitě kopinatá až vejčitá nebo kosočtverečně eliptická, u báze často asymetrická, okraje většinou celokrajné nebo při bázi s 1 - 2 malými zuby na každé straně, vrchol tupý až špičatý.

Rozšíření: U nás je merlík nahosemenný archeofytem, hojně je rozšířený po celém území státu, v horských polohách však zřídka. Roste na polích, zahradách a zahradnických provozech, vinohradech a sadech, kolem cest a silnic, na kompostech, rumištích, skládkách, okrajích polních hnojišť a silážních jam, březích vod, obnažených půdách rybničných aj.

Merlík nahosemenný Merlík nahosemenný

 

Související články

Zelené krmení pro papoušky - II. díl

Ing. Zbyněk Pokorný Ing. Zbyněk Pokorný
Agronom a chovatel

Autor webu a chovatel zároveň. Snažím se starat o obsah tohoto webu. Chovám exotické ptactvo: amazoňan oranžovokřídlý, amazoňan žlutolící, aratinga jendaj, papoušek senegalský, alexandr malý, alexandr rudohlavý, křepelky čínské a holoubky diamantové. Tyto druhy se mi daří i odchovávat. Z terarijních zvířat chovám suchozemské želvy čtyřprsté (Testudo horsfieldii), v současnosti už 28 kusů různého stáří. Několik let už se mi daří odchovy. Vysokoškolský titul jsem vystudoval na Mendlově univerzitě v Brně v oboru zaměřeném na rostliny, v tomto oboru jsem také zaměstnán.

Autorem od: 28.02.2013

Komentáře k článku

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.

17.07.2015, 13:58
Mám už pár let doma aratingu jendaj a nedaří se mi naučit ho na jakékoli zelené. Nemáte nějaký fígl?
16.03.2008, 10:18
Zdravím u alexanda malého poznáte pohlaví tak,že sameček má kolem krku obojek což samičky nemají,ale váš alexandr je ještě mladý-vybarvují se okolo 2 let.
15.03.2008, 21:42
Děkuji za radu,jsem teprve začínající a amatérský chovatel.Ještě prosím o jednu radu,dá se z té fotky poznat jestli je to samec nebo samice?Je mu cca rok
15.03.2008, 21:06
Dobrý den. Předpokládám, že je umístin v kleci v bytě. Jak jsem popisoval v článku. Pohoďte mu na vrchní část klece ptačinec žabinec a nechte ho tam. ze začátku jej nebude brát, ale pak si určitě zobne. Mám v chovu alexandry rudohlavé a obě dvě páry hned jdou na ptačinec a kokoška pastuší tobolka mizí taktéž okamžitě.



Jinak bych vám doporučil vatamíny do vody od firmy Aquamid.
15.03.2008, 20:48
Vlastním Alexandra malého cca 2 měsíce,zkoušel jsem krmit vším možným zeleným ale nejraději má jablka,nic jiného nechce a vyhodí to z misky.Není třeba mu podávat ještě nejaké vitamíny do vody aby měl všechny potřebné živiny?Je starý 1 rok.