Arové - největší papoušci

Snad žádný papoušek nevyvolá v srdci chovatele tolik vzrušení jako ara. Když se řekne papoušek, právě velký dlouhoocasý ara s mohutným zobákem vytane na mysli většině lidí. A zaslouženě, protože arové jsou skutečně nepsanými vládci papouščí říše. Když přistál Kryštof Kolumbus u amerických břehů, setkal se s nimi dokonce dříve než s domorodci. V prosté vesnici ho prý při prvních krocích na souši nevítali indiáni, ale obrovští papoušci, uvázaní za nohy u chýší a vydávající ohlušující řev. Indiáni chovali papoušky odjakživa – pro zábavu, ale také jako hlídací psy. Křikem ohlásil příchod nezvaných hostů a včas domorodce upozornili, že se mají ukrýt v lese. Proto našel Kolumbus vesnici bez jediného živáčka.

Arové přitom nejsou jen metroví obři, řadíme mezi ně také druhy několikrát menší, které systematici v posledních letech řadí do samostatných rodů. Je to logické, už na první pohled se takový ara hyacintový od ary červenoramenného liší. A nejen velikostí postavy.

Arové jsou obyvateli Latinské a Jižní Ameriky. Kdysi nechyběli ani na Karibských ostrovech včetně Kuby, ovšem většinu druhů vyhubili lidé v minulém tisíciletí podobně jako řadu dalších ostrovních zvířat včetně amazoňanů a menších papoušků. Na menších ostrovech nebyli nikdy příliš početní a odchyty spolu s opakujícími se hurikány, ničícími lesy, vykonaly své.

Vlastní rod ara (Ara) dnes čítá 8 druhů papoušků. Největší modré druhy řadíme do rodu Anodorhynchus, nejznámějším je ara hyacintový (A. hyacinthinus), v zajetí se vyskytuje a vzácně rozmnožuje ara Learův (A. leari). Třetí druh ara kobaltový (A. glaucus) je podle posledních údajů považovaný na vyhynulý. Obdobně v nedávné době v přírodě vyhynul ara škraboškový čili Spixův (Cyanopsitta spixii), přičemž v zajetí žije kolem 80 zvířat. Monotypický rod Orthopsittaca obsahuje jediného zástupce aru rudobřichého (O. manilas) podobně jako rod Diopsittaca s nejmenší arou červenoramenným (D. nobilis). Posledním ařím rodem je Primolius se třemi zástupci: arou horským (P. couloni), arou marakana (P. maracana) a arou žlutokrkým (P. auricollis).    

Největší voliéry

Chovat ary není jen tak. Mají extrémně silný zobák, pro největší druhy není problémem se probojovat do kokosových či para ořechů. A podobně zatočí s klecí, která není zbudována z pevného kovu a potažena silným pletivem. Ochočeného aru lze držett v bytě ve větší kleci vysoké alespoň 150 cm. Za předpokladu, že ho majitel pravidelně pouští ven „na procházku“ (prolétnutí se vzhledem k rozpětí křídel nedoporučuje). Pro pár je nutná prostorná zahradní voliéra, ideálně dlouhá 5–10 metrů (podle druhu), široká 1,5–3 m a vysoká až 4 m. Právě výška se někdy udává jako důležitý faktor, aby pár velkých arů zahnízdil. Bidla zavěsíme silná, z tvrdého dřeva, ale i tak je budeme muset pravidelně doplňovat a měnit. Jejich životnost prodlouží, když arům do voliéry budeme dávat pravidelně čerstvé větvě z měkčího dřeva, se kterými si budou hrát, drtit je a ničit. Misky s krmením a vodou upevníme do stojanů a používáme bytelné - kameninové, nebo kovové.

Vlastní chov

Ary krmíme směsí zrní pro velké papoušky, větší druhy bohatě také různými ořechy, dále hrozinkami a sušeným ovocem, kvalitními papouščími granulemi, piškoty. Asi polovinu denní dávky tvoří pestrý výběr ovoce a zeleniny včetně listového špenátu, vařená rýže, máčené a vařené luštěniny.

Sestavit pár již dnes není těžké. I když jsou si ptáci podobní, pomocí endoskopie nebo rozboru DNA samce od samice bezpečně odlišíme. Větším problémem může být sestavit hnízdící pár, tedy takové, kde se jsou oba ptáci od začátku sympatičtí, neagresivní. Někdy nezbude, než po čase jednoho z partnerů vyměnit, což může přivést novou dvojici ke hnízdění.

Velké druhy arů potřebují ke hnízdění budky odpovídající velikosti. Pro ary hyacintové jsme měli budky vysoké 250 cm s vnějším průměrem asi 120 cm. Jednalo se o spodní část dubu, a abychom budku dostali do chovné místností, museli jsme ji podélně rozříznout na dvě poloviny a ty kovovými pláty až na místě spojit dohromady. Takováto budka bez víka (arové lezou dovnitř s oblibou vrchní stranou) se stěnou asi 25 cm silnou vydrží těmto arům několik let. Pro menší druhy pochopitelně používáme budky menší, ale vždy raději dost pevné, v ideálním případě uvnitř částečně vyplechované. Plechem je vhodné obložit také vstupní otvor. Na obrázku je vidět zajímavé řečení zpevnění stěny budky natlučenými kovovými pláty, které se používá pro velké papoušky v Holandsku. 
 

Odchov mladých

Mnohé páry mají tendenci hnízdit v zimním období, kdy je v jejich domovině na opačné polokouli léto. Proto je ideální, pokud má chovatel venkovní voliéru spojenou s prostorným a hlavně vytápěným zázemím, kde je umístěna budka. I během zimy je pak vhodné prodlužovat přisvětlováním den alespoň na 10 hodin a krmit bohatou stravou. Pokud ary do voliéry vypouštíme na jaře a zimu tráví v menším zimovišti bez možnosti zahnízdit, teplota může klesat až k 10 stupňům.

Hnízdění předcházejí hlasité námluvy, někdy se zásadně změní chování páru, i ochočení ptáci začnou být agresivní a napadají chovatele při krmení nebo čištění ubikace.

Páření je hlasité a nápadné, někde může probíhat i v přítomnosti chovatele, jindy se ptáci páří v budce. Samice velkých druhů arů snášejí 1–4 vejce, u menších to může být až 6 vajec. Mladí se líhnou po 24 (ara červenoramenný) – 30 dnech (velké druhy), budku opouštějí po 2 (ara červenoramenný) až 3 měsících (ararauna) a samostatní jsou asi ve 100 (malé druhy) až 150 (ararauna) dnech.

Ochočený ara

Obrovský, téměř metr dlouhý ara ararauna (Ara ararauna) s typickým žlutomodrým zbarvením se pro mnohé podnikatele stal živým symbolem společenské prestiže a snaží se s jeho pomocí nalákat potenciální zákazníky či klienty. Ale pozor! Ani všechny peníze světa vám nezajistí přátelského, k lidem vstřícného a mluvícího aru, pokud se mu nebudete opravdu hodně věnovat. Tito papoušci bývají extrémně nároční nejen na peníze, ale i na čas svého majitele. Ponechaní sami sobě mívají tendenci škubat si peří nebo se jinak poškozovat, stávají se morousovití a nepřátelští. Naopak pokud se vám podaří získat mladého ptáka a budete se mu věnovat několik hodin denně (velký papoušek na člověka klade časové nároky srovnatelné se psem), získáte v arovi toho nejmilejšího, nejpřítulnějšího a nejzábavnějšího společníka, jakého si lze představit. Svým velkým a silným zobákem, jímž by vám snadno přeštípl prst, vás bude něžně čechrat a probírat ve vlasech, bude se vám drát na rameno a na klín. Naučí se říkat až několik desítek slov, měnit hlasy, hvízdat různé melodie. Bude s vámi chtít jíst u stolu a spát v posteli. Ale probuďte se... Arové patří nejen k velmi nákladným, ale také vzácným papouškům, v přírodě je dlouhé roky nemilosrdně loven právě pro milovníky ptactva, kteří však málokdy dokážou vyhovět jeho potřebám. Málokdo mu může poskytnout tolik času a prostoru, kolik tento velký papoušek potřebuje. Chovatelů, kteří ho dokážou v zajetí rozmnožovat, je stále relativně málo, rozhodně ne tolik, aby pokryli svými odchovy celosvětovou poptávku. Zapomeňte proto raději na svůj sobecký sen a spokojte se s papouškem méně vzácným a náročným. Na velkého aru se můžete zajít podívat do zoologické zahrady, kde mají k jeho držení přece jen lepší podmínky.

Šance i pro začínající chovatele

Nejmenší z arů - ara červenoramenný (Diopsittaca nobilis) – je vhodným ptákem i pro chovatele s menšími zkušenostmi. I když se velikostí podobá spíše aratingům nebo mníškům, je to opravdu ara: je velmi inteligentní, učenlivý, ale také stejně hlasitý. Nelze se domnívat, že jen proto, že je menší, budou zákonitě méně intenzivní i jeho hlasové projevy. Zvláště při letu a také po ránu a navečer může být křik téměř ohlušující. Pěkně dokáže vítat nový den nebo svého majitele i ten nejochočenější aří mazlíček.

Ochočené mládě, které se nám podaří ručně dokrmit nebo vzít rovnou po vylétnutí z budky, se ovšem může stát skvělým společníkem. Ani v tomto ohledu se nijak neliší od větších arů, jen je s ním vzhledem k jeho menším rozměrům poněkud snadnější pořízení. V ceně do 20 tis. Kč lze přímo od chovatele získat pár, který přinese mnoho radosti. Nepodstatný jistě není ani fakt, že ara červenoramenný patří k finančně dostupnějším druhům. V ceně do 20 tis. Kč lze přímo od chovatele získat pár, který přinese mnoho radosti.

Je to i proto, že je plodnější než větší druhy arů, snáší více vajíček a mláďata se dříve osamostatňují. Jestli jde o nějakém druhu ary vůbec říci, že se dobře množí, pak je to právě ara červenoramenný. Platí to však samozřejmě pouze pro chovy velmi zkušených chovatelů. 
 

Nesplnitelný sen

Největší, nejvzácnější, nejkrásnější... Ara hyacintový se může chlubit mnoha „nej“, a patří proto k nejčastějším, ale též nejméně splnitelným snům chovatelů ptáků na celém světě. Však na to také svou existencí málem doplatil a ani dnes nemá na růžích ustláno. Tyto nápadné ptáky odnepaměti chytali indiáni, zčásti kvůli jejich krásnému peří a chutnému masu, zčásti proto, aby si je ochočovali jako domácí mazlíčky. Nejinak si počínali i Evropané, kteří to ovšem vzali ve velkém, chytali je a po tisících vyváželi ze země. Když si k tomu přidáte ještě farmáře, kteří ary pronásledovali, protože jim na plantážích kradli palmové ořechy, pochopíte, proč se dnes tito nádherní ptáci ocitli na pokraji vyhynutí. Ve volné přírodě jich podle odhadů přežívá posledních 3000 kusů. Dnes platí přísný zákaz jejich vývozu a od roku 1987 jsou zapsáni na seznamu CITES mezi druhy, jimž bezprostředně hrozí vyhynutí a s nimiž je zcela zakázáno obchodovat. V důsledku toho se ovšem jejich ceny se vyšplhaly do závratných výšek, takže se stále najde dost lidí, kterým stojí zato zákazy navzdory přísným trestům, které jim v případě dopadení hrozí, porušovat. Chov tohoto ary by měl být doménou jen těch nejzkušenějších chovatelů. Odchovat mladé je vždy jedinečným úspěchem, u nás to dokáže jen pár špičkových odborníků.