Orionka:Ono je to takové praktické, říkat tchýni jménem a posléze, když přijdou vnoučata, tak babi. Snáz se to udržuje po rozvodu (rozchodu) mladých.
Jenže my jsme prostě trošku😉 jiní. Jak jsem psala, muže rodiče jsou o 30 let starší, takže říkat jim jménem se prostě nedalo. No a děti nejsou, takže se to nezamázlo ani tím babi-dědo😏
No nevím, hryzec se motá v zelenině, topinabury má kousek v kompostu, kam se natáhnuly asi při čištění zahrady a nevidím, že by je tam nějak vylikvidoval. Jinak jak jsem psala, objevily se v jednom místě, kde nic pořádně nerostlo, Tom říká: no a, jsou hezké, nech je tam. Po pěti letech zabraly obrovský prostor a vytlačují všechno, co tam původně bylo👎 Zatím si lámu hlavu, jak je odtud dostat a nemuset použít herbicidy.
Na rýmy netrpím, mám rýmu ,,jednou za 10let"😉 Dutiny, tak to vůbec, to jen vím, že existuje😏 Zase mám často problémy s průduškama, to máme dědičné, po dědovi.
Jiné to je, ale je to příklad toho, že máma nemusí být jen jedna.
Tak jasně tchýni, co má ,,důtku s výhradou", nikdo mamka říkat nebude😜
Tak to sice jo, ale u nás je třeba i místo s křídlatkou, které se za 20let, co tu bydlím nerozrostlo vůbec a totéž akáty, nebo spíš opačně: když jsem byla dítě, bylo tu všude hodně akátů, vysazené podél náspu trati na zpevnění velkého svahu i ve městě jako okrasné stromy…už z nich nezbylo skoro nic natož, aby se rozrostly.
Topinambury se mi příšerně rozrostly v zahradě(potřebovala bych nějakého toho hryzce, či divoké prase půjčit😛 jinak se jich nezbavím🙄) takže jsem si právě říkala, že bych je mohla začít vařit. No nevím, tohleto asi nepůjde. Už jsem si přečetla, že nadýmají😏
Já je nesadila, objevily se samy.
Jo, jo s maminkou jsem to taky mockrát slyšela, ale ona to tak úplně pravda není. Když malému dítěti umře máma, vychovává ho macecha(hnusné👎 když je to děti milující žena) Pro dítě je to maminka, jinou nemá. Moje teta vyrůstala taky s mou babičkou, protože její maminka umřela u jejího porodu a děda se oženil znova a měli další tři děti, taťku, strejdu a druhou tetu.
A tak to přece jakákoliv zelenina. A to jich ani nebylo tolik, já měla asi 6 kousků😏
Dotaz pro ty, které jedou zdravou výživu😉 Zapomněla jsem napsat, že tcháni mají jistě ten covid(jistě, protože už ho má i švagr, co tam bydlí) takže na oběd(aby sme nemuseli vařit😉) jsme jeli přes kopec na Slovensko, mají tam kačení hody. Muž měl stehno na topinamburech, byly takové na uhlí opečené. Dával mi ochutnat. Mělo to hmm…zajímavou chuť. V první chvíli mi to přišlo bléé, nahořklé, divná pachuť, ale když jsem to rožvýkala, už mi to chutnalo(já jsem je kdysi zkoušela jen uvařit, jako brambory) No večer oba nafouklí jak balony, smrad jak v Cařihradu😛 Krom té kachny, to bylo jediné, co jsme jedli oba, takže podezření na ty topinambury. Máte někdo zkušenost? A přitom je to táááák zdravé😲
Jani ještě k filmu…no vždyť to říkám, nic pro mě😉 Problémy s početím, dětma, adopcema, či co tam ještě bylo se netýkají ne jen mě, ale nic takového jsme neřešili v celé široké rodině, ani žádné umělé oplodnění. U nás byli všichni těhotní i dřív, než by chtěli😛 A já se to nikdy nedozvím. V celé rodině se čeká, na koho padnou ta dvojčata, protože tety jsou dvojčata. Jejich děti nic, tak bych ta postižená možná byla já. Tak to byla u mě taky dobrá antikoncepce😜
No ano vlastně, babi, dědo tchánům standardně, tím se hodně vyřešilo😉 a děti byli většinou hned, pomalu dřív, než se dotyční vůbec začali oslovovat😉
Ne-e, neviděla. Jestli je to o dětech, tak záměrně ne, něco se mi mate, že mi ho doporučoval brácha a já si pak při prvních scénách klepala na čelo, jestli se nepomátnul. Ne, film o rodinkách s dětma (jestli je to on a zase to nemotám😏) fakt ani omylem, to ne, že mě nezajímá, ale přímo mě to irituje😛
Á no jasně, díky👍 vím co je to za film, ale nevím, proč se mi ty názvy smotaly (teda vím, alzheimer😏) V prvním ještě Hrzán, ve druhém Menšík, Čenský tuším?
Ano. A jak jí mám říkat, paní vy? Prostě mamka ..…ová. Ještě doplním, že oni mě znají jako 14leté dítě, kdy jsme s mužem začali chodit. A teď si uvědomuju, že v nějakém filmu, kde tuším Žilková hrála snachu, taky říkala ,,maminko vy". Alespoň se mi zdá. No nevím, jestli si to pamatuju dobře🙄 Že by Svatba jako řemen?
Nějakých pár věcí po rodičích, prarodičích si myslím nechá každý, na památku, o tom žádná. Ale oblečení, nošené…mi přijde takové…nechci nikoho urazit, ani mu ublížit, ale pro mě prostě ne.
Ano, všichni jsme vykali, tady to v generaci rodičů bylo normální, oni svým rodičům onikali: ,,tatíčku říkali ste mě", tak my vnuci automaticky: babko, dědo vy. Ale tato generace už skoro vymřela a tím to končí. Tomovým rodičům, letos mají 80. vykám také, taky říkám mamko vy. Tom jim samozřejmě tyká. Já své mamce také samozřejmě říkám ,,mamko ty", Tom jí říká Kačko ty.
Uf Jani, staré hadry…promiň, ale v oblečení to není. Mamka po taťkovi nechávala oblečení celkem dlouho protože prostě…jí to nijak nezavazelo, barák je velký. Pak zjistila, že je to cítit plísní, protože ložnice jí vlhne a vyházela to. Po rodičích to všechno vyházela do měsíce, dopadlo by to stejně, protože barák zůstal opuštěný, netopí se tam, vlhne, všechno by akorát tak zplesnivělo a daly se do toho myši. Máš vzpomínky, fotky, hadry nosit nebudeš…
Já vím, i svoje oblečení si dlouho necháváme(teda já určitě🙄) i když ho dávno nenosíme a ani nebudem, protože jsme z něho třeba ,,vyrostly"😜 Zrovna v týdnu jsem si dávala do skříně nové, co jsem si koupila a hleděla na ta ramínka s hadry, co fakt určitě oblékat už nebudu, páč mi není dvacet a vážně by to bylo trapné, jen mi bylo líto dát to pryč, protože zachovalé. No ne, jen co bude ošklivo to sbalím a zavezu do kontejneru na šaty, nebudu plnit další skříň👎
Sarah01:Když vy na tom vidíte jenom to hodně špatný. Asi to nejde dostatečně vysvětlit nebo přiblížit, ale třeba teď v létě, když se na zahradě v ohrádce batolila štěňátka a my s dětmi a vnoučaty seděli pod pergolou, povídali si, dcera maličkou kojila, druhá vnučka se cachtala v bazénku, to jsou pro mě moc krásné chvilky a myslím si, že toto je aspoň pro mě to pravé štěstí, prostě to tak cítím. A poslední víkend v září jsme byli celá rodina rozprášit manželův popel na místě, které měl rád. Měla jsem obavy, jestli se všichni sejdeme na místě úplně přesně, jestli bude pěkné počasí, jestli to děti zvládnou. Úplně zbytečně, bylo to moc krásné setkání a i kvůli manželovi jsem ráda. Teď už mě netíží, že nebude doma se mnou.
Tak znáte to - to dobré berem jako samozřejmost a řeší se jen to špatné. Mám velkou rodinu, co drží při sobě, naštěstí se to nerozpadlo ani smrtí prarodičů, Scházíme se celá rodina, tety a strýcové, my bratranci a sestřenky a teď už i jejich děti. Ano, mám to ráda a jsem tak šťastná. Ale až nebudu, bude mi to šumák😉
Stejné radosti(a strasti😟) jsem zažívala(zažívám) se svými zvířaty, ale i s těma kolem. Bohužel….psi z Pálenice jsou odstěhovaní a NO jedněch sousedů je na tom zle, má špatnou slinivku, dneska už k plotu nepřišel, jen smutně ležel, je to zlé😢
Vlastně nevím, proč to není povolené? Plno ,,matek" děti nechce, řeší se baby boxy, nebo končí v popelnici. Tak ať ho prodá, no a co, spokojení budou všichni. Jediná věc je uhlídat, prostě evidovat, aby neskončilo u nějakých úchylů.
Jdu chrnět, dobrou😀
Sarah01:Přesně moje řeč. V poslední době je jakýsi trend dávat na Vánoce obálky s penězi, to já zásadně nedělám.
A to vybíráte a sháníte dárky? 😲Já dávala obálky vždycky, svým synovcům a neteřím, protože nějak nevím nic o přáních a potřebách dětí, to jde mimo mě. Takže malým za to kupují rodiče, větší dostali obálku a koupili si, co chtěli. Mezi náma dospělýma jsem tohle ,,vyměňování si obálek" zrušila úplně, nic si nedáváme. Mimochodem, stejně jako nakupování si hader, nesnáším odjakživa vybírání dárků. Nechci pak sledovat ty vyděšené či znechucené výrazy typu: bože, co já s tím….😜
eva:Dnes je totiž “kult dítěte", hodně se podřizuje dětem…vidím to u jedněch našich vnoučat ( ze strany snachy a její matky😏) a vůbec s tím nesouhlasím…jsem ráda, že moje děti vyrostly ještě v normální době, alespoň tedy z mého pohledu…My jsme jezdili s mužem a dětmi na dovolené a výlety prostě jen tak, dnes se vyhledává, kam jet, aby se tam děti nenudily, aby tam měly vyžití a byly tam hlavně pro ně herničky a pod…to mě děsně vytáčí…o mobilech a dětech vylézajících z auta před školou ani nemluvím…tato doba se mi prostě nelíbí…vzpomínám na své dětství, ikdyž ne taky úplně idylické, ale určitě klidnější..Svoje vnoučata miluju, jsem s nimi ráda, s dětmi mám hezký vztah, ale člověk musí opravdu nastavit určitá pravidla a přes ty nejít…rozdat se pro děti není úplně nejlepší nápad, protože to neocení, naopak to mohou zneužít…to samé platí o penězích - čím víc se dává, neznamená to vždy, že tím lépe…mockrát si vzpomenu na moji mamku a omlouvám se jí v duchu, protože zažívám někdy podobné situace, které jsme jí tenkrát se sestrou , byť neúmyslně, připravily…
Přesně, mluvíte mi z duše a popisujete i moje dětství. A to je právě i důvod, proč jsem tak strašně, opravdu strašně moc ráda, že děti nemám. Já bych tuto dobu s dětma nedala. Nesnáším všechno to, co vidím kolem: líné tlusté dětičky, přilepené na síti(kde to asi vidí😉) šílím z vození dětí 500m ke škole a asi milion dalších věcí, které stačí, že vidím u příbuzných a nechtěla bych to zažívat u sebe. Vidím, že můj brácha se celkem snaží, vychovává, děcka mají mantinely atd, ale taky jim dá se říct všechno podřizuje. Nedělá věci pro sebe, ale jen tak, jak to vyhovuje děckám. Za mého dětství dělala děcka to, co bylo potřeba. Teď se všechno dělá tak. aby to vyhovovalo potřebám děcek.