Amazónci - perly Amazonie

U chovatelů si stále větší oblibu získávají menší a dostupnější příbuzní amazoňanů - amazonci. Mnoho narozených mláďat se uměle dokrmuje a končí u milovníků zvířat. Jako mazlíčci jsou amazonci opravdu kouzelní. Ovšem nesmíme zapomínat ani na to, že v přírodě ubývají, a proto je velmi záslužné dávat přednost přirozeným odchovům pod rodiči, následnému využití v rozmnožování a posílení stávají populace v zajetí.

Rozsáhlé pralesy Amazonie skrývají mnohá tajemství. Neproniknutelná džungle je domovem desítek druhů papoušků všech velikostí - od metrových arů na jedné straně po deseticentimetrové papoušíčky na straně druhé. Některé z papoušků známe poměrně dobře a jejich chov má u nás dlouhou tradici, jiní si získali mnoho obdivovatelů teprve v posledních letech a lze jim i dnes předvídat velkou budoucnost. Do té druhé skupiny můžeme zařadit menší příbuzné oblíbených amazoňanů, kterým říkáme jednoduše amazonci. Pod společným českým pojmenováním se přitom skrývají zástupci několika rodů středně velkých papoušků: Pionites (2 druhy), Pionopsitta (8), Gypopsitta (1), Hapalopsitta (2), Graydidasculus (1) a Pionus (8).

Patří k amazoňanům?

V dřívější době se hledali příbuzní amazonků mezi velkými papoušky (hlavně amazoňany, někteří z nich byli dokonce do rodu Amazona řazeni), dnes se ale ukazuje, že příbuzenské vztahy směřují spíše k rodům Aratinga a Pyrrhura, které zahrnují papoušky menší a s delším ocasem. Běžný milovník cizokrajných ptáků ale může na všechna vědecká bádání zapomenout, protože co se týká vzhledu a chování, jsou amazonci dokonalými kopiemi větších amazoňanů. Mají obdobně krátký čtvercový ocas, zavalité tělo a výraznou hlavu. Jejich zobák nebývá tak mohutný, je relativně úzký, s nápadně zahnutou špičkou vrchní čelisti a patrným zářezem na její spodní straně. Jako mnozí jiní jihoameričtí papoušci mají ale i amazonci neopeřené ozobí i okruží oka.

Zásadním problémem všech, kteří se chtějí chovem zabývat, je odlišení samců a samic. Jsou totiž stejně zbarvení, a tak určení pohlaví vyžaduje hodně zkušeností a v ideálním případě možnost vybrat si z více jedinců ve skupině. Jen když budeme mít možnost ptáky mezi sebou porovnávat, budeme schopni rozlišit, že samci mívají větší postavu, větší hlavu s plochým temenem a silnější zobák. Pro sestavení chovného páru ovšem raději necháme ptáky endoskopovat, nebo pošleme kapku krve na rozbor DNA.

V přírodě bychom amazonky mohli poznat i za letu. Pohyb křídly směrem dolů je totiž velice hluboký, vlastně veškeré mávání se odehrává pod tělem, kde se křídla téměř dotýkají.

Domácí kamarád

V zajetí jsou všichni amazonci velice milí a příjemní ptáci a není divu, že si získávají stále více příznivců. Mnoho zájemců vlastní jediného ochočeného ptáka, kterého mají v menší kleci v místnosti, kde se nejvíce zdržují. Zde jsou s papouškem neustále v kontaktu, což ostatně každý ochočený papoušek chovaný samostatně vyžaduje. Amazonek se účastní všeho, co se v místnosti děje, s majitelem komunikuje, odpočívá, „čte si“ nebo se „dívá“ na televizi. S otrlejšími chovateli dokonce jí z jednoho talíře a spí v posteli. Pták, který má pravidelně možnost volného pobytu po bytě (na mysli máme několik hodin denně, vlastně vědy, kdy je jeho majitel doma), vystačí s malou klecí (asi 60 až 80 cm vysokou a 50 cm dlouhou), ovšem vyrobenou ze silných drátů, aby je silným zobanem nepřekousal nebo nezohýbal.

Rozmnožování

Vzhledem ke stále se snižujícím počtům papoušků v přírodě a omezení jejich dovozu je vhodnější, aby se každý chovatel pokusil sestavit pár a odchovávat mláďata. Pohlaví se doporučuje určit endoskopickým vyšetřením (operativní zákrok, který provádí veterinární lékař) nebo vyšetřením krve (určení pohlaví podle chromozomů ve specializované laboratoři).

Pro pár potřebujeme vnitřní klec či spíše voliérku dlouhou, vysokou a hlubokou alespoň jeden metr. Přitom ne vždy platí čím větší, tím lepší, někdy se dosáhne úspěšného odchovu v metrové kleci a v mnohametrové voliéře se to nedaří. Nejvhodnější bezpochyby jsou vnitřní zastíněné a velmi klidné voliérky s menšími venkovními výlety.

Amazonci stejně jako většina papoušků hnízdí v přírodě v dutinách stromů. Chovatelé jim nabízejí budky z tvrdého dřeva nebo přírodní upravené duté kmeny (pokud visí na kleci zvenku, musí být potažená pevným pletivem - hrozí vždy nebezpečí, že ptáci ji v krátké době zničí a prokoušou se ven). Mají být alespoň půl metru vysoké, s vnitřním prostorem o průměru kolem 30 cm a vletovým otvorem o průměru 10 cm. Budku necháme trvale zavěšenou, protože amazonci zahnízdí v kteroukoliv část roku, tedy jak v zimě, tak v létě. Ptáci pocházející z přírody vyvádějí mladé spíš v zimních měsících, je to pro ně přirozenější. V tu dobu totiž je na jižní polokouli léto. To se pochopitelně týká budek zavěšených na temperovaném zimovišti, kde teplota neklesá pod 10 °C a v případě potřeby ji lze zvýšit alespoň na 15 °C.

V přírodě je hlavní potravou amazonků nejrůznější zralé ovoce a plody včetně ořechů. V zajetí je krmíme směsí zrnin pro velké papoušky (tvoří ji hlavně slunečnice, loupaný oves, kardi, dýňové semínko, semenec, různé ořechy, sušené ovoce) – proso, lesknici a další drobná semena naši amazonci prakticky nepřijímali. Asi polovinu krmené složky tvoří celoročně všemožné ovoce a zelenina, zelené krmení, piškoty a vařená rýže. Od konce zimy (případně na začátku hnízdní sezóny) doplníme krmivo klíčeným zrním, s úspěchem jsme používali směs pro holuby, případně prodávané směsi ke klíčení tvořené různými drobnozrnnými luštěninami, paddy rýží a dalšími semeny. S chutí berou i klíčenou pšenici v míchanici. Do ovoce nebo klíčeného zrní můžeme přidávat suchou vaječnou směs, někteří chovatelé dávají přednost vlastní vaječné míchanici, zvláště v době odchovu mladých.

Co brání většímu rozšíření amazonků mezi našimi chovateli? Snad jedině jejich menší dostupnost (poptávka u většiny druhů – zvláště u samic - převažuje nad nabídkou) a stále poměrně vysoká cena začínající na 8 tisících a u mnoha druhů přesahující 15 tisíc korun. Vše ostatní hovoří v jejich prospěch, a pokud se začnou našim zkušeným chovatelům více dařit odchovy v zajetí, je naděje, že tyto amazonské perly budou stále přístupnější i obyčejným chovatelům včetně začátečníků.

Amazonek bronzovokřídlý (Pionus chalcopterus)

Výskyt: pralesy ve vyšších polohách od Venezuely na jih po Peru 
Zajímavost: je chován i u nás, ale je méně běžný. V Evropě se rozmnožuje pravidelně, i když nepočetně.

Amazonek černotemenný (Pionites melanocephala)

Výskyt: vlhčí lesní oblasti od východního Ekvádoru a Peru po severní Brazílii a Surinam
Zajímavost: dnes se dá sehnat jak z odchovů, tak z občasných dovozů. Patří k nejrozšířenějším amazonkám, rozmnožuje ho mnoho chovatelů a je běžně nabízen.

Amazonek modrohlavý (Pionus menstruus)

Výskyt: nížiny od jižní Kostariky po střední Brazílii, Trinidad
Zajímavost: jeden z nejznámějších a nejroblíbenějších amazonků, u nás se rozmnožuje u řady chovatelů. V době hnízdění vyžaduje klidné prostředí a vyšší vlhkost. Naučí se mluvit.

Amazonek růžovohlavý (Pionus tumultuosus)

Výskyt: vyšší polohy (na horní hranici lesa) severního Peru a Bolívie
Zajímavost: chován jen vzácně. K nám byl dovezen až v roce 1997 a byl také odchován (poprvé v roce 2001). Tento druh je prakticky nedostupný a jeho cena je vysoká.

Amazonek tmavý (Pionus fuscus)

Výskyt: nížiny od Guyany po severní Brazílii, Kolumbie
Zajímavost: v chovu ve světě i dnes méně rozšířený. V posledních letech se ale pravidelně odchovává a nabízí také u nás.  

Amazonek krátkoocasý (Graydidascalus brachyurus)

Výskyt: pralesy od Kolumbie a Ekvádoru po ústí Amazonky
Zajímavost: menší druh, u nás vzácný. Na vnitřním ohbí křídla má nápadnou vínově červenou skvrnu.

Amazonek červenohlavý (Pionopsitta pileta)

Výskyt: araukáriové lesy jihovýchodní Brazílie, východní Paraguaye a severní Argentiny
Zajímavost: v Evropě je i dnes velmi vzácný a rozmnožuje se zřídka. Vzácný je také u nás, ale nedávno zde byl také poprvé odchován.

Amazonek běločelý (Pionus senilis)

Výskyt: svahy hor střední Ameriky od jižního Mexika po Panamu
Zajímavost: méně běžný a líbivý druh, v posledních letech se odchovává také u nás.